Report z akce Sheexy Boat od Myclicka

Při cestě na palubu si dávejte pozor na cyklisty!

To čtvrteční odpoledne bylo vážně nádherné! Jak rád jsem ve čtyři hodiny vypadl z promrzlé kanceláře, jak rád své bílé tělo zase nastavil slunečním paprskům. Co na tom, že jen v pražských ulicích? Ještě více pak potěšila procházka po zrekonstruované náplavce, o které jsem si zatím jen mohl číst v tiskovinách a ještě stále neměl tu čest. Kousek od Mánesa jsem se tedy dostal pár metrů pod úroveň komunikace, na níž sviští nebo spíše jen tak popojíždí jeden plechový miláček za druhým. Kupodivu i tady jsem se musel neustále vyhýbat cyklistům, dokud mi nedošlo, že ten šedivý vymazlený chodníček mezi hladkými dlažebními kostkami bude zřejmě jenom a pouze ta jejich stezka, na kterou tu mají nárok. :) Dobrá tedy, dva kroky vpravo a iluze dovolené se švitořícími turisty a šplouchajícími vlnami Seiny nebo Temže se právě dostavila. Žaludek se však stejně jako každý jiný den v tuto hodinu prozatím velmi jemně přihlásil o slovo a zasloužil si tedy potěšení. Co s tím? Na Bukanýru gril mají, ale Odra? Tu zmapovanou nemám...

Máš hlad? Tak se najez na břehu!

Hospůdka o pár kroků dále jedlíky doslova přetékala, stánek vedle ní se žlutými plastovými židličkami byl naopak prázdný a vymetený. S usměvavou slečnou jsem vyměnil tu nejhezčí a nejtěžší minci za klobásu s hořčicí a pár krajíčky chleba, ještě dostal bonusovou korunku nazpět a pak už se kromě boje se stejně hladovými vosami konečně nasytil. Byl to strategický krok, jak se ukázalo vzápětí... Odra nabízí totiž jen stravu tekutou a o gril na ní jen tak nezakopnete! Ještě v půl sedmé byste neuvěřili tomu, že za pouhou půlhodinku budou lana odvázána a sympatická bárka se vydá na svůj dlouhý výlet. Před ní přešlapovalo pouze osm potencionálních pasažérů, na palubě se právě stavělo stanoviště pro DJe a lednice baru se zároveň vítaly s novou návštěvou. O čtvrt hodiny později jako když pan kapitán otočil kouzelným prstenem! Od vchodu se teď přes můstek vinul dlouhý had, nikdo v něm nepředbíhal a každý čekal na odbavení a následné nalodění. Bankovky šustily a kdo měl v pravé ruce zelený papírek a v levé červený, ten byl ve výhodě a provoz za sebou zdržoval jen minimálně. Ještě žlutou pásku s nápisem Sheexy Boat na ruku, abyste si případně mohli ještě z lodičky odběhnout zatelefonovat či pozdravit na břeh ty, kteří trpí mořskou nemocí a pak už si jen vybrat místo k sezení, které vám bude vyhovovat ze všech nejlépe.

Rum, limetku, cukr, colu, led a jedem!

Rozpálená paluba hrála oběma barmanům do karet a ještě předtím, než se dala červenobílá kráska do pohybu, zapotili se při prvních objednávkách všech žíznivých. Máta vzduchem nevoněla, ale příznivci Cuba Libre museli být navýsost spokojeni, dvě deci coly či pomerančového džusu jste tu pořídili za 30 Kč, populární křídla (tentokrát však s efektním Effectem) za osmdesát. Inu uvidíme, jak rychle v tomhle vedru posádku alkohol rozparádí! :) Tak nakonec ne v sedm, ale s deseti minutami zpoždění a údajně se sto třiceti lidmi na palubě se Odra velmi elegantně dala do pohybu. Nastal čas pro volnou zábavu, známí poznávali nové neznámé, tiskly se pravice, na tvářích zůstávaly vlhké stopy, ťukalo se o sebe plasty, fotoaparáty přijímaly nové záběry rozesmátých obyvatel a kamery zaznamenávaly ty krátké filmy o životě na vodě. Pravidelné škubání nohami prozrazovalo, že i přes velkou koncentraci mluveného slova ty vibrace z reproduktorů tahle parta vnímá a díky kvalitnímu zvuku už na ně začíná patřičně reagovat. Ten byl nastaven přesně tak, abyste nemuseli hulákat jako na lesy a zároveň slyšeli přesně to, co se vám DJ pokouší svým setem sdělit. Tím prvním, kdo vyzkoušel improvizované pracoviště na dřevotřískové desce, kterou si šestice hráčů pro sebe vytvořila příjemné zázemí, byl DJ Zissou.

Muž přes palubu! A čtyřikrát!

Viditelná nervozita byla v jeho případě naprosto zbytečná, protože zatím ne příliš známému mladíkovi šla práce hezky od ruky. Hlavní slovo tu přitom měl progressive house s poměrně seriózním BPM a hlavně v závěru svého hodinového setu začal Jindra pošilhávat také po tolik (ne)oblíbeném minimalu. Naší Odře se do Vraného nad Vltavou však příliš nechtělo... Už po pár metrech jsme se vydali kolem důvěrně známého nástupiště zpět, zamířili jsme přesně na druhou stranu, ještě jednou přirazili a teprve pak jsme mohli šmírovat lenochy u Žlutých lázní a pozorovat třpytící se hladinu. A také jako ve výtahu vystoupat o pár metrů výše zásluhou vodotěsného zdymadla, které nám umožnilo pokračovat dále. Právě tady jsme ovšem ztratili čtveřici těch, které buď produkce jednoduše neoslovila a nebo jen využili předraženého taxíku k cestě ku domovu. Krátce poté, co se druhá vrata otevřela, jsme teď už za výběru Ondřeje K pokračovali v naší pouti stále dál. Přestože Ondra umí být řádně zadumaný, tentokrát se zřejmě nechal ovlivnit tím svěžím vánkem, který mu cuchal vlasy a ta jeho hodinka voněla romantikou a letními radovánkami. Do tanečků se však zatím nikomu nechtělo! Spíše se klábosilo a popíjelo – zřejmě až tma, ruku v ruce s přijatelnější teplotou, vše rozhodnou...

Zpívánky prostě NE!

Oproti line-upu teď všichni pánové dodržovali desetiminutovou sekyru, s níž se na Palačáku začínalo a tak se DJ Tibi za rozložitou osmistovku a o poznání hubenější stovku dostal až deset minut po deváté. Také on už má po několik let progressive house v zorném úhlu svého pohledu, také on se však přizpůsobil netradičnímu prostředí a než aby hypnotizoval, spíše na vodní hladině příjemně nadlehčoval. Náhle mi to došlo – plavíme se už dobré tři hodiny a doteď se žádný zpěvák ani zpěvačka nedostali k mikrofonu! Tohle byla hudba bez povídání a v hojném počtu si onu absenci mluveného slova nahrazovali sami pasažéři tohoto korábu. Také DJ Tazz se krátce po desáté zaměřil pouze na instrumentálky, tedy když pomineme vokodér ve velkém hitu Kirk Degiorgia – Starwaves, který do toho fešného kabátku navlékli Spirit Catcher... O to více pak vynikl ten nádherný hlas Markéty Foukalové, která před časem vdechla tolik něhy do skladby Lonely Robot od bláznivých elektrikářů Sci*Fi*Psi. Tu už si však v remixu Romana Raie protočil DJ Bo.dan, aby ji pak ještě následoval slavný Rolandův Jaguar, upravený pro potřeby roku 2008. DJ Tazz první tanečníky za podpory světelných efektů na parket natáhl, Bóďa přitáhl ještě ty ze zádě tohoto plavidla a vzrušené výkřiky při každém nájezdu mu jeho další výběr jen usnadňovaly...

DJ Bo.dan

"Pokud tak rád trsáš, trsáš, tak rychle – máš na to půl hodiny!"

Ačkoliv jeho první písničky pocházely překvapivě z notebooku, velmi brzy se vrátil k těm malým stříbrným kolečkům s duhovými paprsky. Takže snad pouhý experiment, který zatím nevyšel? Tanečníci byli ve svých kreacích stále odvážnější a bylo jen otázkou času, kdo z nich se první začne točit na hlavě. Každá legrace však jednou končí a pro spoustu pátečních pracantů již za půl hodinky! Krátce po půl dvanácté naprosto mistrně pan kapitán Odru bez větších oděrek zaparkoval, ale kdo si právě užíval dovolené, ten mohl ještě první páteční hodinu řádit dle libosti, dokud nebude vyhozen na dlažbu. Průvodcem mu tentokrát byl Mr. Cookie, ale jak chutná a křupavá kolečka tu pan kuchař roztočil, to už vám bohužel nepovím. Ten slastný čas vyhrazený pro dovču na mě ještě stále čeká a také v pátek jsem bohužel musel podat ten nejlepší výkon... Až na nepříliš pohodlné sezení a fronty na toalety (přepychový nerezový pisoár tu byl na fotobuňku) si čtvrteční pouť po vltavské hladině nemohu vynachválit! Díky nádhernému a konečně letnímu počásku se k plavbě holt nechal zlákat kdekdo a nezbývalo nic jiného, než se trochu uskrovnit. Až vaše oči zaregistrují zase za rok nápis Sheexy Boat, neváhejte ani vteřinu - tohle milé rozptýlení v rozpálené Praze zcela určitě oceníte...

DJ Tazz

foto: Palji palji@techno.cz