Underworld - Anthology 1992 - 2002

Také vám to přijde legrační, jak se těsně po prázdninách začnou vynořovat na pultech obchodů s muzikou tituly, které shrnují kariéru více, či méně známých umělců? Není divu - Vánoce jsou za dveřmi a pro gramofonové firmy je to skoro jediná šance, jak v dnešním "vypalovačkovém věku" přežít. Dárky, ty se totiž opravdu nevypalují. :) Doba pokročila, začínající elektronické projekty už se mají také za čím ohlížet a tak se dnes na pultech čím dál častěji objevují také taneční The Best Of. Po nedávném retrospektivním albu Chemical Brothers nezůstali letos pozadu ani ještě o kapku slavnější Underworld. Těm však už jeden stříbrný disk nestačil a tak sestavili hned dva! Předtím, než se vydáme na průzkum toho, co nám tahle dnes už bohužel jen dvojice připravila, podívejme se nejdříve zpátky do minulosti, abychom tak nahlédli pod pokličku této továrny na hity! Tedy pokud o to ještě vůbec stojíte - právě oni měli totiž u nás publicitu opravdu nevídanou...

Jak už to tak bývá, aby se tenhle světoznámý projekt mohl narodit a začít sklízet první úspěchy, chtělo to nejdříve nějakou zatěžkávací zkoušku. Psal se rok 1981 a na univerzitě ve městě Cardiff si tři mladí kluci usmysleli, že je na čase spojit své síly a založit vlastní kapelu, kde by mohli dát průchod svým hudebním myšlenkám a fantaziím. Karl Hyde, Rick Smith a Alfie Thomas se pojmenovávají Freur, později k sobě přibírají bubeníka Bryna Borrowse z kapely Fabulous Poodles a maniaka přes video Johna Warwickera a jde se na věc! Punková pětka se světu poprvé představuje prostřednictvím důvěry CBS Records o dva roky později, to když se jim do hitparád podaří umístit singl Doot Doot. Nakonec jsou z jejich muzicírování dvě alba, ale v roce 1985 následuje rozchod! 

Karl Hyde s Rickem Smithem zakládají spolu s Bazem Allenem konečně Underworld, přičemž v tom roce 1987 ani náhodou netuší, že by jednou patřili mezi absolutní špičku v elektronické muzice, která bude určovat, kam se vše bude posouvat. Jejich první dvě alba Underneath The Radar a Change The Weather byla totiž o něčem úplně jiném! Kritiky se předháněly ve srovnání s Yello, Princem a Eurythmics, a protože na každém šprochu je prý pravdy trochu, právě s Eurythmics ti mladí Underworld absolvovali v roce 1989 turné po Americe. Dokáže si však ještě někdo představit Underworld bez Darrena Emersona? Nebýt bratrance Ricka Smithe, asi by se nic podstatného v jejich táboře nestalo, ale byl to právě on, kdo naše dnešní hlavní hrdiny seznámil v tom roce 1990 se sedmnáctiletým mladíkem, který po nocích roztáčel po klubech své první techno desky.

Éra nových Underworld nastává! Kluci vyrábí 500 desek, které mají na jedné straně skladbu Hump, na druhé Mother Earth a sami se snaží tenhle náklad udat mezi lidi. Údajně prý ty černé kotouče prodávali dokonce v kufru Rickova auta. :) Rok 1992 byl tím zlomovým. Jednak si slavná trojka zahrála v experimentálním stanu v Glastonbury a také jejich vlastní designérské studio Tomato získalo svou první velkou zakázku a to prosím rovnou pro firmu Adidas! Začíná se dařit, následuje debutový singl (pro dodnes hodně respektovanou značku Junior Boys Own) s názvem Dirty/Minneapolis a ve studiové kuchyni se vaří další a další lahůdky. Pro znalce stačí zmínit Mmm Skyscraper I Love You (MP3), která vznikla na základě pouhého jednoho pohledu z okénka letadla nad New Yorkem a také Cow Girl, jenž dodnes patří mezi nablýskané klenoty taneční scény. Postupně tak vznikají stavební kameny budoucího alba, které získá neotřesitelné pozice napevno zapuštěné v taneční kultuře.

Dubnobasswithmyheadman konečně vychází v lednu roku 1994 a nadšené kritiky Melody Makeru a NME mu k cestě za posluchači zdárně vypomáhají. Ještě dnes, když si člověk tohle album pustí, musí uznat, že ti tři měli opravdu svůj tajný recept, jak pomocí tajných ingrediencí vytvořit elixír mládí - desku, která jen tak nezestárne! Rok 1994 je také ve znamení cestování. Underworld se vydávají pod hlavičkou Midi Circus Tour na turné se System 7 a Orbital a sklízejí další úspěchy se svým dalším singlem. Ano, byl to právě Dark & Long, který udělal už další díru do světa, i když ta větší měla ještě přijít na řadu! Je to už sedm let od vzniku legendární Born Slippy, která dodnes působí, jako by byla psána přímo na zakázku pro Trainspotting Dannyho Boylea. V březnu roku 1996 na sebe projekt z Romfordu ještě více upozorňuje skrze druhé album Second Toughest In The Infants s další várkou dlouhohrajících hitů a posluchačská obec se neuvěřitelným způsobem rozrůstá po celém světě. V témže roce jsou také Underworld hlavní hvězdou festivalu Universe´s Big Love a všichni jim leží téměř u nohou. Skladba Moaner, kterou na jejich druhém albu v pořadí nenajdeme, byla napsána přímo pro potřeby dalšího dílu populárního Batmana a já se k ní v samotné recenzi ještě rád vrátím! Téměř na den přesně od jejich druhé desky se objevuje v březnu roku 1999 album třetí, s tajuplným názvem Beaucoup Fish, které v patách doprovází singl King Of Snake, se samoprodávajícími remixy od dvou Davidů - Clarkea a Angela. Jenže...

V dubnu roku 2000 píchlo svorně všechny fandy u srdce. Jejich miláček, ten který stylovou zaujatost původních Underworld totálně převrátil naruby, ten slavný DJ Darren Emerson, si balí svých pár švestek a odchází! Údajně proto, aby se mohl věnovat vlastnímu labelu Underwater (to se mu celkem obstojně podařilo) a také, aby pracoval na vlastní tvorbě (to už o něco méně). Šok? Zděšení? Co jen bude dál? Rozlučku doprovází CD a DVD Everything Everything s živými záznamy koncertů a předělávkami slavných hitů a o dva roky později musí zbylí pánové Rick Smith a Karl Hyde potvrdit, že to zvládnou i bez Darrena! A oni to docela zvládli - A Hundred Days Off bylo přeci jen trochu jiné, než s Darrenovou výpomocí, přesto sršelo nápady, dýchalo dynamikou, po melodické stránce znovu nekopírovalo nic a nikoho a také stylová pestrost tu byla samozřejmostí. Venku bylo zhruba měsíc poté, co se většině českých fanoušků splnil jejich sen - Underworld si na nás konečně udělali čas a zásluhou agentury JPA přijeli do Roudnice nad Labem, jako headlineři prvního ročníku festivalu Creamfields. Škoda jen, že utrpěli porodní bolesti festivalu se zvukem, protože jinak to mohl být opravdu výjimečný zážitek pro těch skoro dvacet tisíc natěšených návštěvníků.

V letošním roce Underworld také nezaháleli. Aby si jejich fanoušci udělali představu , co tihle dva poslouchali a co jim dalo inspiraci v jejich tvorbě, sestavili v rámci oblíbené série Back To Mine patnáctku do sebe zapadajících skladeb. Stejně jako je pestrá jejich tvorba, stejně pestrý je i stylový záběr obou. Posuďte sami - TLC vedle LTJ Bukema, k tomu Depeche Mode a třeba i Aphex Twin. Souběžně s vydáním jejich retrospektivního dvojalba tak oprášili znovu hitovku Born Slippy a na trh s muzikou vrhli nové verze. Jednak od nich samotných v nádherné ambientní úpravě, svou troškou do mlýna přispěli také London Elektricity, Paul Oakenfold nebo Atomic Hooligan. Chcete si zavzpomínat na ty nejlepší okamžiky, které jste s partou z Romfordu prožili? Tak pojďte se mnou a zaměříme se na ty nejzajímavější patníky jejich kariéry a zkontrolujeme také ten tolik nebezpečný zub času...

Vstup do prvního CD zahajujeme skrze nádhernou desetiminutovku Big Mouth (MP3). Harmonikový motiv (jako vystřižený z Morriconeho filmových doprovodů) přesně nalajnuje rytmus, k němuž už stačí posléze doplnit pravidelný tepot bicího automatu a jednoduché klávesové brumlání. Ta harmonika je opravdu vábivá a nakažlivá a snadno dodá vašim nesmělým pohybům na síle a zároveň odvahu pro divoký taneční rej. Ne každý tenhle kousek zná, protože nebyl nikdy součástí žádného underworldovského alba - o to více si však ten jedenáctiletý skvost, který nezestárl ani náhodou, můžete užívat! Na straně jedné lehkost, nadlehčující vaše smysly, na straně druhé ostré počítačové zvuky, které na vaše smysly naopak útočí! Úplně jako jing&jang, aby byl nakonec výsledkem poutavý příběh, vyplněný do poslední vteřiny zázračným hudebním balzámem pro uši.

Pokud jsem Big Mouth (MP3) nazval příběhem, tak co je potom třináctiminutová Mmm Skyscraper I Love You (MP3)? Životopis těch tří? Vždycky jsem si myslel, že jde o dvě skladby, které jsou spolu na albu Dubnobasswithmyheadman jen prolnuty, ale až tady s odstupem času pochopíte, že takhle to mělo skutečně být a kratší prostor tenhle track dostat nemůže - ztratil by totiž na logice. Na tu dobu převratné počítačové exhibice, Karl Hyde se tu představuje zřejmě v nejzpěvnější rovině, všechno je nádherně rozloženo ve stereu, všechno žije a dýchá svůj vlastní život, aby finálem byl čarokrásný song, který nelze v žádném případě napodobit. Táhlé plochy, ostré kytary, dlouhá echa a neskutečně vyladěná přehlídka hudebního materiálu. Ten závěr je opravdu z jiného hudebního soudku a ještě více umí pohladit a rozněžnit...

Vzpomínám si, co to se mnou dělalo, když jsem skladbu Rez (MP3) objevil na jednom dvojcédé, které bylo přecpáno úžasnými tituly. Přesto tam tenhle track dost výrazně vybočoval. Ono vzít rozvrzané pazvuky, hrát si s jejich hlasitostí a frekvencemi a udělat z nich melodickou figurku, kde pomalu ani beaty nebyly potřeba, to v té době uměl málokdo! Přesto i ty bicí automaty jsou naprosto originální a dodnes nekopírovatelné. V okamžiku, kdy máte pocit, že takhle už to pojede dalších pět minut v kuse, přicházejí ukvílené sirény a acidové zvuky vyvolávající mrazení a nejzajímavější na tom všem je, že to vůbec nejsou libé barvy, které by vás pohladily po vlasech. Právě naopak! I přesto se vám to moc líbí a těch deset minut se stroboskopem a mlhou je výletem po jiné planetě s pocitem perfektně strávené dovolené i dnes.

Dark and Long (MP3) s podtitulem Dark Train patří do kategorie těch klidnějších tracků z tvorby Underworld. Znovu klasická underworldovská šablona. Začneme na první poslech naprosto obyčejnou smyčkou, na níž neshledáváte vůbec nic zajímavého, aby se pro vás vzápětí (po několikanásobném zopakování) stala klíčovým prvkem této skladby. Modulované plochy přidávají na hypnóze, nechybí opět prvotřídní bicí s efekty pro zpestření. Jednoduchá klávesová figurka donekonečna opakuje souzvuk pouhých pár tónů a přesto si přejete, aby její cesta nikdy neskončila. Naechovaný Karlův hlas doplňuje barevné spektrum celé skladby, Underworld ho používají jako další nástroj k dobru a všechno je až přepychově vyváženo do poslední vteřiny. Jeden z těch tracků, který ani za dalších deset let nezestárne. Nedávno jsem narazil na white label s remixem Dannyho Howellse, ale kouzlu originálu se i s mnohem modernějším vybavením rovnal opravdu ztěží!

Měním první CDčko za druhé a další hit se dere na povrch. Také Cowgirl (MP3) se stala v tom roce 1994 ukázkovým trackem pro to, kterak využít možnosti sampleru na maximum. Karlův hlas je poctivě opakován znovu a znovu, máme nové uskřípané efekty a stále cítíte, jak se tenhle kousek vyvíjí a kvete takříkajíc za provozu. Uháníte vstříc novým technologickým zítřkům, technika kolem vás šlape jako hodinky, chrlí ze všech sil syntetické novinky a Cowgirl si to sviští dál a dál, umělecky zabalena v acidovém hávu. Nastává nádherné odlehčení, chvíle napětí, malá pauza a hopla - údernosti už se zase meze nekladou! Zmatek nad zmatek a přesto má vše pevný řád, na který si jen nemůžete v první chvíli zvyknout!

Pokud v tvorbě Underworld existuje prostor pro romantikou vonící baladu, tak Jumbo (MP3) je právě tím horkým kandidátem. Zvláštní beaty jsou sice v poněkud drsnějším provedení, ale romantika čiší úplně z něčeho jiného. Všeobjímající plochy, jako vypůjčené z velkých tranceových hymen, nadlehčují i tu nejtěžší věc, která jim stojí v cestě. Mluvené slovo zde působí jako filmové dialogy, Karl opět hlasově exceluje a takhle už kráčí skoro ve šlépějích pop hvězdiček. :) Vývoj skladby je přímo učebnicový a skoro jako byste byli svědky, jak ze zasazeného semínka při poctivém zalévání roste malý keřík s voňavými kvítky, které ještě navíc lahodí i oku. Stále stoupáme vzhůru, stále s hlavou v oblacích, zapomínáme na všední starosti, tu se vše na chvilku ve stavu beztíže zastaví, mezi mraky probleskují paprsky sluníčka - spadneme dolů, nebo budeme stoupat ještě o něco výš? Chvíle napětí, plavný kotoul a v té záplavě vyvážených zvuků si užíváme dál, jako na té nejkrásnější dovolené. Pro mě vrcholné dílko, i když na houseovějším remixu od Future Shock jsem si tehdy taky pěkně ulítl!

Šestá Moaner (MP3) je vůči Jumbo jeho přesným protikladem. Žádná romantika, žádné plochy, žádný relax! Pouze drsné automaty, uchu neladící nepříjemné rozvrzané zvuky, usyčené hi-haty, všeobklopující temnota a vaše mozkové buňky drásá každou chvíli nový nástroj. Přesto další z vrcholů tvorby Underworld, který i přes to špinavé aroma toužíte slyšet znovu a znovu a znovu a o svou dávku se nebudete chtít sobecky podělit s nikým! Zatímco v Jumbo si Karl "hrál" na zpěváka, tady svůj nesrozumitelný monolog odsekává pořádně podrážděn a pokořil by i ty nejrychlejší americké rappery. Pekelný track, z kterého agresivita jen odkapává, snadno přinutí propotit na parketu právě vaše tričko - budete si připadat jako v amoku a přesto vyžadujete pokračování! Na chvilku se dočkáme zasněného uvolnění, dramatických aranží, všechno tu šlape svým vlastním rytmem, zvonečky ještě malinko hrubou atmosféru zjemňují, vrčivé acidové zvuky neúprosně vše přikrývají, exhibují v úplně všech frekvencích a už je tu ten zasloužený konec, kde si konečně svobodně vydechnete a utřete spocené čelo - UF! Náročný příspěvek pro vaši psychiku...

Poslední skladbou tohoto hity našlapaného dvojcédé je podmanivá Two Months Off (MP3) z posledního řadového alba A Hundred Days Off. Jak už je u nich zvykem, na počátku všeho se to s nápady příliš nepřehání. Bicí automaty jsou po programátorské stránce skvostem, na poslech by vám však jejich syntetický tepot příliš dlouho nestačil. Přichází nádherný ženský sexy vokál, který sem svou ležérností vnáší trochu toho živočišna a až po dvou minutách se začnou na povrch proklubávat ty nastředované klávesové party, které pouhým souzvukem pár tónů vyčarovaly ten vznešený melodický doprovod. Prvotřídní jsou také virbly a samozřejmě i Karlovy naechované hlášky, přidávající notně na hypnóze. Další neskutečně vzdušný track, kde se to nápady jenom hemží a v tradiční téměř desetiminutové stopáži se dějí neskutečné věci. Melodie vám v hlavě zůstane jako na hardisku nesmazatelně a na dlouho zapsána a ještě mockrát si Two Month Off pouhým kliknutím na vaše příslušná místa vyvoláte. Omračující, vznešená, ukázková, poutavá, čarokrásná, to všechno tahle skladba je! Takový Josef Sedloň by mohl vyprávět, kolikrát si tenhle skvost na gramofon položil, tuším, že i na vystoupení Carla Coxe v Letňanech si jejich klenot neodpustil. :)

Závěr: Deset let ve studiu a pouze šestnáct vyvolených. Sám bych nevěděl, který z těch hudebních bonbónků vybrat na retrospektivní album dříve. Jen si tak nějak lámu hlavu, podobně jako při nedávném ohlédnutí Chemical Brothers, pro koho vlastně tohle The Best Of je. Čekal bych alespoň nějakou raritu, nějaký nezveřejněný remix. Co s těmahle dvěma disky, když už fanoušek všechny skladby má? Těžko říci, ale Vánoce jsou za námi a také v music shopech se dveře opravdu netrhly. Kolik party people nakonec pod stromečkem album Anthology našlo, by zřejmě ukázaly prosincové výsledky prodejnosti. Stále ještě váháte? Nedivím se, držím basu s vámi!

Myclick

Bodové hodnocení: 10/10

Underworld - Anthology 1992 - 2002 (tracklist)

Disc 1

1. Big Mouth (10:07) (MP3)
2. Dirty (10:18)
3. Mmm Skyscraper I Love You (13:15) (MP3)
4. Rez (9:57) (MP3)
5. Spikee (12:30)
6. Dirty Epic (9:59)
7. Dark And Long (Dark Train) (10:51) (MP3)

Disc 2

1. Cowgirl (8:29) (MP3)
2. Born Slippy Nuxx (7:34)
3. Pearls Girl (9:39)
4. Jumbo (6:58) (MP3)
5. Push Upstairs (6:10)
6. Moaner (10:23) (MP3)
7. Shudder/King Of Snake (9:30)
8. 8 Ball (8:55)
9. Two Months Off (9:08) (MP3)

Vydal: V2/JBO (2003)
Web: www.underworld-jbo.com

© 2003, Techno.cz. Text: Myclick (myclick@techno.cz) Foto: archiv, Tomáš Martínek