RECENZE

 

Recenze: V/A - 4 Women No Cry vol. 2

Německá značka Monika vydává hudbu tvořenou téměř výhradně ženami. Stejně jako jsou ony různorodé, je i produkce tohoto labelu pestrá. 4 Women No Cry je název kompilace, která zde před časem vyšla a recenzi na ní si můžete přečíst zde.

 
Německá značka Monika je známou a zaběhlou nejen v čistě elektronické sféře, ale i v klasičtější oblasti akustické hudby. Specifická je především tím, že se orientuje na hudbu produkovanou téměř výhradně ženami. A že jich ve světě není málo, dokazuje rychlost s jakou u Moniky alba a kompilace vycházejí.

Já právě poslouchám jedno z posledních cédéček s pořadovým číslem padesát dva. Jmenuje se 4 Women No Cry a jak název napovídá, představují se na něm čtyři autorky. Jako první je zastoupena původem Rakušanka žijící v New Yorku jménem Dorit Chrysler. Jejích pět tracků jsou v duchu klidnější elektroniky s jemně popovým nádechem a decentním zpěvem. Kromě běžných elektronických a několika akustických zvuků můžete ve skladbách slyšet i zvuk původem ruského bizarního nástroje theremin, jednoho z vůbec prvních elektronických nástrojů. (více o něm zde) Právě tento podivuhodný hudební nástroj si Dorit vybrala a oblíbila natolik, že se stala zakladatelkou asociace hráčů na něj v Evropě i New Yorku. Jeho analogově rozvlněný zvuk je víc než specifický a skladbám dodává speciální, možná trochu tajemnou náladu. Každá z pěti skladeb je trochu jiná. Jedna popově odlehčená, další ambientně napínavá. Dokonce ani hlasový projev Dorit není pokaždé stejný. Jednou šeptá a vzdychá, podruhé její zpěv přípomíná Alison Goldfrapp.

Další neubrečená holka je Mico. Japonka žijící v Londýně, kde je činná v různých odvětvích hudby a umění.
Spolupracovala například s Coldcut a sama experimenuje v oblasti drum'n'bassu. Její tři skladby jsou osobitá, opět latentně popová elektronika se zpěvem.  První věc s názvem Signal Found je hodně minimalistická a zajímavá. Celá na mě působí jako nějaká digi hra pro děti nebo mluvící high tech panenka pro malé japonské holčičky. Další dvě jsou už více klasickými zpívanými písničkami, i když opět vynikají svým minimalistickým provedením.

Třetí složka patří Němce říkající si Monotekktoni. Obsahuje čtyři skladby, z toho tři v živějším tempu, čímž výrazně oživuje dosavadní poslech. Přestože se jedná o hudbu elektronickou, zní až neuvěřitelně živě. V některých momentech jsem měla dokonce pocit, jakoby hrála celá kapela. S hodně zdatným bubeníkem a poněkud pochroumanými kytarami, ale přece.

Čtvrtá v pořadí je Iris z Barcelony, kterou jste mohli slyšet živě např.na posledním díle festivalu Sonar.
Představuje se zde hodně současným zvukem v oblasti IDM. Křištálově čistá nahrávka, jemné přechody a romantický zpěv jsou hlavními znaky její produkce. Všechny tracky mají výbornou a pestrou aranž, takže nuda určitě nehrozí. Všem romantikům vřele doporučuji.

Vlastně celé CD je tak trochu pro romantiky :)





V/A - 4 Women No Cry vol. 2
Monika Enterprise 2006
http://www.monika-enterprise.de/
 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016