Zen - Mixed Live By Joel Einhorn

Zen - Mixed Live By Joel Einhorn


Abych se přiznal hned na úvod, do téhle recenze se mi zrovna moc nechtělo. Mám psát o desce, která je vydána u příležitosti dvouletého výročí klubových nocí pod názvem Zen, zrovna v době, kdy jsou stále napřetřesu debaty o tom, jestli Zen je trance, nebo Zen není trance, apod. Je možné, že Zen jako takový, už si vytvořil tak silný okruh návštěvníků, že brzy z plakátů tolik řešené slůvko, jež pro mnohé odpůrce funguje jako červený hadr vlající před rozuřeným býkem, zmizí. Přistupujme tedy k tomuhle CDčku jako ke kompilaci spojované s druhou nejúspěšnější párty u nás (podle ankety CDMA i našeho serveru) a neškatulkujme!


Joel Einhorn je celé jméno diskžokeje, který doteď fungoval pod zkráceninou DJ Joel. Je mu 25 let a narodil se v Chicagu. Pokud vám Chicago nepřijde příliš jako "tranceové město", máte pravdu - impuls vznikl trochu někde jinde. Joel žil nějakou dobu ve Vídni, konkrétně v letech 1995-1996, kde studoval školu se zaměřením na finance. Celkem obstojně se tu také naučil německy a jelikož jsme hudební server, možná vás bude zajímat, že se tu seznámil i s těmi nejšikovnějšími hudebními vídeňáky na světě - dvojkou Kruder & Dorfmeister. Dodnes ho jejich skvělé 2CD remixů - The K&D Sessions budí každé ráno uvězněné v jeho přehrávači a rád vzpomíná na okamžiky Red Bull Music Academy 2001 v Miami, kde viděl tuhle dvojici živě míchat. V roce 1996 přijíždí Joel do Čech, kam ho zavály obchodní záležitosti (je jedním ze spolumajitelů firmy zabývající se dámským oblečením Belly) a začíná se pomalu rozkoukávat. První "míchací lekce" dostává od Chrise Sadlera, jež se k němu choval neobyčejně vstřícně. V lednu roku 1999 se začíná pracovat na koncepci první párty Zen, která startuje v červenci téhož roku. Rezident této párty Joel se představuje společně s DJi Sayberem a Oberonem ze seskupení Escape From Samsara. Párty byla velmi dobře přijata a tak nic nebránilo tomu, aby se uskutečnila pravidelná pokračování. Joel na ní dnes vzpomíná s nostalgií, tehdy totiž také nemusel čelit hloupým obviněním, že nehraje trance! Lidé byli rádi, že je tu noc plná prostoru a tepajících beatů vysokých BPM, laserů a výtečných performancí, které vytvářely zcela nový svět. Dneska už ví, jak moc jsme my češi negativní. "Nikdo si neuvědomuje, kolik času a práce s párty strávím. Něco není v pořádku - každý měsíc přijde na Zen přes tisíc nadšených lidí. Tancují, baví se, prostě cítí se tam dobře, chodí za mnou a prosí o CDčka a minidisky s novými sety a skladbami. Každému se snažím vyjít vstříc a o to víc mě pak mrzí reakce druhý den! Většina recenzentů je psytranceově orientovaná a obviňují mne, že nehraju ten jejich "pravý trance". Přitom jeho sety jsou tou nejnádhernější věcí na světě, jež mohou lidské uši slyšet. Podobně jako ve světě Nick Warren nebo Sander Kleinenberg razí styl příběhu, nebo chcete-li cesty. Působivé intro, které má k tranceu hodně daleko, zvedne pozornost návštěvníků, aby vzápětí muzika nabývala na obrátkách a v závěru finišovala téměř extatickými melodickými party, za palby automatů. "Nechodím do obchodů, abych nakoupil ty nejznámější desky, jež bude hrát od toho dne každý. Můj výběr je hodně přísně hodnocen - nakupuju pouze Hudbu s velkým H. Musím k ní něco cítit a ona musí na oplátku dávat něco těm lidem na tanečních parketech. Jde o vzájemnou pozitivní energii, kterou si mezi sebou předáváme. Mám tu spoustu kamarádů, kteří kromě Zenu na další jiné párty nechodí, to také o něčem svědčí...". Kromě Prahy Joel hrává například v klubu Posilovna v Mnichově Hradišti, v Ústí nad Labem, Králíkách. Často jeho kroky zamíří i mimo hranice naší republiky, takže měl možnost vyzkoušet si hraní v Londýně, Moskvě, po Rakousku i Portugalsku. Čím dál více ho začíná bavit i vlastní tvorba, jež není pouze tranceově orientovaná. Dokončuje desku s Rylow Williamsem, což je kluk, který tvoří hiphop v Los Angeles a příští rok by mu mělo vyjít hned 2CD, které bude jakousi stylovou výkladní skříní. Posluchači, kteří budou mít zájem, tu najdou downtempové skladby, hiphop, drum´n´bass, breakbeat, houseové tracky, jeden disco kousek, techhouse - skutečně na co si vzpomenete, to byste tu měli nalézt. V současné době společně s Roxy Promotion Joel dokončuje

koncepci nových párty Reason, které se budou konat v legendárním klubu jednou za dva měsíce. Měly by odstartovat v září a již dnes jsou rozjednány takové hvězdy jako Steve Lawler, Ian Ossia, Sander Kleinenberg, znovu Sasha! a znovu James Zabiela. Zdá se, že se máme už teď na co těšit.




Po zmáčknutí tlačítka Play se stříbrný kotouč roztáčí a vy uslyšíte sampl pocházející z Tenkrát na Západě - film, který Joel miluje. Když dozní klapot kopyt odjíždějícího koně, tohle skvělé intro pokračuje. Joel ho napsal se svým dlouholetým kamarádem a jedním z prvních rezidentů prestižního anglického klubu Renaissance. S tranceovými vypalovačkami nemá tenhle kousek pranic společného - celý je nahrán v chilloutovém duchu v uvolněné atmosféře. A pak přijde šok. Welcome To Bohemia obdařila svým hlasem jakási Sylvie. Nevím, zda jde o nějakou nadrženou operátorku z horkých linek 0609 (nyní už 0906:-), ale tak mě to zaujalo, že jsem si dal tu práci a její monolog za doprovodu hodně příjemných tónů pro vás napsal: "Jmenuji se Silvie a jsem moc ráda, že voláš. Nemohla jsem se dočkat až si to pořádně udělám. Máš to ráda s holkama? Já to přímo zbožňuju! Holka, ta vždycky nejlíp ví, jak to udělat té druhé....". Ačkoliv jsem se snažil, Joel neprozradil s lehkým úsměvem na rtech, odkudpak hlas Silvie pochází. Říká, že jde možná o nějaký zapomenutý mikrofon někde pod postelí:-). Následuje rychlý předěl a první teplé tepající beaty. Phil Thompson ze stáje
Johna Digweeda a jeho labelu Bedrock je podepsán pod skladbou Syncronized Knowledge projektu Moonface. Cítíte, jak se odlepujete pomalu od země a stoupáte vzhůru. Krásné modulované plochy nekonečné stopáže vás unášejí dál, někam do prostoru mezi Jupiter a Uran, kde visíte pouze ve skafandru připevněni za tenké lano z vaší kosmické lodi a plachtíte si s blaženým úsměvem na tváři. Působivé jsou hlavně propracované doprovodné zvonečky , které jinak ostrou skladbu příjemně zjemňují. Po osmi minutách tenhle nadýchaný track střídá projekt Blackwatch a skladba Skin Deep. Ani nepostřehnete přechod a svištíte dál ve vaší pomyslné galaxii. Opět prostor, šlapavá basová linka a dlouhé, předlouhé ostré a syrové tóny, které fungují jako hudební koření. Několikrát se pasáže s beaty zastaví a vy si můžete vychutnat ty přetížené šumící tóny.
Belgičan Jimmy Van M vystřídává skladbou Sanctuary, která je v minimalistickém hardtranceovém duchu. V okamžiku, kdy se začínáte trochu nudit, nasazuje Jimmy doprovodný kalibr. Zvuk, který je podobný vrtání vrtačky do tlustého rezonujícího panelu se pak nese celým trackem a tvoří protipól ke všem těm sladkým tónům okolo. Straggle For Pleasure stírá tu úzkou hranici mezi trancem a techhousem. Projekt Minimalistix v remixu Rob Searleho tady má blíže spíše k tomu druhému stylu. Zvuky jsou čisté jak zimní sníh, opět naechované, možná až příliš prvoplánové rozjezdy z dlouhých pauz tu nepřekvapí. Jinak jde o nejhitovější a taky nejrozhýbávající track z celé desky.
Crash pokračuje v podobném duchu a projekt Sleepfreaks si tu pohrál zejména s loopováním krátkého vokálu. Ten vzali, zopakovali a následně ještě zpomalili. Jde o skladbu, ze které překvapení přímo čiší. Celou dobu jste napnuti a poslušně čekáte co bude dál, jak se ten minimalistický tok zvuků vyvine. Ženský vokál přidává špetku erotiky a vy jste stále napnuti.
Žezlo přebírá opět Jimmy Van M společně s Cass & Slide, tentokrát však v roli remixéra Sashova tracku Lupus. Dvaatřicetiletý Alexander Coe (tak zní Sashovo pravé jméno) zde zásluhou svých remixérů nabízí skladbu, do které jakoby se ještě draly jakési etnické motivy. Určité zpestření pro dost omezený styl, kterým trance stále více je. Projekt Fever, jež patří Paul Rogersovi se tu prezentuje trackem Nokturnal. Kromě toho, že Joel drží mix obou přes minutu a půl, jde o dost zásadní vyklidnění a hodně inteligentní skladbu s chytrými zvuky.
Prioritní je opět basová linka, plochy vyžadují asistenci modrého namlženého reflektoru, akorát si lámu hlavu, jak to doma provedete:-). Nic nového vám tenhle track nepřinese a přesto ho budete milovat - dokáže totiž zaútočit na vaše city! Následující Janeiro od Solid Sessions, díky remixu od Lemon 8, opět přidává na údernosti. Spousta svištících, vybroušených zvuků, oceán z vlnících se ploch, hodně zastavení a nekonečný všeobjímající prostor kolem vás způsobí, že vaše únavou zmožené končetiny budou dál pokračovat v dobrovolném tanečním souboji. Osobně mi tahle skladba připadá jako vystřižená z alba Behind The Sun projektu Chicane. Možná už příliš přeslazená, ale na její obranu musím podotknout, že ze všech tracků se toho tady děje asi nejvíc. Projekt Brancaccio & Aisher je jednou z posledních desek, které Joel koupil. Mimojiné se objevila i jako příloha červencového vydání časopisu Muzik. Skladba Smother je překvapivě zpívaná - navíc mužským hlasem! Hodně energický track dělá dojem dvou různých skladeb namíchaných do sebe - až tak je jeho náplň nepřehledná.



Album uzavírá projekt EOS, pod kterým se skrývá opět Joel s dalšími dvěma pomocníky. Co písmeno, to jméno jednoho z nich - Einhorn, Ossia a Schiesel. Joelovi bych vytknul až příliš násilné utnutí předchozí skladby, ale jak jsem se později dozvěděl, nemůže za něj. Mix původně obsahoval 12 skladeb, ale práva k té předposlední bohužel nebyla obdržena včas, takže tento track musel být uměle vyňat z již hotového mixu den před výrobou CDčka, to vše bez Joelovy asistence, protože nebyl momentálně v čechách a nečekaný problém se snažil ještě vyřešit po telefonu z Los Angeles. Jinak mě jeho vlastní tvorba začíná čím dál víc zajímat - je hodně strašidelná a plná napětí. Tenhle track se konkrétně nahrával ve studiu Sanctuary na ostrově Jersey a hlasové samply pocházejí z filmu, jež se natáčel tady v Praze pod názvem From Hell. Jde o horor s Jackem Rozparovačem, proto ty tolik hororové hlasy v pozadí. Filmem jsme začínali a filmem i končíme. Kromě této jediné chybičky nelze Joelovu míchacímu umění nic vytknout. Mixy jsou hodně dlouhé a přesto spolu drží, skladby vybírány s alchymistickou přesností tak, aby zasáhly co nejvíc vaše srdce.

Závěr: Trance jsem začal poslouchat v roce 1992. Visions Of Shiva, Dance 2 Trance, Jam & Spoon, Cosmic Baby, později Art Of Trance, Union Jack, ti všichni mě postupně zasahovali. Pak se to všechno chytlo nějaké komerční vlny a po hloupých tracích Paul Van Dyka už jsem si řekl: STOP! Taky si rád občas poslechnu psytrance, ale to co nabídl Joel na tomhle CD mi vyhovuje ze všeho nejvíc. Možná je to tím, že už dlouho jsem neslyšel tak krásné a dlouhé skladby plné nálady a prostoru a tak to vypadá, že se možná k tomuhle stylu zase někdy navrátím...

Myclick

More info a předprodej : www.nextera.cz