RECENZE
Hudební recenze: Minuit - I Went To This Party And There Were 88 Guards With Guns
Francouzský název, novozélandské kořeny. Projekt Minuit umí mást velmi dobře. Podobně je to i s jejich novým albem. Ovšem jak moc je vlastně nové? Vyšlo letos, na obalu má však uveden letopočet 2007 a aby toho nebylo málo, nenajdete na něm jedinou novou skladbu. Jedno je ale jisté a tím si získávají stále početnější základnu fanoušků. Včetně mě. Ruth Carr má fantastický hlas a breakbeat v jejich podání zní neskutečně svěže.
"Minwee", jak by se jejich jméno mělo správně vyslovovat, byli nedávno také v Praze, pamatujete? Nedávnem myslím asi tři čtvrtě roku, kdy vystoupili v Roxy, vůbec poprvé u nás. Moc mě tehdy mrzelo, že jsem tam nemohl být také, ovšem určitou satisfakci mám z poslechu tohoto staro-nového alba. Jak obvykle bývá pravidlem, CD působí až příliš uměle na to, než abyste z něj cítili jakýkoliv náznak živosti. V případě téhle desky Minuit je to ovšem jinak. Stačí zavřít oči a okamžitě se přenesete do kotle před pódiem. Beaty zní neskutečně živě, řízné kytary a funky synťáky jakoby hrály přímo ve vašem pokoji a Ruth s mikrofonem v ruce se převalovala ve vaší posteli. Živák, který vlastně není vůbec žádným živákem. A jakže to tedy vlastně s tímto albem je? Jestli sledujete Minuit už nějaký ten čas, asi vám neuniklo album The Guards Themselves z roku 2006 vydané na Tardus Music a ještě o tři roky mladší album The 88 vydané tamtéž. Současná novinka se jmenuje I Went To This Party And There Were 88 Guards With Guns a je vlastně takovou selekcí skladeb z obou těchto alb. Jedinou změnou je pak label, kde se tato deska objevuje, a to Dollhouse Records.
Minuit jsou primárně breakbeatovým projektem, ovšem nejen o brekabeatu tahle deska je. Už jen kvůli zpěvačce Ruth nemůže jít o strojový syntetický breakbeat, na který jste zvyklí z parties. Kytary, smyčce a zase kytary, těch je tu opravdu nejvíc. Rockový feeling je cítit z mnoha skladeb. Však k nim nejvíce pasuje charakteristicky podbarvený Ruthin hlas. Ten je tahounem většiny skladeb a byť jejich hudební složka je vesměs opravdu záživná, spolu s Ruth vždy musí ustoupit až na druhou kolej. Dokonalost jejího hlasového projevu podtrhuje závěrečná "The Sum Of Us", ve které se, možná až příliš, podobá islandské divě Björk. Až na několik downtempově laděných výjimek ("Do Me In", "Am.Em") jsou tu převážně tanečnější pecky úměrně rozděleny na ty tvrdší a ty jemnější. V některých vyniká struktura rytmu ("Lock The Doors, Block The Roads"), v jiných zase tvrdost ("Nymphs", nebo až skoro nu-raveový track "Fake!"). Nechybějí ani oba dva známé singly z poslední doby, "Fuji" a "Except You".
Co je na téhle desce opravdu výjimečné, je její soudržnost a kompaktnost, která ani po hodince poslouchání nenudí. Málokdy se mi stane, abych vydržel tak dlouho poslouchat hlas jednoho člověka, který doprovází opravdu každou skladbu. Ruth Carr je ovšem magnetem pro uši a jen tak se od ní neodtrhnete. A že mi onen jediný koncert v Praze unikl? Nevadí, s touhle deskou, jako bych na něm byl.
Hodnocení: 90%
MINUIT – I WENT TO THIS PARTY AND THERE WERE 88 GUARDS WITH GUNS
formát: CD
čas: 63:45
label: Dollhouse Records
kat.č.: DOLLCD001
info: www.minuit.co.nz/, www.myspace.com/minuittheband