House Party 015 - Mixed By Airto

House Party 015 - Mixed By Airto

Pojďme si společně nejdříve udělat malé ohlédnutí do historie. Píše se rok 1995 a na pultech obchodů se, jen v těch odvážnějších z nich, objevuje kompilační CDčko s názvem House Party. Kristián Kotarac, jako šéf malého sublabelu gramofonové firmy Popron, tam tehdy připravil ukázkovou koláž stylu, který se tu teprve rozkoukával. Málokdo tušil, že tu taneční scéna nabere jednou tak závratných otáček. Všichni, jež už tehdy nějaký ten kontakt s houseovou muzikou měli, tady hudebně neuvěřitelně strádali, takže deska přišla opravdu vhod. K mé velké radosti se pravidelně každý rok objevovala další aktuální pokračování a v "silných letech" vyšly dokonce tři díly. Když se řekne Houseparty, představí si každý klub, jemuž vévodí místo pro diskžokeje s dvěma gramofony a mixážním pultem. No a na tom budoucí Next Era vystavěla svoji image. Kdo chtěl mít skladby v celé délce, koupil si CDčko, ti co preferovali míchané sety, šáhli po kazetě. Od šestého dílu vycházejí už pouze namíchané díly a za kormidlem se tak vystřídají ti nejlepší houseoví námořníci - DJs Tvyks, Braun, pro mě absolutně nejlepší Bidlo, samotný šéf labelu Kristián, Manio, Skipworker, Chris Sadler a exkluzivně hosté zvenku - Carl Craig a Mark Grant. Dneska se budeme plavit v techhouseových vodách a našim průvodcem bude starý mořský vlk - DJ Airto.

Narodil se před 25 lety v Příbrami a v porodnici byste ho pod jeho pseudonymem marně hledali - jeho pravé jméno zní Marek Řondík. Marek se přistěhoval do Prahy před sedmi lety a o víkendech, kdy většina lidí mizela v útrobách těch nejhorších diskoték, on s pár kamarády mířil do pražských klubů, kde diskžokejové nemačkali tlačítka CD přehrávačů a žoviálně si hráli s mikrofonem, ale se soustředěným výrazem ve tváři se dotýkali velmi jemně černých kotoučů, kteří ti diskotékoví už dávno odepsali. Jeho srdce si tehdy získal Klub Ládví, kam si chodil zatancovat hlavně na slavnou pražskou trojku - Loutku, Bidla a Viléma. Ti v té době už patřili mezi uznávanou houseovou elitu a Airta tak začala lákat myšlenka, že by jednou mohl stát na jejich místě. Jenže jak začít? Doma měl jen starý řemínkový gramofon, na který stejně kromě produkce Supraphonu nebylo co položit.

Pro prvních pár desek se tak musel vypravit jako většina djs do Holandska. Odtud si přiváží asi 50 kousků, vesměs od vydavatelství Work, Midtown, Fresh Fruit a Outland. Tyhle dvanáctipalce jsou hodně vokálové, nejraději má v té době jeden z prvních počinů projektu Presence. Teď už zbývá jen to nejdůležitější - mít kde cvičit. Díky přátelství s Davidem Formáčkem alias DJ Formim má ledacos usnadněno a tak může trénovat u něho doma. Své sety piluje a ještě dál přepilovává a tak ho později Formi seznamuje s dnešní legendou taneční scény - Jardou Krampolem. Ten v té době vlastnil bar B.O. na Malostranském náměstí a potřeboval DJe, kteří by mu tam o nocích živě míchali. Později se mu podaří dostat pod křídla Roxydustu, díky němuž si mohl vyzkoušet hraní po boku Loutky na jeho akcích Shake. "Byla to pro mě výborná škola a dodnes vděčím Roxydustu za svůj dosavadní úspěch".

Jeho relativně krátký DJský život už však okusil i neseriózní promotéry a odhalil tak i stinné stránky klubového světa. "Dodneška nezapomenu na loňský Hradhouse. Hrál jsem před Tvyksem svůj set a když jsem se s Ondrou vystřídal, vyrazil jsem pozdravit se s pár lidmi před pódiem. Asi za hodinku jsem však utrpěl šok. Můj set, který jsem právě odehrál, byl volně dostupný jakémukoliv návštěvníku této akce, za pouhý pakatel - 100 Kč! Pořádající agentura Mersey Promotion v čele s Pavlem Tesařem, bez svolení účinkujících diskžokejů svévolně vypalovala sety zúčastněných hvězd a to co neprodala na místě, ještě v pondělí rozšiřovala prostřednictvím svého brněnského obchodu". Znechucený Airto tak ještě dneska zdůrazňuje, že ne všichni promotéři se chovají zrovna čestným způsobem! Kromě Hradhouseu hrál Marek také často v Ústí nad Labem, ale jinak je jeho hudebním ostrůvkem naše stověžatá matička. Kluby jako CZ Beat, Le Clan, Karlovy Lázně, Mecca skrze párty Camouflage a nejčastěji samozřejmě Roxy, se objevují na střídačku v jeho diáři.

A jak vychází se svými kolegy? Kupodivu dobře: "Diskžokejové tady u nás mají mezi sebou dobrý vztah, o žádné řevnivosti nevím. Pokud se však vyskytne člověk, který ty ostatní pomlouvá, většinou jde o mladýho kluka, jež závidí těm druhým úspěch a přitom si neuvědomuje, že cesta tam nahoru znamená většinou nějaké to obětování se". A kam se Marek za těch šest let strávených za gramofony hudebně posunul? "Diskžokej hodně dlouho hledá svůj vlastní zvuk, který ho pak vlastně vystihuje. Nějaký čas jsem si byl zvukově podobný s Trávou, ale dneska už je Tráva trochu někde jinde - má rád mnohem minimalističtější a tvrdší techhouse, než já. Poslední dobou hraju hodně americký desky - hlavně západní pobřeží Spojených států. Teď jsem si z Londýna přivezl spousty amerických desek - takový ten typický řachtavý zvuk a různé diskoefekty nebo jazzy feeling". Odmítá příliš monotóní techhouse a váží si takových celebrit, jako jsou Doc Martin, Halo, Get Fucked, Inland Knights nebo Clive Henry z Peace Division.

Nejlepší asi bude, když si jeho aktuální oblíbence teď představíme. Těch čtrnáct skladeb bylo smícháno na kvalitním soundsystému přímo v kancelářích Next Ery. Díky Kristiánovi měl Airto volnou ruku pří výběru, ale ne vždycky to dopadne na jedničku. "Kdybych to míchal podruhý, dělal bych to trošku jinak. Máš představu, vlastní příběh a díky nepovoleným licencím, tzv. clearingu, přijdeš o pár (pro Tebe důležitých) skladeb. Mě naštěstí vypadly jenom dva tracky, ale zrovna šlo o velký hitovky:-(". Airto také upozorňuje, že tu ještě stále nefunguje ta provázanost mezi rádii a kluby. "Venku je naprosto normální, že to co se hraje v klubech, se dostane okamžitě do rádií". Roxy, která se na téhle kompilaci podílela, měla jednu jedinou podmínku. Deska měla být "šlapavá" a co nejvíce se blížit tomu, co se dneska v Roxy hraje - třeba na akcích typu Mix.


První track této kompilace začíná pěkně zostra. Žádné úvodní plochy nějakého zasněného intra, jak bývá zvykem, ale rovnou do víru nejrůznějších bubínkových propletenců. Pochází z labelu jednoho z uznávaných DJů San Franciské scény - DJe Gartha. Projekt Ambusher tu skladbou I Know What You Mean (mp3) připomíná hodně tvorbu Circulation nebo Swayzak. Spousta sci-fi efektů, ech a příjemných zvuků, kde protiklad tvoří ty řachtavé perkuse, jež má Airto tolik rád. V přechodech jsou slyšet zvuky jakoby vypůjčené ze starých syntezátorů 80. let. Dynamika je výborná - nahoru, dolů, nahoru, dolů a přesto se nenudíte.
Střídáme skladbou Dub Hijack od dvojice Inland Knights. Ta vznikla ještě předtím, než se Lawrence Ritchie a Andy Riley vydali na turné po Jižní Africe. Docela by mě zajímalo, jaký tam měli se svojí hudbou úspěch. Připadá mi, že jako volné pokračování k té úvodní však tenhle track moc nepasuje. Struktura obou je hodně rozdílná, ale přesto si s mixem Airto poradil. Jde o hodně minimalistickou skladbu, důraz je zde samozřejmě kladen na basovou linku a jako hlavní nástroj tu figuruje ten krátký trumpetkový sampl, hozený do smyčky. Připomíná mi to tracky, které Tráva namíchal na svůj třetí (žlutý) Mix.
Další skladbou, která se hlava nehlava dere vpřed, je můj absolutní favorit letošního léta - Pixels (mp3) od projektu UBU. Za ten jsem Airtovi moc vděčný. Oba bratři Leon a Matthew Robertsovi, o kterých se doteď nevědělo, šokovali myslím celou diskžokejskou elitu. Kromě Dannyho Howellse ji hraje třeba i Darren Emerson, jež ji umístil na svůj živý set z Uruguaye. Je neobyčejně rozvášněná a může za to ten obrovský stereoprostor, který jí byl propůjčen. Klasický recept - pár basových tónů, které jedou stále znovu dokola, k tomu co největší výběr perkusových doplňků, ale úplně nejlepší jsou ta dvě krátká zastavení, kdy vás tenhle track zabalí do všeobjímajících syntezátorových ploch a řádně naechovaným hlasem jakéhosi postaršího člověka zpracuje k obrazu svému tak, aby se vše ještě jednou a přitom s mnohem větší gradací zopakovalo. Až ji uslyšíte znovu, budete se na tahle hudební zastavení těšit jako malé dítě!
Belgičané Groove & Kramers přicházejí s dalším titulem - Medicalloop (mp3). Opět hypnotické spodky a spousta doprovodných zvuků. Nejvíce vás zaujme zvuk podobný chvějícímu se ocásku jinak celkem hnusného zvířátka - chřestýše. Vůbec mi tahle skladba přijde jako jakýsi hadí song. Nevím, kde byla natáčena, ale je prošpikována různými plazivými zvuky a podivným syčením, až vám bude naskakovat husí kůže. Těžko odhadnete její vývoj. Dochází zde k častým změnám zrovna tam, kde to nejmíň čekáte. Přibývající intenzita basové linky v pozadí dává tušit nový track, ale výsledný dojem z mixu zkazí až příliš násilné vytažení výšek.
Skladba Burnin´ patří dalšímu pseudonymu Terryho Francise. Tentokrát jde o společný projekt s Tony Hewittem pod vtipným názvem T- Collective. Klasická techhouseová škola s krátkými tóny, kterou byste nepřetržitě dokázali poslouchat třeba půl hodiny v kuse, aniž by vás nudila. Stále se tu totiž něco děje a vy tak objevujete nové a nové vrstvy, které zůstávaly prozatím vašim ouškám ukryty. Povšimněte si jedné techhouseové speciality. Základní osnova tracku se změní a skladba se plyně vyvine v jinou, takže výsledek ve finále postrádá počáteční úmysly.
DJ Rasoul je dalším hostem ze San Francisca. Rád čerpá ze starých diskoték sedmdesátých let a na jeho tvorbě je to znát. Track Transitions už je z balíku těch tvrdších Airtových desek a dokazuje, že techhouse se dá v pohodě míchat i s jinými houseovými odnožemi. Tohle je drsný track se spoustou smyček, hlavně těch vokálových. Možná vás bude tenhle kousek trochu nudit, takže pokročíme dál, k čím dál slavnějším Get Fucked.
Tady se Airto k Trávovi opět přibližuje. Oba mají čtveřici s Nathanem Colesem v popředí hodně rádi. Prezentuje přesně ten typ techhouseu, kdy autoři do té nepřehledné směsice různých bicích a perkusí, dokáží ještě nacpat nějakou tu melodii a hlasové samply. Your Weird zvuky opravdu hýří a přibližuje co nejvíc atmosféru párty Mix.
Huit Et Demi navazuje Hakan Lidboux. Díky názvu skladby si sám upravil jméno a tak jistě všichni tušíte, že za tímhle pseudonymem se skrývá slavný rodák ze švédského Malmo - Hakan Lidbo. Tenhle šestatřicetiletý muzikant, DJ a producent už se tady v Praze ukázal a nejčastěji je jeho tvorba spojována s labely Paper Recordings a Loaded Records. Tady představuje opět zcela odlišnou skladbu od své dosavadní tvorby - z kompilace je nejvíc funky, s opravdu zajímavými hlasovými útržky, ve stále se opakující smyčce.
Následující Calling All Dancers od Papa Washington Trio dala Airtovi řádně zabrat. Ten rozfázovaný vrčivý zvuk vyžaduje opravdu mistrovsky seřízené gramofony. Pokud se jen o maličko rychlosti liší, nedosáhnete toho, aby popohnání rukou nebylo ve výsledku slyšet. Ten zvuk je tam zkrátka jako na potvoru. Jedno popohnání a jakou dokáže nadělat paseku! Track s mnoha hlasovými ozvěnami a příjemnými perkusemi střídá již druhý počin Inland Knights.
Tentokrát jde o jejich remix pro projekt Da Sunlounge, který je podstatně hravější než Dub Hijack. Mistrovské filtrování, různé bubínky, spousta kosmických efektů a přitom všechno je hodně groovy.
Mix mezi touhle skladbou a následující In My Sky od Appleheadz patří k těm nejvydařenějším. Originál napsal Asad Rizvi, ale my máme možnost okusit verzi od Mr.C a Layo Paskina v jejich společném projektu Killer Loop. Po delší době se tu objevuje opět nějaká ta hlasová podpora, ale jen velmi decentně použitá. Partička ze seskupení The End je stále hudebně hodně napřed a zvládá snad všechny současné fůze taneční hudby. Hodně nadčasové tóny ve výškách doprovází příjemným perkusovým doprovodem.
Midfielda Generala bych tu tedy vážně nečekal. Šéf labelu Skint a neúnavný propagátor breakbeatových a bigbeatových rytmů se tu prezentuje skladbou Coatnoise, do které použil staré samply od Elvise Costella. Coatnoise je nejexperimentálnějším trackem kompilace a přesto skvěle pasuje. Airto z něho použil jen něco málo přes čtyři minuty, ale i tak je těch několik vrčivých tónů a pasáže bez beatů příjemným hudebním osvěžením. Rozjezdy přes rozskřípané zvuky jsou také unikátní.
Když se v pozadí začnou objevovat ty podkladové plochy hitové Fly Away (mp3) od Mysterious People, zažívám svůj druhý hudební svátek. Tuhle skladbu jsem si oblíbil hlavně na kompilaci Yoshiesque od mých favoritů Deep Dish. Tam však byla v jiné (mnohem vokálovějším) verzi a Airto tak využívá mnohem aktuálnějšího remix z nové edice, kam přispěl nedávný pražský host Omid Nourizadeh. Jeho pseudonym 16B se objevuje čím dál více a on je stylově hodně rozkolísaný. U Mysterious People ukazuje svou uhlazenější tvář a jeho doprovod k regulernímu zpívanému tracku je opět bezchybný. Je to přesně ta skladba, která vám na parketě rozhýbe celé tělo, i když z nějakého důvodu budete trpět špatnou náladou. Omid má originální recepturu a jen málokdo mu šahá alespoň po kotníky. Přitom je všechno tak jednoduché, tak lehké, tak přirozené, ale kde ti všichni imitátoři jsou?
Osm a půl minuty poutavého příběhu střídá poslední track kompilace - Belly Band od Dark Boogie. Klasický techhouseový rukopis na funky základech opět připomíná Trávovy Mixy. Nic nového, ale přesto jde o příjemný závěr posledního dílu slavné taneční řady Houseparty.

Závěr: Jsem velkým techhouseovým fanouškem, takže možná je tahle recenze trochu zkreslená. Poslouchám ji na dovolené, kde čerpám nové síly, což může výsledný dojem zkreslovat podruhé. Jisté je, že hned po té Bidlově a Maniově bude tenhle díl nejčastěji odpočívat v šuplíku mé věže a za lechtání laseru následně rotovat k mému osobnímu uspokojení. Při tom množství vydávaných kompilací to vypadá, že se od nás jednou angličané budou učit, kterak namíchat lahodný koktejl a nepokazit přitom výsledek množstvím vyvažujících ingrediencí!

Text: Myclick