Depeche Mode - The Remixes 81-04

Pro fanouška této více než jen slavné kapely více než jen 80. let je tato recenze zbytečná. 3CD The Remixes 81-04 si doma pustil od chvíle kdy vyšlo do volného prodeje nespočetněkrát. Prosím tedy, aby přeskočil na jiný článek. Já nejsem jejich skalní fanoušek s plakátem nad postelí, ale jejich hudba mě vždy velmi oslovovala a rád sem si ji pustil. I když mi v jejich největší slávě bylo asi 6 nebo 7 let, přesto sem věděl, že z té černé placaté věci, jak se otáčí stále dokolečka, hrají právě Depeche Mode. Díky mami.

Byly i slavnější kapely minulosti než Depeche Mode, tak proč se ten největší comeback posledních let vyvedl právě jim? Mám k tomu dvě vysvětlení. Zaprvé, Depeche Mode jsou relativně mladou kapelou (oproti třeba Abbě) a jejich hudba je o to víc bližší i mladší lidem. Zadruhé, jejich desky se dají výborně remixovat a přizpůsobovat novým hudebním směrům a stylu života vůbec. A o tom právě je celá kolekce tří CDček The Remixes 81-04.

Každé CD je vrchovatě naplněno téměř všemi minutami, které se na běžné CD vejdou, dohromady to tedy dělá 37 remixů a coververzí Depešáckých slavných hitů. Nějakou stylovou linii tady nehledejte. Od všeho všechno. Downtempo, příjemné kytarovky, progressive nebo techno, multižánrová hudba pro lidi, kteří poslouchají srdcem.

CD 1

Na prvním CD taneční fanoušky jistě potěší hned v úvodu remix skladby Policy Of Truth v podání Francoise Kevorkiana. Originál této skladby vyšel v devadesátých letech, proto si jí jistě budou pamatovat mnozí z vás a sami mi dáte za pravdu, že Kevorkian dobře ponechal této skladbě příjemně línou rytmiku, jen jí oděl do elektronického hávu ve stylu deep-house. O něco více si pohrál se skladbou Shout taktéž známý Daniel Miller. Tato skladba v sobě nese mnohem více experimentu a hraní si s čudlíky.

Tepavý beat se prolíná s tribalovým cinkáním a syntezátorovou basou. Taktéž vokály dostaly pořádně zabrat, ale staré Depeche Mode v nich rozpoznat určitě dokážete. Do downtempových beatů vás vnoří zasnění Air s jejich remixem skladby Home, která je stará pouze několik let. Mě osobně přijde, že Air tuhle skladbu tak nějak více provzdušnili a určitě přiblížili širšímu publiku.

Docela k nepoznání si po svém upravil skladbu I Feel You projekt Renegade Soundwave. V monotónním breakbeatu znějí povědomě jen ženské výkřiky 'Ááááj' z originálu skladby, samozřejmě myslím slovo 'já' v angličtině. Tou nejtanečnější peckou na prvním CD je remix skladby Barrel Of A Gun v podání Underworld. Ti si originál také příliš k srdci nevzali a namísto něho nám naservírovali rychlý progressive house s rozmlženým vokálem z původního originálu z roku 1997.

Z dalších přemíchaných skladeb na prvním CD určitě stojí za povšimnutí remixy projektů The Beatmasters nebo Chamber. V obou dvou případech jde o ryze taneční remixy. O to víc překvapí kytarová Freelove v remixu Dje Muggse.

CD 2

Tracklist druhého CD slibuje snad ještě větší hudební lahůdky než CD první. S první skladbou Personal Jesus si ve studiu opět pohrál Francois Kevorkian. Podobně jako v případě skladby Policy Of Truth jde o nenásilný remix v houseovém stylu, který neupírá z žádných kvalit originálu. V houseovém duchu se špetkou tribalu se nese skladba World In My Eyes, kterou zremixoval Jon Marsh. Taktéž ani on nezasáhl do původní verze přespříliš. Pár klidnějších chvil nabízí remixy skladeb Pain Killer a Useless.

Pain Killer si pro své potěšení zremixoval DJ Shadow. Moc se mu to povedlo a výsledkem je lehce zvukově temný breakbeat s propracovanou rytmikou. Co naplat, tratí na tom trochu původní originál, ale v tomto případě to není rozhodně na škodu, jako v případě remixu dvou pánů producentů s velkým 'P' – Krudera a Dorfmeistera, kteří udělali remix skladby Useless. V tomto případě jde už o větší hudební koláž zvuků a rytmů, ale rozhodně se v té přehršli barev a nálad neztratíte.

Další skladbou je Dream On v remixu Davea Clarka. Pro toto album byla vybrána verze 'Dave Clarke Acoustic Version', která je taktéž velmi příjemná, ale přeci jen není na ní mnoho co obdivovat. Pouze velmi vytříbený zvuk akustické kytary a k tomu pár čistě elektronických elementů. Mnohem více by si tohle album zasloužilo vrchol v podobně verze 'Dave Clarke Club Mix', který jestli znáte, tak z něj musíte být pořádně odvaření.

Pravda, jde spíš o klasický techno track, než o remix nějaké skladby, ale ty dvě slůvka 'Dream On' se tam prostě objevují, tak co. Nezbývá tedy nic jiného, než si spravit chuť na remixu jiného technaře, kterým bezesporu Speedy J je. Ten se po svém vypořádal se skladbou It´s No Good a dopadlo to také více než dobře. Žádné hutné 4/4 techno nečekejte, spíš pořádně ostrý tech-breakbeat, kde se zvuky a samply příliš do krásy nevyčišťují. Ještě jeden pořádně taneční track na vás na druhém CD čeká. Skladbu Enjoy The Silence předělal populární Timo Maas. Budete možná překvapeni, na kolik je tato skladba inteligentně zpracována namísto laciného tranceu.

Z dalších remixů lze doporučit nové verze skladeb, na kterých se přímo podíleli samotní Depeche Mode. Jde o skladby Get The Balance Right! Nebo Breathing The Fumes.

CD 3

Ze známých jmen, kteří vytvořili své remixy pro Depeche Mode také na třetím CD určitě stojí za pozornost hned několik z nich. William Orbit, který umí snad z každého hudebního stylu vytřískat hit, se pustil do skladby Walking In My Shoes. Tentokrát nejde ani o trance, ani o vážnou hudbu. Orbit ponechal více z originálu a jen propracoval různé aranže podle svého gusta.

To o dost víc si vyhrál se skladbou Are People People? Adrian Sherwood. Tahle skladba mě baví, ať jí poslouchám jak často chci. Nejde tedy o nic jiného, než o experiment, zvukovou hříčku, ale je opravdu vychytaná. Zvuk se valí z levé strany beden na pravou, jiné zvuky vám budou připomínat bitvu ve Star Wars, no prostě tohle si musí vychutnat každý sám. A jestli něco mělo na tomto kompilačním albu působit jako pěst na oko, pak je to právě tato skladba.

O další z ryze tanečních remixů se postaral velikán Danny Tenaglia. Více než 12 minut se můžete nechat unášet jeho progressive-houseovým remixem skladby I Feel Loved. V tanečním rytmu se nese i další skladba It´s No Good, kterou tentokrát předělal projekt Club 69. Něco nového nabízí remix Ulricha Schnausse. Tento německý elektronický mág pozvedl skladbu Little 15 do nebeských dimenzí a s velmi atmosférickou úpravou originálu, kterou podložil velmi jemným beatem nabízí hodně příjemnou alternativu k ostatním remixům na tomto CD. O to víc složitější elektroniku nabízí remix skladby Lie To Me od LFO. Taktéž naprosto překopaná písnička od samého základu a upravena do zcela jiné, nové skladby. Asi tak někde mezi oběma předešlými remixy si stojí alternativní verze ke skladbě Halo od Goldfrapp. Ne tak andělsky čistá jako hudba Ulricha Schnausse, ale ani ne tak čertovská, jako remix od LFO.

Komu ani toto nestačí, potom ještě ať určitě nevynechá zajímavé remixy od projektů Colder nebo Rex The Dog. Svůj remix má i na tomto CD, jako na obou předešlých, Daniel Miller.

Co říci na úplný závěr. Všechny remixy a alternativní verze se už objevily samostatně na
vinylech a CDčkách k singlům od Depeche Mode a fanoušci je vesměs znají, ale mít je takhle pohromadě v úhledné krabičce je určitě velmi pohodlné. Je fajn občas si poslechnout něco, co není jen o tom jednom stylu, nebo dvou či třech. Proč si během pár hodinek neposlechnout stylů rovnou 5 a více a proniknout do hudebních duší našich rodičů. Určitě sami zjistíte, tedy pokud nevěříte, že oni neposlouchali o moc jiné věci, než co posloucháme dnes a asi i to, že dnešní hudba vzešla z velké části právě z odkazu Depeche Mode a kapel jim podobných.

Hodnocení: 10/10

Depeche Mode – The Remixes 81-04
3 CD
label: Mute Records
kat.č.: XLCD MUTEL 08
www.depechemode.com
www.mute.com