Report z koncertu Orbital od Honzy Loudy

Již přes patnáct let se zabývám sbíráním motýlů. Z toho nepřeberného množství druhů a poddruhů jsem se postupem času začal specializovat na čeleď papilio muzikus elektronicus. Ve své úctyhodné a pečlivě vedené sbírce už mám mnoho vzácných více či méně příbuzných motýlů, které se mi podařilo pochytat vlastníma rukama bez cizího přičinění. Ať už se jedná o papilio formica prodigyus (lidově: The Prodigy) nebo papilio fratus chemicus (lid. The Chemical Brothers), papilio subbum mundium (lid. Underworld), papilio reliquitum agerum (lid. Leftfield) či papilio orbus terrarum (lid. The Orb) nebo papilio massivum atakum (lid. Massive Attack). Dost chvástání, zpět k poslední misi...



Posledním významným papilem, kterého jsem dosud ve své sbírce neměl, byl papilio britanica orbitali (lid. Orbital). Na rozdíl od výše jmenovaných, kteří jsou relativně často k vidění na výsluní a laické i odborné veřejnosti jsou poměrně dobře známí, dává tento druh přednost tmavším místům stranou hluku a lidského hemžení; je tedy spíše plachý. Jednu dobu se dokonce myslelo, že tento rod vyhynul, neboť nebyl několik let spatřen. Když byl znovuobjeven, byla během letošního léta zorganizována výprava, které jsem se ale neúčastnil, se stejným cílem – nalézt a zdokumentovat papilio Orbital. Leč neúspěšně, pečlivé plány zhatilo počasí.



Vedoucí podzimní výpravy nenechal nic náhodě a vybavil se pořádnou Lucernou. Je známo, že přestože dává papilio britanica orbitali přednost tmě, tak když vidí silné světlo, letí za ním. A to také zabralo. Byl jsem mile překvapen, s kolika kolegy jsem se na expedici potkal, většina jich byla zasloužilého věku, tedy samý třicátník či čtyřicátník. Dnešní mladí se moc o motýly nezajímají, ale samozřejmě byli mezi námi i mladší. Někteří se snažili na misi vydělat tak, že prodávali trika s potisky loga expedice. Jiní nevydrželi bez cigaret, až jsem se bál, jestli to motýly nevyleká, přestože kouřit se mohlo pouze v převlékacím stanu (to jsem nepochopil, proč zrovna tam, když tam mají oblečení i nekuřáci a ani kuřák není určitě nadšený, když má nasmrádlé hadry). Jiní si krátili čas čekání popíjením či klábosením.

Zcela náhodou jsme cestou natrefili na papilio josefinium sedlonum. Panečku, jak jsme byli rádi, když jsme měli možnost zaslechnout vydávané zvuky jeho křídly! Někteří si jej do svých sbírek fotili, však ho nevídáte každý den. Kolem deváté hodiny večerní jsme se dočkali. Kolegové jakoby zapomněli na všechny vědecké zásady, v tomto případě být zticha a nehýbat se. Udělali přesný opak, začali řvát, hulákat, radostí výskat... No na mě šly mrákoty. Orbital to ale naštěstí nevyplašilo. Naopak se zdálo, jako by to byl signál pro svádějící tanec. Tento druh motýla je vybaven svítícím zakončením tykadélek podobně jako lampyris noctiluca (lid. Aneta Langerová), které mu pomáhají v orientaci ve tmě. Byl to doslova koncert, co ti motýli předváděli. Když roztáhli svoje velkolepá křídla, zrak z nich přecházel. Jak krásně měnili barvy, tvary, odstíny; vyloženě zářili. Přirovnal bych je k LED-diodovým obrazovkám, jak věrohodně a plasticky vytvářeli obrazce.



Druh Orbital je vyhlášeným především zvukem svých křídel. Dnešní technika umožňuje "prohnání" zvuku přes zesilovač, a to je, pane, poslech. Jen kolegové v prvních řadách slyšeli zvuk rozpitě až přebuzeně. Vědci vypozorovali jistou evoluci ve zvucích, které se neustále vyvíjí, v kombinaci memorování těch předešlých. Výzkumníci se snaží přijít na to, co která kombinace zvuků znamená, jakou plní roli v životě těchto plachých a stále málo známých motýlů. Pro snadnější identifikaci si badatelé zvuky pojmenovávají. Některé souzvuky jsme poznávali jako třeba "Lush", "Halcyon", "Are We Here", jiné byly zmutované, například "Satan" (motýlek byl při tomto zvuku a tanci podobný spíše noctuidae (lid. můře). Zaznamenali jsme i poměrně nové zvuky sloužící jako zdokonalené zvukové mimikry na obranu před kočkovitými šelmami – vědci pojmenované jako "Wonky". Dalšími byly třeba "Straight Sun", "Where Is It Going"... Zajímavé bylo, že v jednu chvíli už chtěli uletět, ale jako by si to rozmysleli a vrátili se zpět na místo původního výskytu. Tento jev se dokonce opakoval dvakrát, přestože skupina sběratelů dělala samou radostí velký hluk. Celé pozorování a vědecké bádání zabralo téměř dvě hodiny času.



Celkově byla výprava velmi úspěšná a zdařilá, mnoho ze sběratelů rozšířilo svoje kolekce o jedinečný druh, který se tu jen tak nevidí (a neslyší). Pln dojmů si Orbital utřídím do sbírky a přidám k ostatním z čeledi papilio muzikus elektronicus. Už už jsem považoval sbírku za kompletní, ale zjistil jsem, že bych ještě rád vyrazil na expedici minimálně za Modrým Mauriciem ve světě motýlů, kterým je papilio daftikum punktum (lid. Daft Punk)...

Honza Louda

foto: blaster a David Karas