REPORT
Report z Four Seasons s Pete Hellerem od Čéši
Párty v kostele? No, proč to nezkusit... Už jsem zažil mejdany na různých místech a koutech. V garážích Jana Palacha, v nákupním centru Arkády Pankrác, ale do kostela jsem se popravdě ještě nedostal a nebýt párty Four Seasons v čele s legendárním Pete Hellerem, asi by k tomu nikdy nedošlo. :) Zaparkoval jsem vůz podle rad v předmejdanovém infu a svižným krokem putoval jsem skrze temné uličky prochladlé Prahy, hezky směrem ke kostelu. Zima se už do nás opírá velmi silně a tak jsem byl rád, že jsem to tentokrát našel rychleji než minule. Ano, vlastně jednou už jsem tu byl na Blondies Night, ale tehdy se ten mejdan moc nepovedl. Přál jsem si, že až vstoupím tentokrát, tak aby to bylo mnohem, mnohem lepší...
Mše začíná.
Přicházím na hlavní pódium, když hraje DJ Lucas Hulan. Kostel se strašně vyvíjí a mění. Z poslední návštěvy jsem si odnesl dost smíšené pocity, nyní na mě působilo vše velmi hezky a dobře připravené. Projekce na plátnech za DJem byly dost výrazné a v kompozici světel a nádherných oken celý prostor člověka okouzlil. Zvuk hrál na ten prostor dost slušně, stage vypadala naprosto úchvatně a svítící kříž upozorňoval všechny přítomné, že kázání nám bude tentokrát znít ve stylu house a deep house. Alespoň tak se mi jevil nejen Lucas Hulan, ale i dost podstatná část Hellerova setu. O tom ale až
později...
Lucas Hulan
Mnoho schodů vedoucích až do nebe...
Pomalu vstřebávám první tóny a procházím se celým kostelem po všech třech patrech. Je to velmi unikátní prostor a velmi krásný na pořádání takovýchto akcí. Moc se mi tam vše líbilo, jen těch schodů je opravdu hodně a za celou noc to dá zabrat, tudíž do chill-outu jsem šel jen dvakrát a pak už mi stačily síly maximálně do mezipatra, na stage Studio 54. Když se vracím do hlavního sálu, kázal nám již DJ Enrico. Jeho sound měl o něco veselejší nádech a hopsalo se na to báječně, ale přeci jen se mi Enricův set líbil víc, až když hrál podruhé, na "své" Studio 54 stage, kde měl i mnohem více "studiových" fandů. :) Kostel se v tuto chvíli už slušně zaplnil a lidé se bavili a čekali na hvězdu dnešní božské noci... Nejvíce se lidé točili právě mezi Studio pódiem a
hlavním sálem, ale když začal hrát Pete Heller, nejvíce lidí bylo právě zde.
Pete Heller
Pomodlit se, nebo protančit se k Big Love...
Po Enricovi se to stalo. Nastoupil velký pan Pete Heller! I když už se někomu mohlo zdát, že má tento pán to nejlepší za sebou a jeho hit vznikl už kdysi dávno, musím vám napsat, že zahrál úplně jinak, než by asi každý z vás očekával. Rozhodně ne špatně, jen to bylo takové klidné, pomalejší, bublavé a občas se zdálo, jako by to nikdy nechtělo skončit. Tóny se držely dlouho a Kostel se otřásal v základech. Některým se to líbilo moc, některým málo a některým možná vůbec. Já byl ale spokojený - bylo to jiné, house, který má různé podoby. Není to jen pomalejší, je to klidnější celkově a i bez zpívánek to je lepší a zní to jako "true house music"! :) Pete měl také možná ze začátku trošku problémy se svým laptopem, ale celý jeho set bych označil jako povedený, i když občas jsem si raději odskočil na rozjuchanou Studio 54 stage, kde hrál například DJ Slovak, který v momentě mého příchodu loudil z reprobeden parádní remix od Mory Kante – Yeke Yeke. To je tak podmanivá melodie a tak taneční, že se nedivím všem těm šamanům v Africe, že si tak hopsají klidně celou noc. :) Vracím se ale dolů a právě, když postávám
u baru, zní Petova největší pecka Big Love. Ruce nahoře, úsměvy a pohoda! Pete nás prostě všechny mohl odprostit od všech našich netanečních hříchů! Moc příjemný pocit, díky...
Konec dobrý, všechno dobré, Amen...
Po Petovi hraje na hlavním pódiu Marty Fish. Člověk, který tomu všemu tady chtěl vdechnout nový život. Nový život, který měl nahradit jeho prvotinu, akci Be Fresh, která se konávala v Martinickém Paláci. Z paláce se chtěl přestěhovat právě do Kostela a já doufám a přeju mu, aby měl ještě sílu nejen na své hraní, ale i na další díly, které se snad ponesou v přinejmenším takovém tanečním duchu, jako byl tento. Vím, že to není jednoduché, vím, že tomu spolu s dalšími věnoval spoustu práce a úsilí, ale já i ostatní jsme si to opravdu užili a tančili na ty vaše super house pecky i jiné... Marty to měl přeci jen o něco tvrdší a když pustil naprosto euforickou věc od Junior Sancheze s hlasem Charlotte – Elevator, tak ze mě málem vyskočila duše. Miluju tenhle sound, tenhle beat a v tu chvíli mi asi uletěla i ta svatozář! :) Po Martym hráli na střídačku DJs Subgate a Manio a kluci už to pomalu uzavírali pro mě naprosto dokonale a s dostačujícím tempem. Takže jsem se otočil, nečekal ani na mistra Loutku, nastartoval své zmrzlé auto a odjel domů...
Subgate + Manio
Co na závěr?
Neměl jsem s ničím problém, jen ochranka s vytetovaným samopalem na hlavě a nápisem Grassel není asi zrovna ideální na řešení problému v nějakém rozumném rozpoložení. Ceny pití byly celkem OK, ale za vodu se tam vybírá docela dost. To se ale dalo vyřešit tím, že jsem pil jiné nealko. :) Celkově to bylo povedené, zvuk sice ke konci dost stáhli, nevím proč, asi nějaký problém s hlukem, ale akusticky to bylo fajn, nato, jak to je složité nazvučit... Lidé byli příjemní a tancovali až do rána. Stage byly kvalitní a rozhodně hlasuju pro další pokračování. Tak držím palce a hodně sil do dalších dílů, pokud budou...
foto: Monty monty@techno.cz