Problem Kids - My First Acid House

Problem Kids - My First Acid House

Label Paper Recordings, který letos oslaví už sedmý rok své existence, vypustil mezi posluchače své jedenácté album v pořadí. Čísla vám tu nehlásím jen tak náhodou. Manchesterská, hodně respektovaná značka předních DJs jak venku tak u nás, si na nich zakládá. Pokud se stanete fandou tohoto vydavatelství, máte totiž v obchodech s deskami celkem usnadněné hledání. Stačí, když přeskočíte všechny ty whitelabely a anonymní černé obaly a zaměříte se na pestrobarevné kartóny s obrovskými číslicemi. Vyšlo jich už sedmdesát a místo toho, aby diskžokejové spolu rozmlouvali o konkrétních autorech, máte možnost slyšet věty typu: "Co jsi říkal tý čtyřicetpětce? A padesátšestku už jsi slyšel?". Pete Jenkinson, Elliot Eastwick, Ben Davis, Miles Hollway a Andy Gough tvoří úplnou pětici zakladatelů Paper Recordings - labelu, jež se specializuje na tu inteligentnější formu houseové muziky. Autoři, kteří tu vydávají (Crazy Penis, Hakan Lidbo, New Phunk Theory) si rozhodně nemohou stěžovat na nějaký stylový diktát. Vychází tu desky jak v klidných deephouseových vodách, tak klasické houseové tracky a v poslední době i stále se rozvíjející techhouseová scéna tu má své zástupce. Navíc už má tahle značka i svoji sesterskou firmu s názvem Repap. Ti se specializují spíše na tu experimentální část, protože sami zakladatelé prohlašují, že jsou schopni vydat téměř vše - od dětských vietnamských říkanek přes hip-hop až po filmovou hudbu Johna Barryho:-). Nosným muzikantem je Bobby Trafalgar ze Švédska. Nás však z těchto dvou pestrých katalogů bude dnes zajímat hlavně dvojice, tvořící pod názvem Problem Kids. Na jedné straně stojí DJ Rocky, člověk pevný v kramflecích hlavně za gramofony, na straně druhé Mark Wilkinson - studiový mág, který je schopen se v té změti různých tlačítek a hejblátek orientovat jako ryba ve vodě. Rocky je (spolu s Ashleym Beedlem a Dieselem) zároveň členem pro někoho možná populárnějších X-Press 2 a Ballistic Brothers. První výsledky studiového bádání okusil nejdříve label Junior Boys Own a v roce 1997 už na Paper Recordings vychází singl Miles Away. Ten a pár dalších, pro diskžokeje s houseovými srdci, se objevuje na jejich prvním albu o dva roky později, které vyšlo pod názvem Pump The Dirty Groove. V obchodech ho asi těžko přehlédnete, protože obalů s ženským zadečkem tam asi moc nepotkáte:-). Rocky, který pro Problem Kids zvolil zkrácenou variantu svého jména (Rock) čerpal vždy novou inspiraci z DJských setů, jež obsahovaly čtyři gramofony a efektový sampler jako příslušenství. Stylově se řadí Problem Kids k hodně klidným seskupením na rozdíl třeba od X-Press 2, jež staví především na hypnotických smyčkách a drsných, v poslední době hodně používaných, tribalových bicích.






30. dubna spatřilo světlo světa album nové, pod názvem My First Acid House. Je pojmenováno podle předchozího singlu a obal opět zaujme. Ženské pozadí tentokrát vystřídaly dětské malůvky a tak zatímco v případě Laurenta Garniera, jež si svůj obal nakreslil sám, tady se vyřádila čtyřletá Maisie Eastwick, dcera jednoho ze zakladatelů labelu. Paradoxní je, že když porovnáte ilustrace s Garnierem, zjistíte, že Maisie umí kreslit ještě o něco lépe. A to je prosím Laurent o jedenatřicet let starší:-).

Titulní My First Acid House (mp3) začíná hodně originálními naprogramovanými beaty. Temné a zároveň hutné spodky musí přinutit tancovat každého. Jakoby vám sami zvedaly nohy od podlahy. Žádný přidružený efekt tu není zbytečný, všechno pasuje a ladí, jakoby byla tahle skladba napsána podle nějakého receptu z hudební kuchařky - svou dynamikou vás vtáhne na parket klubu, příjemná je i doma, kde zase oceníte nové postupy. S´Alright je jedním z mála zpívaných tracků na albu. Hlasově se na něm podílel Steve Edwards, jehož si můžete pamatovat z alb Presence či All Seeing I. Stejně tak dobře jako hlasově, vládne i kytaře. Spolupracoval třeba s rockovou legendou Black Sabbath či Dio. Celek působí jako retro k osmdesátým létům, kdy vládli i našim diskotékám třeba Kool & The Gang či Lionel Richie. Píšu je zde záměrně, protože hlasově si je Steve hodně podobný a PK bravurně zvládli tenhle návrat i po hudební stránce. Track přesně pro prosluněná léta s pumpujícími nástroji ve vzduchu je na světě!

Stará láska nerezaví a tak se může v Mardi Gras (mp3) objevit Rockyho souputník klubové scény - mistr Ashley Beedle. Však tu také předvádí, proč je tak vytížený - tenhle track je synonymem po hudební označení "Pumpin´" nebo "Groovy", která se tak s oblibou používají. Množství filtrů, jež se postupně proklubávají na povrch, výtečné programování, vlastní samply, to vše tvoří ucelený příběh pro taneční parkety. Nic nového, ale přesto vás tenhle track vezme. Úvod Won´t You Come Back jakoby dělal reklamu sesterskému X-Press 2. Můžou zato hlavně tribalové doprovody, zbytek je už klasická houseová smyčka, ve které se toho zase až tolik neděje. Svou hutností vábí na taneční parkety, ale doma si jí asi tolik neužijete. Možná trochu připomíná Daft Punk z alba Discovery, chybí tu už jen nějaký výraznější hlasový sampl. Hodně syrové acidové přechody také nejsou k zahození. Soul Food je opět z jiného světa. Problem Kids vám tu nabízí prostor na odpočinek. Po tak výrazném propláchnutí vašich mozkových závitů malá pauzička rozhodně neuškodí. Srovnání s typickým zvukem skotského Glasgow je na místě. Líně plující deephouse rozprostírá všechny nástroje na pomyslné zvukové paletě a dává si záležet na jejich vyváženosti. Dance To A Different Drum přináší spoustu zvukových kliček, i když to co vás tu upoutá nejvíce je ten funky hlas jež, patří James Brownovi. Stejně jako nedávno Utah Saints na svém comebacku, dávají starým funkovým samplům možnost vyžít se i v soundu roku 2001. Pro ty z vás, kteří si zatím sampler ošaháváte, musí být tahle skladba jasnou inspirací jak dál. No Days Off je klasickou houseovkou, takže posluchači tohoto stylu už se budou možná nudit. Hrál bych ji podstatně rychleji, ale dnes už by sloužila spíš jako prostorová výplň. Ničím vás nepřekvapí, snad jen opět výtečným samplingem, ale jinak po hříchu nic nového, co by Problem Kids ukazovalo jako vůdčí typy v houseových vodách. Magic je kupodivu ještě pomalejší, zní hodně americky, něco jako DJ Sneak. Zvukové přetížení uprostřed tracku je bezkonkurenční, ale i přesto jde o marné hledání nových motivů a nápadů, jež by mohly houseu pomoci ven ze zajetých šablon. Nezbytné filtry tu samozřejmě potkáte také a díky své členitosti vás jistě zaujme. Take A Small Break (mp3) je hodně klidnou skladbou, která by se díky své bezstarostnosti a nenásilnosti mohla klidně prohánět éterem všech rozhlasových stanic, ale znáte to - kdypak se asi u nás začne blýskat na lepší časy? Ten nejlepší bonbónek si pro mě PK připravili na úplný závěr. Spolu s autory jsou pod trackem It´s Over (mp3) podepsány Dee Elington a Uschi Classen. Jde o klasickou houseovou zpívanou věc - na jedné straně byste se nedivili, když by byla čtyři, pět let stará, na druhé oceníte její dobrou poslechovou čitelnost.

Závěr: Předchozí album jsem neslyšel a tak nemohu posuzovat jak velký krok udělali PK vpřed, ale čekal jsem asi víc. X-Press 2 i Ballistic Brothers vydávají stylem - co výstřel, to zásah. Jako kulisa vám tohle album poslouží, ale v té záplavě houseových alb možná tak trochu ztrácí ten tolik potřebný punc originality...

Myclick