Report z devátého Luxusu od Nexise

Nestíhám žasnout nad neustále novými lidmi, kteří se přichází bavit na taneční akce. Neodrůstají. Scéna je přestane bavit dřív než vůbec stačí poznat její kouzla. Netratí na tom jen oni. Trpí osoby, jež si nepotrpí na módnost a dokáží přijímat. Cítím se starý.

Fabric prodělal rekonstrukci. Nečekejte však nic radikálního. Parket i bary zůstaly při starém. Dřevěné soupravy v zadní části klubu pouze vystřídaly moderní židle a stoly. Komfort.

Květa.K není zelenina, nýbrž dj. Shodou okolností končící kariéru. Moc mě nenadchl. Desky skládal umně, ale jejich kvalita nepřesahovala průměr. Prostě set, který rychle vypustíte z hlavy.

Ian Blond několikrát prokázal své kvality. Na Luxusech se dokázal vyburcovat k maximu, ale páteční večer se mu příliš nevydařil. K technické stránce nemám námitky. Problém byl až v kýčovitosti jednotlivých vinylů. Kamarád jen nevěřícně pokyvoval hlavou a užil vystižného názvu – dream techno. Od Blonda jsem prostě zvyklý na lepší představení, takže nevylučuji, že ostatním se líbil.

Horse "zastupoval" nadýchaný tech-house plný melodií a kláves. Podal dobrý výkon. Mixy měl patřičně dlouhé. Možná se nemusel bát pouštět víc ploch do sebe, ale z mé strany převládala jasná spokojenost. Kvalita.

O střídaní generací jsem psal záměrně. Jeff Milligan nepatří do běžné kategorie djs. Aspoň u nás určitě ne. Upřímně jeho styl více než oceňuji. Spíš zbožňuji. Mám rád hrátky s roztodivnými deskami. "Klikací" orgie. Šílenou změť zvuků svázanou prapodivným řádem. Obdivuji perfekcionistické hraní ze tří gramofonů. Jeff  sice nepodal tak geniální výkon jako posledně, ale i přesto se jednalo o vynikající zážitek. Bohužel ne všichni přistoupili na jeho hru. Chyběli otevření lidé. Dobře jim tak. Pokud ani neví, na koho jdou, musím se jim smát. Naštěstí se našla i početná skupinka, která dokázala ocenit mistrovské umění.

Tibor zářil. Stejně jako na Summer Of Love, i zde dokumentoval své postavení vyzrálého člověka, jenž přesně ví co chce a dělá. Vystoupení nechyběly silné momenty ani experimentální výlevy. Pestrá koláž autorů i stylů. Výborně namíchaná. Nejednoduchá.

Resident Hyde pak vytáhl všechny přítomné na parket svým dynamickým stylem a plnými tracky, které se vymezují z obvyklé kolonky loop techna.

Celkově jsem byl spokojen. Vždycky si budu vážit lidí, kteří se nebojí dovést jiná jména s odlišným pohledem na věc. Jediné, co jsem nesl s těžkým srdcem byli zatvrzelí jedinci, kteří nejsou schopni tančit na muziku pod hranicí 140 bpm. Vždyť elektronická hudba se zpočátku chlubila právě svou otevřeností a novátorstvím. Nebo že by mě vzpomínky klamaly a já patřil do starého železa?