Filmová recenze: Samuraj

Kultovní japonský režisér Takeshi Kitano bojuje s intrikami a zmatkem v příběhu o legendárním slepém bojovníkovi Zatoichim. Když jste si troufli na Kill Bill, troufnete si i na tohle? Jestli ne, jste u mě srabi a dáme si rošambo.

"Přestože mám oči otevřené, nic nevidím."

Zatoichi je legendární japonský filmový hrdina, ale nedělám si iluze, že jste s ním něco viděli. Já vlastně taky ne. Což bylo fair play přiznání na začátek a teď už na vás budu hrát jen samou nečistou hru. Jde mi totiž o to, abyste na Samuraje do kina šli, i když nemáte šikmé oči, myslíte si, že jsou Japonci fakt blázni a pod slovem katana si představíte něco z porno filmů.

Malé městečko ovládají zločinecké gangy, které profitují z vykořisťování místních obyvatel. Gangy jsou samozřejmě v opozici a donedávna spolu žily v harmonické rovnováze. Dokud se ve městě neobjevil ronin - samuraj bez pána. Nemá peníze, zato má nemocnou ženu. Zastávka jim oběma udělá dobře. Aspoň si to myslí, ovšem scénárista je pěkná svině.

Na scénu posílá ještě falešná dvojčata, která nejsou falešná v tom prvním slova smyslu, co vás určitě hned napadl. Jsou to dvojčata. Ale falešná jsou, však uvidíte. Dvojčata se chtějí pomstít, protože kdysi dávno jistý gang vyvraždil jejich rodinu. Dvojčata byla ušetřena, protože se šla podívat na myšku. Tady se jasně ukazuje, jak je důležité u sebe ve správné chvíli mít Myšku.

A pak přichází mistr. Nejen mistr boje s mečem Zatoichi, nýbrž mistr doslova. Roli Zatoichiho si střihnul sám mistr režisér, se zavřenýma očima. Opět doslova. Je jasné, že takový frajer, jehož pravou totožnost navíc nikdo nezná, pořádně zamíchá všemi kartami. Minimálně tolik co Maverick.

Samuraj Takeshi Kitana zavání ironií. Díky různým "japonským" vtípkům a narážkám nelze jednoznačně říct, jestli jde o hrdinský epos nebo jasnou komedii. Pravda bude někde tam venku a nejspíše taky někde mezi: Samuraj je komediální hrdinský epos. I když přesně nevím, co to je.

Takeshi Kitano mě nutí napsat, že Japonci jsou blázni. Oko evropského diváka si musí zvykat na odlišný způsob vyprávění včetně těžko postřehnutelného prolínání přítomnosti a flashbacků do minulosti. Někdy si ani nevšimnete, že koukáte na minulost nebo že už sledujete současnost.

Ale jsem si jistý, že právě proto v Samurajovi vidíte digitálně upravenou krev, která do posledního detailu vypadá jako digitálně upravená krev. Proto končí film velkým muzikálovým finále, kde ani nikdo nezpívá. Všechny postavy prostě jen tančí a tančí, zatímco mistr odchází v dál.

Nemůžu říct, že jsem všechno beze zbytku pochopil. Nemůžu vám slíbit, že to pochopíte i vy. Přemýšlel jsem, jak bych se na Samuraje díval, kdyby ho měl na svědomí můj oblíbenec Tarantino. Nakonec jsem usoudil, že kdyby měl Samuraje na svědomí můj oblíbenec Tarantino, byl by stylovější. Stejně si na něj ale do kina zajděte. Japonci jsou fakt blázni.

Radim Bartík

Hodnocení: 80%

Recenze vznikla díky Village Cinemas.

Zatoichi
Japonsko 2003
scénář: Takeshi Kitano
režie: Takeshi Kitano
hrají: Takeshi Kitano, Akira Emoto, Tadanobu Asano
http://office-kitano.co.jp/zatoichi/