Report z vystoupení Greiga Hainese od Katky!

Začátek byl sice plánován na osmou hodinu, ale ve skutečnosti se o pár desítek minut posunul. A tak jste si mohli vybrat, jestli je strávíte klábosením se známými, nebo se usadíte na okně a budete pozorovat, jak se kolemjdoucí, kteří nemají deštník, snaží utéct před deštěm. Ale pak nás z jednoho nebo druhého vytrhla pořadatelka, aby ohlásila, že „jdeme-li někdo na koncert, už začíná“. Ještě koupit něco k pití na baru, nechat se orazítkovat (a zase to nešlo smýt a hlavně, že jsem si to nechala dát tak pěkně na hřbet ruky:) a hurá do zadních prostor NODu. A jsou tady pro nás připravené židličky a polštářky. Jé!

Sednout nebo lehnout?
Tak to bylo rozhodně milé překvapení. Dokonce se počítalo s tím, že si někdo bude chtít sednout (nebo lehnout?) na zem? To je milé. Ale zase moc času na rozkoukání není, protože první kapela už je připravená. Dné, tak se jmenuje. Četla jsem se o ní jako o českém, jednočlenném projektu, ale před námi jsou dva hudebníci! Tak asi nějaký support. Ale to už sedím a poslouchám tu dojemnou hudbu. Jedna z věcí, které zní, se jmenuje Charlyne Yi. Další First Conversation. A další Astasja. Za melodie a zvuky všech těch skladeb, co se pohybovaly na vlnách ambientu, mohl notebook a kytary. Jednoduché složení, ale dokáže vytvořit takovou krásnou souhru tónů, která vás dostane do kolen. V jeden okamžik si Ondřej Holý (aka Dné) vkládá do úst nějakou bílou trubičku, která navazuje na nějakou krabičku. Já nevím, nějaké malé klávesy? Možná. Než to stačím domyslet nebo vykoukat, je konec. A desetiminutová pauza.

Dlouhé skladby v Dlouhé ulici.
V ten moment, kdy návštěvníci vyskočili, aby si šli zapálit, poklábosit, nebo prostě jenom někam odskočit, si Greg Haines poupravoval scénu. V první části koncertu byl on a jeho spoluhráčka na housle vlastně součástí publika, což jsem vůbec nestihla postřehnout. Stejně jako fakt, že prostor, ve kterém se ten úterní ambientní večírek odehrával, je tak pěkný! Před půl desátou bylo všechno připravené a publikum na svém místě, a tak se mohlo začít. A byl to dlouhý úvod. Myslím, že tak patnáctiminutová skladba. Nebo jich bylo prostě víc za s sebou? Každopádně zazněla Marc´s Descent z alba Until The Point Of Hushed Support, které před nedávnem vyšlo. Táhlé tóny houslí nás chňaply a odvlekly někam do dávné minulosti. Stejně jako ty v dalších skladbách, které se leckdy zdály být hodně složité. A dlouhé. Do nich ještě občas zazněly nějaké samply a melodie z violoncella, které Greig průběžně menil piano. Podobný scénář se opakoval asi hodinu, než přišel konec a potlesk. A na to, jak málo se nás sešlo, byl velký. Tak jsme se dočkali přídavku, a to čistě klavírního a novinkového, který nese název „Industry vs. Inferiority“.

Nevím, jak to dělám, ale v poslední době navštěvuji koncerty, které jsou opravdu vydařené. A tohle byl zase jeden z nich. Obyčejně preferuji klavír, ještě k tomu vyloženě minimalistický, ale tentokrát mě dostaly i smyčce. A už teď se zas těším na nějaký „experimentální“ koncert!