The Album Leaf – A Chorus By Storytellers

Epický úvod a Tabula rasa?

První skladba s názvem Perro nás k poslechu vyzývá svým jednoduchým rytmem, melodií a vokálem. To vše je ale ještě doplněno hlasy, které skladbě dodávají na dějovosti. Fantazie mě unesla do příjemného víkendového odpoledne, ve kterém matka s dcerkou vyplňují volný čas povídáním. Z úst holčičky zaslechneme "happy". Už to potvrzuje, že se tento rozhovor a možná celé odpoledne nese v radostné atmosféře.



Druhá věc navazuje takovým stylem, že to v podstatě ani nepostřehnete. Jediné co vám tam najednou chybí, je ten život v podobě hlasů z předchozí skladby. Nevadí. Můžete se nechat unést do jiné scenérie. Prázdnota a nic je cítit. Stejně jako odraz a nový start. Chtělo by to místo, které je plné energie a nových začátků. Co takhle prostředí rozkvétajících luk, pučících stromů a slunečních paprsků? Možná se autoři nechali inspirovat nepopsanou deskou "tabula rasa" Johna Locka a skladbu trefně pojmenovali: Blank pages.

Následuje There Is a Wind doplněná odzbrojujícím zpěvem Drewa Andrewse a Matthewa Resoviche a čistě instrumentální Within Dreams. Poté Falling from the Sun. Skladba, u které jsem již při prvním poslechu desky věděla, že se stane mou nejoblíbenější. Pomalý rytmus, zvuky elektrických kytar a zpěv se slovy, která nás nechají romanticky snít. Copak to jde jinak, když slyšíte spojení jako "we can see the star", "love together" nebo "when we are falling from the sun"?



Instrumentálky

Šestá v pořadí, Stand Still, se rozjíždí pod výrazným zvukem bicích. Už ty nám dávají najevo, že tahle skladba nebude žádná měkkotina. Vysoké tóny a svižný rytmus jí dodávají na rozvernosti. Poté zase přichází zklidnění v podobě Summer Fog. Přibližuje se k nám z dálky  linoucí se tón. Je to melodie z houslí. Přidávají se k ní elektrické kytary a já se nemůžu zbavit dojmu, že mi tahle věc velice věrně připomíná hudbu Sigur Rós. Proč ne. Tato nová podoba The Album Leaf je mi sympatická.

Until the Last pokračuje v podobném duchu. Je v ní ale něco mnohem čipernějšího a hravějšího. Podobně rozradostněné skladby We Are a Almost There, jsou posledními, ve kterých se na téhle placce dočkáme zpěvu. Na závěr nás totiž zase čeká něco silně melancholického. Tied Knots. Klavír a housle. Impozantní závěr.

A Chorus of Storytelles můžu doporučit všem ambientně a instrumentálně naladěným posluchačům, stejně jako těm, kteří jsou již naladěni na jarní rozjímání. Přesně pro to, je totiž tahle hudba stvořená.



Anotace:

The Album Leaf – A Chorus of Storytellers
Sub Pop, 2010
Celkový čas: 49:08
Hodnocení: 95 %
http://www.myspace.com/thealbumleaf
http://www.myspace.com/dnednedne
www.kyeo.net