Hudební recenze: Daedelus - Love To Make Music To

Producent Alfred Darlington aka Daedelus se rozhodl zavzpomínat na začátek devadesátých let, kdy se poprvé setkal s "rave music". Zážitek to pro něj tehdy musel být opravdu silný, protože aktuální album Love To Make Music To, kterým na tehdejší hudební produkci odkazuje, je opravdu "masakrózním" kouskem.

Nedávno stejným tématem zastřešil své nové album i Američan Moby. Hned na první poslech je ale zřejmé, že buď oba vyrůstali v úplně jiné "rave" době, anebo že jeden z nich již ztratil invenci a hravost. Rozdíl je jasný na první poslech: zatímco Moby nabízí pouze chladně vykalkulovanou nudu, Daedelus boduje.

Stylově se album Love To Make Music To zařadit nedá. "Aby se taky zařadit dalo!", chce se mi napsat. Copak čekat obyčejnost a jednoduchost od chlápka, který se obléká jako "viktoriánský švihák z devatenáctého století", vystudoval tradiční jazz, jako DJ pouštěl drumandbassové vinyly, hrál v rockových i ska kapelách a poslouchá hlavně produkci labelů  Warp nebo Ninja Tune? Určitě ne.

V každé skladbě na sebe Daedelus kupí neuvěřitelné zvuky (najdete jich zde snad stovky), vokály a samply, každá skladba je doslova jako zvuková smršť. Často nevíte, který zvuk zachytit jako první. Zaposloucháte se do vokálu, ale v tom vaši pozornost začnou odluzovat beaty, pak hned zase syntezátory, smyčce, zpět vokály, kladou se postupně na jednu hromadu. Chvílemi se musíte smát, protože zvuků je tam tolik, že jednoduše nevíte, kde vám hlava stojí.

Všechno ale kupodivu dává smysl. Daedelus se baví, hraje, ale ne nijak zakódovaně, sám pro sebe, bez koexistencí. Jeho nápady nepostrádají vtip a zajímavost. Hned první skladba, electrem a zalomenými beaty nasáklá Fair Weather Friends vás chytí okamžitě. A když si k tomu ještě pustíte její klip na youtube.com, odhodíte jakékoliv možné předsudky. Rovnými beaty prošpikované, přesto nehousové věci jako Get Off Your HiHats a Make It So slupnete také jako malinu.

Kromě vyloženě "zábavných" věcí dokáže Daedelus také pořádně zahrát na maxi-experimentální notu, například skladbou Hrs:Mins:Secs, obsahující neurovnané beaty a kytarové rify. Nebojí se ani zkreslených melodických linek a dubstepové nálady (Touchtone), ani úchylného funky diska ze sedmdesátých let (Assembly Line). Vedle valivé bomby, za kterou by se nemuseli stydět ani Murder Boys nebo Underworld (Only For The Heartstrings) postaví skladbu znějící jako předělávka hitu ze třicátých let. Jako by se nechumelilo.

Na albu najdete docela dost vokálů, ale kromě několika rapových momentů se mi zdá, že zde neplní roli zásadního sdělení. Jsou často potlačené, zkreslené. Spíše jsou pouze jedním dílkem skládačky.

Jednoduše řečeno: od první sekundy alba Love To Make Music To vám budou stát vlasy na hlavě – ne hrůzou, ale díky zvukovým vlnám valícím se z reproduktorů. Nebojte se album pořádně "osolit". Kašlete na sousedy.

Hodnocení: 80%