Hudební recenze: Wich: Time Is Now

Tak jak je to vlastně s českým hiphopem? Mnozí příznivci tohoto stylu už nějaký pátek mluví o tom, že český hiphop přešlapuje na místě. Jiní zase tvrdí, že scénu zachránila dvojka Supercrooo se svým albem Toxic funk. Tenhle názor já rozhodně nezastávám, potom co jsem si nedávno přečetl dvojstránkový článek v plátku s názvem Rytmus života :) o tom, jak se dva puberťáci navážejí do našich celebrit, jsem spíše nabyl dojmu, že s českým hiphopem není vše úplně v pořádku. Na Wichovu sólovku Time is now jsem byl zvědavý už z toho důvodu, že by eventuálně mohla napovědět, jak to s tím hiphopem v naší vlasti vlastně je now.

Time is now otevírá intro Beats under rhymes, podle mě nejkrásnější věc na celém albu, škoda, že Wich tohle téma nerozvinul v délce celého tracku. Dokážu si v tom ještě představit zpěv Kateřiny Winterové, která hostuje hned v následující skladbě. No, i tak mně to pár hodin rotovalo na repeat v přehrávači. V Du dolú kromě Kateřiny Winterové hostuje i Wladimír z Psh. Fakt by mě zajímalo, jestli je zde text autentickou výpovědí Wladimírova života, nebo jestli Wladimír v tomto tracku ze sebe kedru jen dělá. Doufám, že druhá možnost je ta správná. Prima muzika s piánem, které zní, jakoby s použitím arpegiátoru.

Ve skladbě Z akou merou deklamuje Čistychov. V titulní Time is now je ke slyšení rap od amerických K-otix. Takže angličtina od rodilých a klasicky pozitivní Wichův hudebni podklad, příjemná záležitost. Pětka na albu je první skit, jmenuje se Seems that.... Text a rap v 1000 Mc´s obstaral Indy. Tohle je podle mě takový obraz naší hiphopové scény, tak, jak jí vidí pan přemýšlivý, ale Síla slova je prostě Síla slova, takovej text se bude překonávat jen velice těžko.

V Podjeb ju hostují Kontrafakt a David Čoko. Tuhle věc nemusím, takovej hospodskej pozdrav z čtvrtý cenový. Nie precjoza je pro změnu pozdrav z Polska. Jedna smyčka (v podstatě nezajímavá), rotující téměr 6 minut - to chce odvahu, ale nutno dodat, že poláci Wwo se s tím docela dokázali poprat. Teď je k dispozici další skit, jeho název: Easy.

V Colgate white hostuje Promoe. Se svojí troškou do mlýna a do skladby Jádro kudla prispěli i pánové Vilém a Waldemar aka Supercrooo. Hned mě napadá, že zvuk kontrabasu, který Wich kdesi vyhrabal, či nasamploval, mně sedí daleko více, než supercroooácká syntetická basa. Se skladbou Čo to hrá vypomhl Wichovi Vec. Skvělá hitovka, moc se mi líbí. Vec uz mě hodně překvapil jako producent na minialbu slovenských H16 a teď opět zabodoval. Prima. Chlapi, neházejte ten asfalt z oken, podívejte se, jak vypadám. Následuje další skit: ...No matter what the style.

No poď je hodně pocukrované r'n'b, které má výraznou a pro mě zvláštní atmosféru. Určitě písnička, kterou by mohla hrát nealternativní rádia. Vokály obstaraly Mischelle a Tina. Pobřežní hlídka je další skladba v pořadí. Orion to pojal hodně odlehčeně a letně, easy listening. Ve skladbě Vidlák, rep, já... rapuje Čistychov. Následující  track je ukázkou škrábacích dovedností šampióna Trafika, hodně našláplá skladba, která dostala název Step up.

La4 napsal text a zarepoval do hudebního podkladu s názvem 1994-2004. Kdo zná poslední singl La4, tak mi dá jistě za pravdu, že tahle věc je právě v duchu tohoto singlu. Supercharger je dobře řemeslně odvedená kooperační spolupráce s Mod the Black Marvel, ovšem hláška: a tak to je, vypalíme špeky, mně už dneska přijde jako opravdu velkej kýč. Následuje skit Last night, přeslazené r'n'b Snívám a docela povedený remix titulní záležitosti Time is now. Celou albovou kolekci pak uzavírá outro Beating of my heart.

Napovědělo tedy Wichovo album něco o stavu českého hiphopu? Podle mě ano, myslím, že fenomén vzájemných hostování hiphopových umělců mezi sebou už nedělá dobrotu. Posluchač, který se o hiphop zajímá jen okrajově, musí mít zákonitě problém s identifikací jednotlivých projektů a zároveň může nabýt dojmu, že na scéně funguje jen jedna skupina, která jen občas vymění personální složení a název.

Závěrem musím napsat, že na albu Time is now je znát posun k mainstreamu, na albu najdeme příjemné kusy, tak, jak je Wich dobře umí, ale na druhou stranu, tak krasnou věc, jako Wichův remix skladby I´m (not really) optimistic pro The ecstasy of Saint Theresa na albu Time is now prostě nenajdete.

Hodnocení: 76%

Wich: Time Is Now
Maddrum 2004
www.maddrum.cz

Pavel Eichler (časopis Street)
Na jednu stranu jsem hrozně rád, že se Wichovi podařilo sestavit na české poměry tak výjmečnou kompilaci, na druhou je to přesný odraz domácí hh scény. Wich, SuperCrooo a pak dlouho nic (až v poslední době mě zaujala parta Respektive).
Zpět k Time Is Now: díky Davidu Maryškovi se sice povedlo uhnat ke spolupráci Amíky K-Otix, což může Wichovi hodně pomoc směrem do světa, nejlepší pecky jsou ale jinde. Řeč je především o naprosto autentické Du Dolu v podání Wladimira 518 a Katky Winterové (EOST). Za vyzdvihnutí určitě stojí taky Čistychův rap, Orionova vtipnost, flow Rytmuse z Kontrafakt, zábavný horror rap Phata s Hackem ze SuperCrooo, Vecovy (ex Trosky) a Lavorovy (ex Indy&Wich) vzpomínky na pražský štýl...není vám to nějak povědomé? Ano, stále stejná jména, jen Wichovy beaty jsou jiné...

Affro (časopis Bbarák)
Wichovo album Time Is Now považuji za zásadní počin v historii domácího hiphopu hned z několika důvodů. Jako první se Máňa, právem považovaný za nejlepšího domácího beatmakera, pouští na ze zahraničí známou a oblíbenou cestu producentského alba / kompilace. Prvně tak tedy může nechat naplno rozehrát paletu svých beatů. A jak je vidět, má co rozehrát a dva MC's v jeho kapele pro něj museli být svazující omezení, protože od přitepleného RnB s Tinou přes měkčí rapy s Kontrafakt a Orionem, po striktní nářezy jako je ten s LA4 až po "úlety mimo všední rapy" se Supercrooo, je to sakra dálka. Propast, kterou zatím nikdo nepřeklenul. A to nemluvím o domácí premiéře zásadních zahraničních hostí - Promoe z Looptroop a K-Otix. Nikdo ale nechce zalepit díry ve vlastní práci velkými jmény. První housle tady hraje Wich a hraje je sakra dobře. Kdo říká, že je deska špatná nebo že ho ničím nepřekvapila, měl by zaskočit na plastiku a nechat si z hemeroidů udělat uši s číslem tři a čtyři... pač doteď stejně poslouchal prdelí.