Recenze: Avril - Members Only

Francouzský label F Communications je pověstný vydáváním kvalitní elektronické hudby bez větších žánrových bariér. Pod touto značkou vycházejí úspěšně a bez problému techno vypalovačky Laurenta Garniera stejně dobře jako například o poznání klidnější elektronika producenta projektu A Reminescent Drive, tedy Jaye Alanskiho. A podobných úchvatných "zjevů" na tomto labelu najdeme nepočítaně. Patří mezi ně i bezesporu relativní nováček na F Comu, Avril.

Jeho první album "That Horse Must Be Starving" vyšlo před necelými dvěma roky, ale i tak stihl vydat několik velmi slušných singlů a zremixovat takové legendy, jako například Laurenta Garniera a jeho singl "Greed". V žádném případě ale nechci Avrila (vlastním jménem Fred Magnon) nějak oslavovat, nebo přihazovat dříví do už tak rozpáleného ohně. Jenže ono to moc nejde, posloucháte-li jeho muziku doma pěkně v klídku, nerušeni od okolního světa. Ač mladý, dokonale zkušený Avril vás nenechá při poslechu jeho skladeb myslet na nic jiného.

Horkou novinkou v labelu F Communications je v těchto dnech právě vydání Avrilova druhého alba "Members Only". Kdo z vás doma má i jeho debut, rozdíly pocítí hned na první pohled. Obal debutu "That Horse Must Be Starving" přímo souvisel s hudebním obsahem na CDčku. Klídek, pohoda, jen neskutečná uvolněnost a krása. Když se podívám na obal novinky "Members Only", vidím do půl těla svlečeného rockera a i když nejsou vidět konce jeho rukou, určitě v nich drží hodně ochmatanou kytaru. Jako se liší v atmosféře obaly těchto dvou CD, stejně diametrálně se liší i muzika uvnitř. "That Horse Must Be Starving" v sobě skrývá chill-outovou, lehce melancholickou muziku, která je zkomponována tou nejčistší elektronikou. "Members Only" je naproti tomu mnohem agresivnější, odvážnější a hlavně kytarovější, než byste si možná u labelu F Communications dokázali představit.

Album začíná příjemnou a nenáročnou skladbou "Urban Serenade" (MP3), na jejímž začátku vynikne krásná Francouzština, která se v podobném typu skladeb vyjímá jako málo co. Je hravá, zvučná a erotická. Přesně pasuje do líných nostalgických beatů, okořeněných jak špetkou elektroniky, tak i živými nástroji. Nečekejte žádné složité hudební
kompozice, jen se nechte pomalu unášet proudem hřejivého downtempa, které ve vás jemně vydráždí myšlenku na to, co asi bude následovat dál.

První skladba je podle mě vždy důležitá a pokud se nepovede, většinou ten zbytek také nestojí za nic. V tomto případě je to naštěstí jinak. Na druhou stranu ale podobně líných a pouze elektronických skladeb na tomto albu nenajdete mnoho. Vlastně se nacházejí až ke konci alba. "Eve +++++" je skladba v podobném duchu jako "Urban Serenade" (MP3), jen je o něco radostnější a šťastnější ve svém finálním provedení. "Roofless" si jako svůj hlavní motiv vybrala staccato motiv různých bubínků a zvonkohry a v neposlední řadě (ale poslední na albu) skladba "Quand Tu Fais Ça" (MP3) je asi tou nejpomalejší věcí, z kterých si tu můžete pustit. Rozhodně také jednou z nejpříjemnějších. Ještě si s pomalými beaty zahrává akustická skladba "As The Music Stops", v níž uslyšíte pouze vokál, kytaru a moc zajímavé praskání, které bych nejraději přiřadil k táborovému ohni, protože tahle písnička by k němu patřila jako ulitá.

Další důležitou součástí alba jsou agresivnější a ve většině případů i rychlejší skladby, které se netají Avrilovou láskou ke kytarám. Například skladba "Room" ještě tolik nezrychluje, ale přiostřuje zvukem. Industriálně-rockové pojetí by možná zamotalo hlavu ostřílenému rockerovy a možná by škatulkáři ocenili označení ambeint-rock, nicméně skladba "Room" je velmi zajímavým hudebním crossoverem. Nebo skladba "Can't Stand Your Ex's Rock Band" (MP3) by se výborně ujala v hlavním čase na jednom z letních rockových festivalů, typu Rock For People, kam přeci jen občas zavítají i fanoušci taneční odnože hudby a tak by bylo zajímavé sledovat, u koho by tahle skladba zabrala více. Stejně tak je to i se skladbou "Power".

Opravdových hudebních skvostů  se tohle album rozhodně nebojí a najevo to dává i ve skladbě "Be Yourself" (MP3), která se už stihla stát samostatným singlem. Rázná, živá písnička, ve které dominují výrazné basy a industriální zvukové prvky. Francouzština celé skladbě navíc přidá jakýsi robotický nádech a když se v závěru skladby, kdy celá graduje, přidají elektrické kytary, jde o neskutečnou nálož pořádné muziky, jak se říká, od podlahy. Zajímavou a taktéž trochu stylově vybočující skladbou na tomto albu je track "TV Dinner" (MP3). Představte si, jaký asi zmatek vznikne, když si pustíte breakbeatový základ a k tomu nahlas večerní zprávy. Když se strefíte správně, do rytmu vám zazní skřípění kol aut z nějaké bouračky, řehtání koně z repotáže "zvířátko na konec" a další typické zvuky, které slýcháváte každý den k večeři, když se díváte na televizi. Věřte, že nakonec to jako velký zmatek nezní a až na pár "kosmicky-paranoidních" zvuků se vám dostane velmi kvalitní porce skvělé muziky.

"Members Only" je po zvukové stránce velmi silnou deskou a hudebně asi zasáhne mnoho srdcí a uší. Naproti tomu si asi nikdy nenajde ryze upřímné milovníky. Podobných desek totiž
vychází v poslední době přehršel a je těžké z nichž určit vítěze. Důležité je, že ač Avrilovo nové album není třeba tolik detailně propracovaným dílkem, rozhodně si ale na nic nehraje,
nenudí a se svou lehkostí a nadhledem bude rozhodně patřit mezi světlejší momenty ve svém stylu. V F Comu se prostě dokáže nemožné.

-roman-

Hodnocení: 7,5/10

Avril – Members Only
CD
čas: 41:34
label: F Communications
kat.č.: F 198 CD
info: www.avril-members-only.com

Tracklist:

01. Urban Serenade (MP3)
02. Be Yourself (MP3)
03. Room
04. Can't Stand Your Ex's Rock Band (MP3)
05. Power
06. As The Music Stops
07. TV Dinner (MP3)
08. Eve +++++
09. Roofless
10. Quand Tu Fais Ça (MP3)


Tvyks (French Connection/ VivaCity)
Album Members Only mám už přes měsíc a musím říct, že mě hodně zaujalo. Je o poznaní drsnější než jeho debut, ale baví mě opravdu hodně! Příjemně zde kombinuje francouzštinu s anglickými texty. Bez skurpulí přechází z melancholických poloh do úplně opačných nálad a zvuk je v nich někdy opravdu hodně syrový. Možná je chlapec trochu schizofrenik. Ale i tak je celý svůj a nebojí se a pro mě je Avril talent první třídy. :)

Koogi (Shadowbox.cz / Rádio 1)
Album je to bezesporu zajímavé a kvalitní. Avril se vůbec nebojí experimentovat a proto je i docela těžké na poslech. Nejvíc mě překvapilo, že na F Communication vyšla takováto, víceméně rocková deska. 6/10