Honza Čechtický

rozhovor připravil Juki
foto: Dancer


"Pracovní kolektiv" klubu Mecca si naše profilové rozhovory oblíbil natolik, že nám nabídl partnerství a konečně možnost naše hosty jak se patří pohostit. Od nynějška Vás proto budeme seznamovat s novinkami, které pro nás a naše oběti připravil. A co, že to bylo tentokrát? Štáb Techno.cz si pochutnal na růžových žampionech s panenským bramborem na francouzský způsob, hovězím středně propečeným steakem a dobrém plzeňském pivu. "Dezert se podával s čokoládou v jemných palačinkách s vybranou italskou kávou," říká šéfkuchař. Těšit se můžete na zajímavé doplňky rozhovorů o historii klubu a jeho nejdivočejších událostech. Mecca rozhovory pro Techno.cz začínají!

Když nás poprvé napadlo skočit na pokec s Honzou Čechtickým, ani ve snu jsme si nepředstavili jakého šprýmaře a nevídaně vitálního člověka po tolika létech poslechu jeho hudby a sledování rolí v nezávislých filmech potkáme. Po několika minutách neformálního povídání bylo jasné, že tenhle týpek to má v hlavě celkem jasně srovnané a rozhovor s ním nebude vůbec jednoduchý. Ono ptát se někoho, kdo zná novináře jako vlastní boty a leckdy si s nimi umí pohrát, není úplně snadné.

Když jsem se připravoval na naše setkání, došlo mi, že ačkoliv jsi o několik let starší a máš za sebou aktivit, že z toho obyčejném smrtelníkovi přecházejí oči, vůbec se tě nebudu mít na co ptát. Respektive na nic, co by už jinde řečeno nebylo. Každopádně mi, ale pár lidí, co tě zná stejně pár věcí prásklo a proto to snad zas tak velká nuda nebude. Takže Honzo, začneme asi nějakými vzpomínkami z mládí, co říkáš?

Upřímně si toho moc nepamatuji. Narodil jsem se v roce sedmdesát ve středostavovské rodině a po absolvování oddílu Jiskřiček jsem se přihlásil do Státní bezpečnosti, kde jsem se zúčastnil třídního boje. V roce osmdesát čtyři jsem nastoupil na gymnázium a úspěšně pokračoval v diverzní činnosti. Podepsal jsem později smlouvu se CIA a fakt, že jsem byl dvojitej agent mi pak pomohl přežít rok osmdesát devět. Na seznamy jsem se nedostal, ale stálo mě to velké úsilí. Ta hra vůbec nebyla jednoduchá. No, nakonec jsem se přidal k demonstracím a svobodu vybojoval. Pochopitelně jako provokatér. Tohle je prostě moje přiznání exkluzivně pro Techno.cz.

No výborně! Hned zavolám Cibulkovi ať tě zanese do památníčku. Hech, tak trošku vážně. Čemu ses věnoval třeba na střední škole? Na gymplu dost nuda, ne?

Protože ještě neexistoval paintball a podobný vychytávky, zasvětil jsem svůj volný čas studiu ptáků. Krom toho mě bavily jazyky, hlavně tedy nářečí Siouxů. Možná bych mohl navázat na tu střední školu: snažil jsem se vždycky dávat pozor, abych se pak doma nemusel učit. Moc se mi to hodilo a mohl jsem se věnovat výlepu plakátů mých oblíbenců. Třeba sportovců NDR, nebo muzikantů. Miloval jsem například zásadní hit naší generace od Jiřího Vondráčka - Aprílové počasí. Později jsem se přihlásil na několik vysokých škol, které jsem pochopitelně nedostudoval. Někdo na mě asi přišel a nebylo mi to jednoduše umožněno z politických důvodu. Ačkoliv teda tvrdili, že nechodím na přednášky. Mám prostě velice bohatou historii.

O tom nikdo nepochybuje. Hele, ještě jsi nezmínil rodiče, mají třeba hudební sluch, když už je jejich syn muzikant?

Táta nemá ani hudební sluch ani rytmus. Maminka má rytmus, ale když zpívá, tak jí to občas ujede. Nejvíc jsem měl rád rádiové ranní rozcvičky, které jsem měl personifikované s osobou zástupce ředitele, pana Fuhrmana, jedním z jejich moderátorů. Poslouchal jsem je moc rád. Opravdu.

Tak a dost! Ty si z nás děláš celou dobu jenom legraci!

Néé, vážně, já mluvím celou dobu úplně seriózně. I když humor mám moc rád. Fakt se snažím nic nezakrýt a brát tenhle rozhovor ouplně na dřeň. Sme tak byli domluvený, ne? :))

Dobrá, pojďme se raději přesunout za rok devadesát. To bude asi nejlepší.

Jasný, to jsem začal zkoušet se skupinou Sebastiens, protože jsem se na horách doslechl od nynějšího DJ Ottomana, že shánějí basistu. Po návratu jsem si ve městě koupil baskytaru a šel do zkušebny za nimi. Když viděli, jak mám dlouhé vlasy okamžitě mě přijali mezi sebe. Prostě jsem jim ukázal jak nějaký ten životní styl má vypadat. Ta baskytara stála 900 korun a měla tvar jako ty, co používali Beatles. Měl jsem pocit, že cena i tvar přesně odrážely moji úroveň hraní.

Pamatuju si, že tam už hrál Dušan Lipert, že?

Nemáme rádi fluktuaci na pracovištích a proto se snažíme držet při sobě. S Dušanem hrajeme od počátků, Honza Kleník hrál v té době v Hyena Family. To byla taky kytarovka a já jsem jim s Honzou Muchowem produkoval desku. A na Charlottu jsme narazili nezávisle. Dušan ji potkal v Londýně, já v Praze. Řekli jsme si, že když jí naučíme zpívat, tak si ji necháme :)) Později bylo jasné, že tam nějaký talent bude a tak s námi zůstala.

Jo? A můžeme si jí třeba tak nějak někdy půjčit?

No jistě. Samozřejmě Charlottu půjčujeme. Není to ale vůbec levná záležitost, vrátit nepoškozenou. Celé to řeší náš tour manager Cyril Hořánek. Kontakt zájemci naleznou na internetu.

Jak to vůbec vypadá s vašimi weby? Koukal jsem, že je vaše doména na prodej…

Myslíš East Authentic, jo? Tak ten jsme nějak zavčas nezaplatili a mezitím to koupil jeden Polák. No nakonec jsme to vyřešili koupí webu eastauthentic.com, jehož stránky teď pilně připravujeme.

Ono vám vůbec všechno hodně trvá, co? Teď jsem projížděl v tramvaji nějaký plátek a tam jsi tvrdil, že než vůbec vznikne nová písnička a natož album, musíte to všichni dokola přežvejkat a než se nadějete, jste úplně mimo všechny aktuální trendy…

No jo, ale tak to fakt je. My se to totiž snažíme dělat důkladně. Takže teď děláme stránky, které se budou zabývat i zastupováním autorů a jejich autorskými právy. Bude to dost komplikovaný systém a nabídne se tam možnost pro různé subjekty vybírat pro reklamy, filmy či inet promotion dobrou muziku. Není to ještě pořádně naprogramovaný , což je taková naše Achillova pata, programátorů je prostě míň. Jinak se zabýváme i charitativní činností a například teď na podzim bychom rádi pořádali koncert proti rasismu. Jo a dokončujeme třeba dokumentární film o Japoncích, který žijou v Čechách a hrajou tady hokej:) Děláme toho hrozně moc a často i jako zábavu, takže brzo budu muset přemýšlet nad vyděláváním peněz.

Asi hloupá otázka, ale kapela neuživí, co?

Samozřejmě že ne, ale nejsem náročný, vypomáhám si lovem hmyzu a drobných korýšů, sušením lesních bylin i sběrem a tříděním starého papíru, kovu atd.

Čímž se, ale opět dostáváme k tématu prodeje hudebních nosičů…

No jasně. Tady je zajímavé, že Češi vždycky kopírovali trendy ze západu, nicméně tentokrát jsme je předběhli. Tady se prostě desky přestaly prodávat mnohem dřív než tam. Takže, když porovnáme prodeje desek před deseti lety a dnes, je to asi tak patnáctiprocentní. Zkrátka tehdy se opravdu prodávalo sedmkrát více než dnes.

Klasika, zase oblíbené téma: internet.

Hele, třeba takový Itunes inetovému prodeji určitě hodně pomohly. Po letech vakua, kdy nikdo nevěděl, jak se to má dělat, si myslím, že teď to hudbě jako takové naopak hodně pomáhá. Je to prostě dost čistý, koupíš si za dolar písničku, autor dostane půlku a je to dobrý. Respektive lepší než když si to někdo stáhne zadáčo. Každopádně já jsem v tomhle asi dost staromódní a mám rád v ruce obal. Je to stejné jako weby a normální časopis. Jednoduše informace na netu má pro mě menší hodnotu a vydrží kratší dobu. To tištěné má pro mě jakoby větší váhu a ani vlastně vůbec nevím čím to je.

Pojďme konkrétně k deskám Ohm Square. Vy jste si je vydávali sami?

Kdepak. To nám vydávala Next Era jako malej label v čele s Kristiánem Kotaracem. Později se to lincencovalo do Německa.

No a čím to, že nové album vám vydává celkem silný major Universal? Někde si řekl, že bez giganta vaše práce přijde vniveč…

Samozřejmě náš label funguje dál. Vydali jsme třeba Ecsona Waldeze a tak. Tím jsme se ale finančně úplně vyšťavili, což mimochodem nebylo příliš obtížný.

To se stane. Mohl bys čtenářům, kteří do toho moc nevidí, popsat takový proces vydávání? Co to vlastně znamená, když budu chtít zamachrovat, že jsem "vydal" cédéčko?

Já si to už moc nepamatuju. Poslední jsme vydali před rokem, poté nám došly peníze a od té doby nevydáváme a už asi ani vydávat nebudem. To je pro nás prostě trošku historie. Ale před tím to bylo tak, že jsme oslovili autora co se nám líbil a vzali si jeho hudbu. On pochopitelně nedostal nic. Pak se zadala továrně určené k výrobě cédéček zakázka, master a technické specifikace a mohl jsis to jít vyzvednout. Úplně jednoduché. Jo, a před vyzvednutím se to muselo ještě zaplatit :)) No a později už sháníš distribuci, takže třeba na Ecsona jsme použili distribuci Imedia.

Počkej z toho mám pocit jako by vydávání desek tady vůbec nemělo smysl…

To, ale není pravda, jen jde o to se lehce globalizovat a najít část publika i jinde. Pak to máš stovky tady a pak další stovky po celém světě. Dohromady to už může fungovat.

Hodně lidí vám předhazuje, že Vaše nové album je hodně popové. Je popové, Honzo?

Rozhodně. Myslím si, že je takové pop-rockové.

Proč jste změnili koncept a přišli s úplně novým zvukem? Navíc všude tvrdíte, že má velice silný ženský element…

To má a fakt obří. Takovej trend, ne feminizmu, ale emancipace pozoruji čím dál častěji a my jsme rádi, že je cítit i na našem albu. A jak k tomu došlo? Máme prostě zpěvačku ženskou a žen, maminek, stařenek, sestřiček, zpěvaček, učitelek i samiček zvířecí říše obecně si hodně vážíme.

Co koncerty v létě? Máte už natrénováno?

Snažíme se a bude jich celkem dost. Začínáme v Arše křtem desky 15. června. Pak pojedem Colours of Ostrava, Summer of Love, Love Planet, Hodokvas, Trutnov, Sázava Fest…bude toho letos fakt dost. No a dojedeme léto a hned vyrážíme na turné. Všechno je na ohmsquare.com.

Jaká bude koncertní sestava?

Úplně jiná. Všecko je to úplně jiné než dřív. Na pódiu nás teď bude devět a máme tam bicí, basu, dvě klávesy, dvě kytary a tři zpěvy. Na nácvik jsme si pronajali nové zkušebny v komplexu na Palmovce, který funguje teprve měsíc. Můžeš si pronajmout aparát, soupravy…co tě napadne. Na západě je tohle poměrně běžná věc a dokonce to podporují i města.

Teď mě napadlo, vy jste v minulosti celkem dost cestovali, že? Vnímáš nějaké rozdíly mezi mentalitami publika v jednotlivých zemích?

No zas tak moc jsme toho neodehráli, ale koncerty jsme měli většinou vlastní. Rozdíly rozhodně jsou. Železná opona totiž fakt existuje, i když už jen v hlavách lidí. Na západě je pro lidi takovejhle druh kultury víc zábava, ale na druhou stranu se neumí tak uvolnit jako Češi, kteří nad tou zábavou mají ještě nějakou nástavbu. Je snazší pobavit Západoevropana, ale když rozhřeješ lidi na východě, tak to prostě stojí za to. Obecně mám ale pocit, že mentalitou se už hodně blížíme té západní.

Tak. Téma na které asi hodně čtenářů čeká. Tvoje herecká kariéra. Není to trošku zavádějící termín?

To je teda hooodně zavádějící! Nazval bych to teda spíš trapným působením před kamerou. Já jsem prostě šíleně špatnej v předstírání a hraní. Nikdy sem nebyl na žádném konkurzu, ale vždycky mě někdo zavolal jestli nechci jít něco natočit. No a já vzhledem k tomu, že jsem asi neměl co dělat…proč si s klukama nevyběhnout ven, že jo. Nikdy jsem to vlastně do detailu neřešil.

Člověče a co Anděl Exit?

Jo. Máš pravdu, Anděl byl jedinej seriózní film. To byl jedinej film, ke kterému jsem přistupoval vážně. Hodně mě zajímal Vladimír Michalík, bratranec Rastislava Michalíka jako osobnost a chtěl jsem s ním strávit nějaký čas. Taky mě zajímala technologie jakou se to natáčelo. Vlastně mě nemuselo mrzet, že nebudu kazit tuny materiálu, ale všechno jede na digitální kameru. A bez štábu. Takže šli jenom tři lidi a herci. Já se toho prostě chtěl zúčastnit.

Máš k tomu tématu – pervitin a život hardcore smažek nějaký vztah? Mně ten film přišel dost šílenej. Dokonce jsem měl problém s večeří potom…

Bylo to podle literární předlohy Jáchyma Topolánka, bratrance příštího premiéra. :o) Chodil se na natáčení hodně dívat a dokonce doopravoval scénáře a tak. Co se týká tématu, nemyslím, že by to bylo o pervitinu.

Ty jsi vlastně taky DJ, viď?

Chodívám si zahrát, to jo.

Hele a jaký vztah máš vlastně k taneční hudbě jako takové? Zkus se schválně posunout do období před osmi lety třeba….

No tančení mě baví. Už od dob tanečních. Navštěvoval jsem kurzy pana Nekoly v ÚKDŽ. Chodil jsem i do speciálek a jsem vzdělaný co se týče klasiky i latiny. Naučili nás i moderní věci typu rap a tak. No a do té doby jsem tančit nepřestal.

Poslouchal jsi někdy třeba klubový techno?

No jasně, já poslouchám všechno i techno.

No a jaký máš třeba názor na její vývoj? Třeba Jana Kománková a Rodriguez to už úplně zabalili, další začali vymýšlet různé wetandhardy….

No já si myslím, že vymýšlení těchhle stylů je docela dobrá zábava. Je to kolikrát lepší než vymýšlet písničky. Jakmile je něco založený na jedné platformě tak ji musíš překročit, aby si z toho vyšel. Ale fakt je, že to vypadá, že taneční hudba má už vystřílené patrony a máš tady jen stovky kombinací a klonů. Nicméně každý, kdo ti něco řekne o hudbě, má pravdu, protože tak to na něj působí, tak to u něj funguje. Takže můj názor je úplně stejný jako názor paní uklízečky. Mně prostě těžko něco překvapí, protože jsem, myslím, už nějakou hudbu slyšel a devadesát procent hudebního vlnění je pro mne jen nadprodukce, ale paní uklízečka má třeba Paula van Dyka ráda, uslyší dupák a už z ní energie jen prýští…

:)Co česká tvorba?

Ta mě oslovuje mnohem více a myslím, že stále zlepšuje a je tu spousta výtečných kapel i projektů.

Teď mě napadá další, zcela laická otázka. Na koncertech máte jasně daný index písniček, nebo jste schopni třeba zaimprovizovat a sázet je čistě podle nálady a reakcí publika?

No samozřejmě máme list písniček a podle těch jedem. Teď budeme mít druhý koncert, takže jsme teprve jakž takž vyladění. Pochopitelně na koncertu můžeme určité pasáže podle reakcí upravovat, ale to, že by nám holky házely kalhotky, se ještě nestalo. Ale třeba rajčata a řev, že chtěj slyšet jungle, už jo, ale my jsme prostě nemohli. No to je jedno. Máš prostě list a představu jak by měl ten koncík vypadat. Kde by měly být vrcholy a kde relaxační věci. No a podle toho to sestavíš.

OK. Nová deska – jiná deska. Ten zvuk je prostě jinde, takže…jaké publikum si myslíš na tomhle přilákáte? To je celkem dobrý, ne?

Hehe, hlavně pro prodejce tý desky:) Ne, upřímně vůbec nevím. Pět let jsme nevystupovali a nenatočili nic. Ani netuším pro koho to je, takže mě zajímá co se teď stane a je to pro mě takovej sociologickej průzkum. Myslím, že je to rozmanitá deska, který zároveň hodně drží pohromadě.

Kdo vůbec skládá texty?

Zpívá je Charlotta takže většinou si je píše ona. No a hudbu skládáme společně. Třeba jezdíme na soustředění, kde jsme si udělali mobilní studia a tak. Pak přišly prvotní nápady, skládačka a podobně… Je to prostě fakt dlouhej proces. No a poslední rok jsme už nedělali vůbec nic jinýho než že jsme všichni poctivě pracovali. Rozhodně naše metody nedoporučuji!

Tak fajn. Krátí se nám prostor, tak nahodíme poslední téma, co myslíš? :) Zajímá mě trošku tvůj osobní life-style. Rodina a tak….znáš to sám.

No jo. Moje životní perspektiva je asi taková - zůstat tu co nejdýl. Mám ambice vydržet do pravnoučat, ale mám pocit, že se mi to nepovede. Jinak jsem totálně zakrnělej a to odkrnění mi zabere další půlku života .Chci bejt dobrej táta, manžel a volič. Udržovat zahrádku, ledničku, klouby, rodinnou pozici a moč.

FlyBoyEdovu recenzi nového alba Ohm Square, včetně názorů Josefa Sedloně a Jany Kománkové, najdete tady.

Víkend v Mecce:

Pátek: FRISKY
DJs: Paul Heron (Xtrax, London/UK), Texx
Live: Angel Eyedalism (New York/USA)
hot projections, dráždivé dekorace
vstup 250 CZK, start 22:00
styl: house
info: http://www.mecca.cz

Sobota: BON CAFÉ PRESENTS JAYDEE
DJs: JAYDEE ( Amsterdam / Holland )
letní dekorace, sexy tanečnice
start  22.00 / vstup  290 CZK
info: http://www.mecca.cz