Recenze: Fragile State - Voices From The Dust Bowl

Po skvělém debutovém albu The Facts And The Dreams se Fragile State v březnu tohoto roku rozhodli pořídit svému prvorozenému dlouhohrajícímu dítku potomka. Druhý potomek dostal od pánů z Fragile State (Neil Cowley a Ben Mynott) jméno Voices From The Dust Bowl a nemusím zde dodávat, že jeho narození bylo očekáváno s velkým napětím a očekáváním. Neil a Ben svým prvním albem doslova pobláznili recenzenty a dramaturgy hudebních médií a bylo jasné, že Voices From The Dust Bowl buď potvrdí skladatelské kvality obou protagonistů, nebo se ukáže tzv. syndrom skvělého debutu. Tento syndrom, kdy kapela není schopná se přehoupnout přes kvalitativní horizont první desky, se naštěstí nedostavil. Neil, Ben a jejich vydavatelská domovina, značka Bar De Lune (Afterlife, Radar, The Egg) mohou být spokojeni. Posuďte sami: downtempo album roku (časopis Blues & Soul), love it (Guardian). Nové album se kromě  magazínů libí i hudením osobnostem: Groove Armada, Tom Middelton, Laurent Garnier.

Album Voices From The Dust Bowl je poskládano z jedenácti downtempo-jazzy skladeb, které snad opravdu nemohou urazit ani naprostého hudební separatistu.

První skladba Four-Four-Four má téměr devítiminutovou stopáž a je hlásnou troubou toho, že Fragile State na celém albu budou znít ještě o něco více živěji než na svém debutu. Živost je zde patrná v klávesových vyhrávkách, zvuku akustické kytary a celkové aranži svěžích zvuků. Do kompozice je s citem vložen pravděpodobně vokální sampl, který není nepodobný samplům, které použila dvojice Deep Forest na své první desce.

King For A Day je vzdušná skladba s předoucí basou, klávesovou melodií, akustickou kytarou na pozadí. Vše v dokonalé aranži, kdy můžete mít pocit, že slyšíte celý orchestr čítající desítky hudebníků.

Třetí New Bassa se bude určitě hodně líbit příznivcům soundu  Cinematic Orchestra a Skalpel.

Cleo je pěkná písnička s příjemným ženským vokálem, akustickou kytarou, klávesami a smyčci, které doplňuje ještě elektrická kytara ala Cocteau Twins. Moc povedená věc.

Následuje 600 Bliss. Poklidné instrumentální downtempo s jazzovým feelingem, uvolňující atmosféra.

Stolen Generation se stopáží 2:21 je nejkratší skladbou na albu, ambientní milá věc.

At Last zní i přes beaty, které se přidají téměr v půlce skladby docela filmově. Opět jistá podobnost s Cinematic Orchestra.

Skladba Paper Smile je to, co se dá s přehledem nazvat novodobou vážnou hudbou. Nádherná atmosférická záležitost.

Devátá Overcurrent je vtipným odkazem na první desku The Facts And The Dreams. Stěžejní motiv z této skladby je totiž ke slyšení i na debutu a najdete ho tam  pod názvem Undercurrent.

Předposlení Train Time je asi nejzadumanější skladbou na albu, na svědomí to má i ženský chorál, který zde dokresluje tajemnou atmosférou hlavní pěvecký part.

Poslední Paper Tiger je volnou variací na skladbu Paper Smile. Skladba je doplněná o rytmickou sekci a o slovo se také přihlasí trumpety, hodně podobně, jako v Suntoucher od Groove Armada.

Sečteno, naposloucháno: deska Voices From The Dust Bowl od Fragile State  je ukázkou naprosto  precizní producentské práce. Oceňuji skvělé aranže a opravdu svěží zvuk. Preferujete-li k poslechu downtempo, jazz, filmovou hudbu, tak tohle je album přesně pro vás!

(Bar De Lune 2004)