Report z Breaksome od Romana

Breakbeatem se poslední dobou v partylistech našich klubů nezvykle šetří a když už se nějaká taková akce objeví, je to pro všechny jeho fanoušky doslova svátek. Jestli nelže partylist Techna.cz, pak v Roxy byla naposledy Breaksome letos v dubnu a to už opravdu člověka nutí k zamyšlení, co se to s breakbeatem děje. Zatěžovat vás tu s pokusem o úvahu nad stavem breakbeatu v českých zemích ale nehodlám a raději vám pěkně začerstva popíšu dojmy z posledního dílu Breaksome v Roxy, kam, snad pro tu dlouhou proluku mezi jednotlivými díly, zavítali hned dva headlineři. Hned krátce po vstupu jste si rázem uvědomili jednu věc a to, jaké že roční období před pár dny převzalo nadvládu nad naším počasím. Had lidí na šatnu se vinul až k hornímu schodišti směřujícímu ke vstupním dveřím a věšáky se jen prohýbaly pod nánosem bund, svetrů a dalšího ošacení, které tam venku mělo funkci jedinou, pořádně zahřát. V Roxy ovšem nebylo nic z toho potřeba, tam se teplota od prvních chvil party udržovala na velmi přijatelné teplotě a v průběhu noci rozhodně neměla tendenci klesat. Spíše naopak.



První, kteří stáli tváří v tvář natěšeným návštěvníkům snad z nejrůznějších koutů světa, byli Kaplick a Saku. V jedenáct večer, pravda, spíše koukali na prázdný parket a přeplněný balkon, odkud je přicházející nejprve pozorovali, ovšem brzo se před nimi začínal tvořit slušný kotlík a později, okolo dvanácté, již poměrně vroucí kotel. Aby ne, oba dva volili breakové placky nejrůznějších stylových žánrů a chutí od jemněji naporcovaných až po hodně hrubé beaty. Tu byl ke slyšení vliv dubu a reggae, tu zas hip-hopu (House Of Pain – „Jump Around“) a kluci se nebáli vybalit i rovné tucky v rytmu nabasovaného progressive houseu. Lidé na parketu přibývali takřka geometrickou řadou, a byť Kaplick se Sakuem by v klidu mohli udávat tempo až do rána, většina z nás netrpělivě vyhlížela třicátou minutu po půlnoci, kdy se za pultem měli objevit Aquasky.



Vlastně jen „měl“, do Prahy přijel jediný z trojice tohoto projektu a to Brent Newitt. Netradičně pro úvod svého setu zvolil rovnou skladbu. Druhá stejně tak a třetí opět porce narovnaného songu plného hutných bassů a electro smyček. Řekl Brentovi někdo, na jakou že party vlastně jede hrát? Ano, moderní breakbeat má občas tendenci lehce uhlazovat a narovnávat své beaty, ale co Brent předváděl, to byly vcelku laciné tucky electro-houseového ražení, které breakbeat nepřipomínaly ani omylem. Podobně, jako mi v kině před Breaksomě připomínal nový díl Hellboye chvílemi spíše parodii na sebe sama, tak mi i set Aquaskyho trochu připomínal parodii na podstatu této klubovky. Byla to škoda, protože plný parket v Roxy, kde není takřka k hnutí, to se nevidí každý den a na lidech, kteří se pařit přesto snažili, bylo vidět, že jsou lehce rozčarovaní. Hitovka střídala hitovku, všechny si byly dost podobné a Brent za mixákem pomalu poskakoval více, než lidi před ním. Mělo by to být asi obráceně. Za první polovinu hraní, tedy za 45 minut, zazněla pouze jedna breakbeatová skladba a to pro mě rozhodně znamenalo zklamání. Možná, kdybych šel do klubu na této hudbě určenou noc, rozhodně bych dostal to, co bych žádal, na Breaksome jsem ale trávit čas s lacinými odrhovačkami nechtěl.



Možná mi Brent vyčetl z tváře, že to není tak úplně ono a v druhé půli svého DJského setu zařadil asi tři breakové skladby po sobě, lidé také znatelně ožili, ovšem poté už si zase jel „to svoje“ a já nehodlal v tomto hudebním patosu nadále setrvat. Dobrá příležitost zakoupit něco ke svlažení hrdla a omrknout druhou, drum´n´bassovou stage. Ovšem i v tomto mém plánu nastala jistá potíž. V klubu Roxy obvykle fungují bary tři, ovšem ejhle, dnes o jeden bar ubylo a tak se logicky u zbylých dvou vytvořila o poznání větší fronta zájemců o pitivo. Než se dostalo na mě, Pan Noisia už dával do CD přehrávače první stříbrný disk a druhou stage jsem pro další chvíle musel ještě oželet. To jsem ovšem netušil, že už se tam ani nepodívám...



Umíte si v jednom devadesátiminutovém setu představit oldschoolovou hitovku „Flat Beat“ od Mr. Oiza, legendární breakovou „Breath“ od The Prodigy anebo třeba ryze drum´n´bassový remix tracku „Painkiller“ od Freestylers a Pendulum? No po pátku nejspíš už ano. Už pomalu začínám věřit, že na co sáhne tento holandský projekt, to je předurčené k úspěchu a hlavně totálnímu masakru. Proslavili se jako nekompromisní drum´n´bassový lamači lidských těl, pak si jen tak z ničeho nic odnesli cenu za nejlepší breakbeatový singl roku v anketě Breakspoll („Gutterpump“) a asi se už ani nebudete divit, že tihle tři kluci úspěšně fušují i do houseu. Do Roxy však přijel jen jeden z nich a to Thijs de Vlieger. Od samého počátku svého setu, do teď opravdu totálně přecpaného parketu, hustil hutné beaty s nekompromisní razancí. Zlámaně, rovně, ovšem velmi tvrdě, takže i technaři srdcem a duší by si jistě přišli na své. Žádné laciné tucky, prostě smršť. Jednotlivé skladby jen pár minut dlouhé, hojné efektování a neuvěřitelná atmosféra nejen v kotli přímo pod ním. Aby Thijs lidi dostal do varu ještě víc, sahal kolikrát do hudební minulosti velmi razantně a tak došlo třeba i na letitý hit od Mr. Oiza. Šok? Ale tak proč ne, však breakbeatu se říká „diskotéka pro dospělé“ a byť tahle pecka rozhodně breakbeatem není, sem pasovala jak prdel na nočník. Hned za ní již výše zmíněný „Breath“ od The Prodigy, do kterého navíc zabloudily samply z „Hey Boy Hey Girl“ od Chems. Už se zdálo, že odvázanější a tvrdší to nebude, ovšem to by nebyla Noisia. Na posledních dvacet minut svého hraní si Thijs připravil pasáž s muzikou, díky které tento projekt každý zná a s kterou si ho také nejčastěji spojuje – drum´n´bass. A když Noisia, tak pořádně od podlahy. Nejprve zlehka s vlastním remixem hitu „Painkiller“, ovšem když došlo na jejich remix singlu „Messiah“ od projektu Konflict, Roxy už hrozilo zřícení. Možná dobře, že již nedošlo na jejich velehit „The Tide“, páč to už by byl malér!



O celých deset minut si Thijs prodloužil svůj set a lidé ho ani poté nechtěli nechat odejít. Odpočinek to ovšem chtělo, však noc ještě nekončila. Za gramofony a mixážní pult se postavili dva, co si nechávají říkat Natural Born Shampoos. Vlastně měli být celkem tři, ovšem po dobu mého setrvání na parketu jsem viděl pouze dva z nich. Okolo páté mě už bohužel dostihla únava a volil jsem tedy lehce předčasný odchod směrem hajany :) Ovšem do té doby jsem byl ještě svědky pokračující „diskotéky pro dospělé“ v tom nejlepším slova smyslu. Kluci si to dobře dávali, pečlivě střídali breaky s rovými tracky, došlo, pro mě trochu nečekaně, i na lehce obehraný hit „Yeah Yeah“ od Bodyrox, dále třeba na „Bassphenomenon“ od Kraftyho Kutse a také na jednu z asi tisíce verzí „Out Of Space“ od The Prodigy, na kterou, i po šestnácti letech od jejího vydání, stále narazíte skoro na každé party. A dokonce i na koncertech kapel. Otázkou je, zda je to dobře nebo ne :)



S tou diskotékou pro dospělé je to fakt a věrní breakbeaťáci tomuto faktu ani nic nenamítají. Ovšem i tento stav má svou stinnou, odvrácenou tvář a tu nám na páteční Breaksome předvedl Brent Newitt z projektu Aquasky. Jediným, čím mi udělal radost, že zůstal věrný černým dvanáctipalcovým deskám. Za to Thijs de Vlieger z Noisie mi připravil překvapení v podobě jednoho z nejlepších setů, co jsem kdy slyšel. Eklektické, zábavné, prostě nářez. A abych nezapomněl, zajímavým doplňkem jednotlivých setů byly opět videoprojekce v podání VJe Quarka, do kterých se tentokrát, mimo obvyklých působivých motivů ze všedního života, dostaly také koláže nejrůznějších barev a obrazců s často až psychedelickým nádechem, jaké jsou k vidění třeba na psy-trance akcích. Netradiční, zajímavé.

+ Noisia, plná Roxy, slušný zvuk
- Aquasky, zavřený bar na vedlejší stagei