Seznamte se, tohle je: Jean-Michel Jarre!

Už v pěti letech Jarre přičichnul k hudebnímu nástroji, a ačkoliv rodičovská snaha nebyla zřejmě tak silná, zanedlouho opustil svoje klavírní zkoušky. To ovšem neznamená, že se distancoval od veškeré činnosti spojené s hudbou. Ve svém teenagerském věku objevoval různá zákoutí elektronické hudby, jejímž smyslem bylo objevit něco ojedinělého a progresivního. Vliv na něho neměl jenom otec či matka – milovnice jazzových koncertů, ale také nadaný dědeček, který s ním díky otcově zaneprázdněnosti trávil více času.



V roce 1972 vydal svůj první singl La Cage. Jak on sám říká, zpočátku se lidé tvářili k jeho tvorbě poměrně skepticky, prakticky ji odmítali do doby, než vydal první album Deserted Palace. Díky bohu nepatřil k lidem se slabou vůlí a nepřestával se zdokonalovat. Tím největším zlomem v jeho kariéře bylo album Oxygen z roku 1976 - na tomto albu poprvé použil zvuky prvního evropského syntezátoru a předvedl lidstvu absolutně nový způsob ztvárnění hudby. Syntezátor VCS3, který by dnes už všichni označili za slušný vintage, ho ale stále doprovází na koncertech. Jeho hudba zaznamenala velký úspěch, takže se Jean-Michel rozhodl v Oxygenu pokračovat a ke každé další skladbě přidával římské číslice, až dospěl k Oxygen part IV, která dodnes patří k nejznámějším skladbám elektronické hudby jako takové.

Z Jean-Michel Jarreho se pomalu stával nejen lamač dívčích srdcí, čímž narážím na jeho slabost ke krásným francouzským herečkám, ale také lamač rekordů jako takových. Na jeho venkovní koncert k druhému vydanému albu Equinoxe totiž přišel jeden milion lidí, čímž se automaticky zapsal do Guinessovy knihy rekordů. Zdaleka to ale nebyl pouze jeden z koncertů, který stoji za zmínku. Každý počin v jeho hudební kariéře se maximalizoval do neuvěřitelného objemu, o kterém se ostatním jenom zdá. Ať už třeba mluvíme o pořádaných koncertech v Číně nebo na Rudém náměstí v Rusku nebo o počtu prodaných alb. Takovou desku Oxyden si totiž poslechlo už minimálně 12 milionů lidí!

Mezi jehož fanoušky patřili i američtí astronauti, kteří ho vyzvali k natočení nahrávky přímo ve vesmíru, oficiálně se jednalo o první hudební záznam pořízený mimo naší planetu. A aby toho nebylo málo, na koncert pořádaný na počest 150. výročí města Houston se přišlo podívat 1,5 milionu lidí. O své slávě i penězích mluví však poměrně skromně a osobně je jenom rád, že jeho koncerty přinesly možnost zpříjemnit druhým život a jemu tak poskytly příležitost podívat se do všech částí světa.

Umělcem se stal nejen díky své hudbě, ale také díky svým dobromyslným počinům pořádat bezplatné koncerty a dělat velvyslance dobré vůle pro Organizaci spojených národů. V roce 2006 měl dokonce co do činění s Pražským filharmonickým orchestrem, díky němuž se podařilo nahrát opravdu exkluzivní instrumentální dvojcédečko "The Symphonic Jean-Michel Jarre". Ještě téhož roku uspořádal v saharské poušti nedaleko marockého města Merzouga akci "Water for Life", čímž chtěl jako velvyslanec dobré vůle upozornit na nedostatek vody na africkém kontinentu a v Asii.

Abych nemluvila jenom o jeho blahodárných činech a akcích, nechci opomenout další album "Téo & Téa" z roku 2007, které vyprávělo životní lásku mezi imaginárními postavičkami. Možná byli fanoušci i mírně zklamaní, protože Jarre jaksi více popustil uzdu fantazii a snažil se na své album protlačit i nějaké současné rytmy taneční hudby, ale pro něho samotného přinesla deska především nové zkušenosti s mnohotvárnou hudbou. Ve svých 63 letech má Jarre možná i více energie než všichni DJs na světě dohromady. Svými předešlými činy se zapsal do dějin jako průkopník elektronické hudby a svými následujícími akcemi nás nejspíš o to víc překvapí...

mamba

foto: archiv

Jean-Michel Jarre se opět představí v České republice, tentokrát 12. listopadu v brněnské KAJOT ARENĚ!