Monika Kruse - Voodooamt Passangers

Poněkud nečekaně se mi do rukou dostalo nové album divy německého techna, Moniky Kruse. Vlastně jsem až do této chvíle nevěděl, že má vyjít. Každopádně je to o to větší překvapení, že ho mám doma a že se o něj mohu podělit s vámi ostatními.

Monika Kruse začala své desky vydávat už někdy kolem roku 1995 a na svém kontě má mnoho singlů a DJských kompilací pod svými různými pseudonymy. Nejznámější je ale pod svým vlastním jménem ve spojení s podivným slovem Voodooamt, za kterým se neskrývá nikdo jiný, než její hudební kolega, taktéž z Německa, Patrick Lindsey, který je také hodně provařená osobnost, minimálně v Evropě. Spolu asi zažili ty největší úspěchy a dokladem toho mimo jiné je, že deska "Passengers" je již jejich druhým dlouhohrajícím počinem. Prvním byla deska "Panorama" z roku 2001, ze které vzešel i známý singl "Route 27". Výrazně jsme o Monice slyšely poměrně v nedávné době u příležitosti vydání její mixované kompilace "On The Road Vol. 2", která byla, no prostě skvělá, už jen pro svůj nadupaný tracklist. Pohromadě na jedné desce slyšet skladby od Jeffa Millse, Samuela L. Sessionse, TokTok, Green Velvet, Funk D´Void, Richieho Hawtina…, to může být pro někoho doslova extáze. Ale zpátky k albu "Passengers".

Jak Monika, tak Patrick se na něm představují jako ve své vrcholné formě a to bych řekl, že mají ještě leccos před sebou. 10 skvělých tracků našlapaných od techna, těch minimalističtějších forem, ale převážně hodně bujarých forem s notnou dávkou euforicity a po styly jako trance či progressive, je skvělým soundtrackem pro pošmurné podzimní dny bez Sluníčka e hezkého počasí. Ze všech skladeb čiší radost ze života a touha po pořádně rozjeté party, která s tímto albem není tak nemožná i u vás v obýváku. Možná některým z vás nepřijdou jednotlivé nápady a postupy příliš originální a i jednotlivé skladby mezi sebou používají pár jednoduchých formulek na vygradování celé atmosféry a následné zklidnění, aby se to samé v následujících skladbách opakovalo stále dokola, ale tak to na ryze klubových deskách chodí. Deska "Passengers" je dle mého názoru stavěna především pro pobavení a odreagování a až na druhém místě jsou veškeré záležitosti týkající se hudby samotné. Pořádné party album se tedy Monice udělat povedlo, tak se na něj podívejme:

První skladba "Eternal Moments" je nejvíc ze všech prosáklá tranceem, kterému se Monika dříve věnovala více, než technu, alespoň se tedy objevovala více na tranceových kompilacích. Tenhle track se vyznačuje masivním zvukem, jemným beatem, třapatými hi hatkami, de facto nic nového pod Sluncem, ale na poslech velmi líbivá, tak trochu i vykalkulovaná skladba, která na začátek alba sedí jak brýle na nose. Druhý track "Windshear" bez žádných větších okolků v plynulém mixu pokračuje hned po prvním a vyznačuje se více přemýšlivější atmosférou v rytmu tech-houseu s prvky a zvuky ještě patřící tranceu. Je to typická monotónní a jednotvárná klubovka už blížící se technu. "Jetlag" již plně využívá techna ve svém minimalistickém ražení. Ovšem má na rozdíl třeba od Richieho Hawtina, který se nyní drží na prvním místě v osobní top ten Moniky Kruse s deskou"Closer", prima zvuk a žádnou nervy drásající atmosféru. Gradace je pěkně pomalá, kdy dojde až do velmi hřejivého prostředku skladby a pak se vše vrátí zpět do útlumu. Opět to není nic nového, co byste už jinde neslyšeli, ale takovéto skladby jsou prostě potřeba stále. Čtvrtý track "Raingarden" začíná o dost řízněji a plněji než předchozí "Jetlag". Spousta vrstev hi hatek a takových svištivých zvuků. Jde o ne nijak zvlášť tvrdé techno s velmi postupnou gradací a přidáváním zvuků. Závěr je opět ovlivněn tranceovými motivy. První polovinu alba uzavírá vynikající skladba "Andromeda". Začíná podobně, jak čtvrtá skladba skončila (ono vůbec jsou ty dvě skladby hodně podobné). Tvrdý techno beat a zjemňující trance-progressive střed. Zase gradace uprostřed zhutněním a zmasivněním všech zvuků. Oproti "Raingarden" jde ale více o techno skladbu. Vážně, bezvadný track.

"Runaway" je stále o tom samém a trochu už by to chtělo změnu, která ovšem nedá na sebe dlouho čekat. "Runaway" se vyznačuje progressive spodkem a spíše než na doma si ji plně vychutnáte někde v klubu. Ta slíbená změna přijde se sedmou skladbou "Funk Frequency". Jak už samotný název napovídá, jde o velmi funky-techno skladbu s 4/4 rytmem, který ale jako 4/4 na první pohled nevypadá. Výborná zvuková koláž a radost z poslechu na jedné z nejlepších skladeb alba. Poměrně slušně hutné techno se na vás vyvalí v následujícím tracku "S.W.A.T.". Nemá to nic společného s již rok dopředu propagovaným filmem, který poběží v kinech, ale s opravdu nabroušenou skladbou s valivými zvuky a jednolitou basovou linkou. Výborný masivní zvuk skladby si zcela reálně dokážu představit jako vrchol nějaké výborné party. Předposlední skladba "Highway #4" se zanořuje více do deepovějších nálad, ale přesto je stále věrna ráznějšímu technu. Po třech minutách totiž nastane gradace a ta ukončí jakékoliv deepovější myšlenky. Závěr už patří, jak to tak většinou bývá, klidnější a chilloutové skladbě. Monika a Patrick tu svoji nazvali "Snowfall" a hodili ji do příjemného a neurážejícího breakbeatového kabátu. Možná je jen tento track se svými osmi minutami zbytečně dlouhý.

To je konec alba (?), no možná, nechte přehrávač puštěný i přes to nezvyklé ticho a možná vás ještě leccos překvapí. A co to je si zjistěte už sami. Druhé album Moniky Kruse a Patricka Lindseye aka Voodooamt je ryze klubovou záležitostí bez žádných velkých filozofických úvah, přesto vám udělá doma radost a trochu uspíší ty zdlouhavé přípravy na Vánoční svátky. A řekněte mi někoho, kdy by nechtěl to pečení a uklízení urychlit, aby už raději seděl nad dárky pod stromečkem.

Hodnocení: 9/10

MONIKA KRUSE @ VOODOOAMT - PASSENGERS
CD
čas: 70:19
label: Terminal M
kat.č.: TERM 025-2
info: www.monikakruse.com

Tracklist:
01 Eternal Moments
02 Windshear
03 Jetlag
04 Raingarden
05 Andromeda
06 Runaway
07 Funk Frequency
08 S.W.A.T.
09 Highway #4
10 Snowfall
11 ???