Vilém "DJ" Gleich: "…vysloveně o gay akcích"

S Vilémem je legrace. Tak přesně tohle byla první věta, kterou nám náš kamarád DJ Lumiér začal popisovat osobnost člověka, kterého jsme měli v úmyslu pozvat na kobereček a podrobit křížovému výslechu. Mělo to svoje opodstatnění. Ačkoliv je Vilém jedním z dalších příslušníků generace, která s taneční scénou v Česku začínala, mediálně vidět není – i přesto, že je velice úspěšný profesionální DJ. Mimo to, když jsme s kolegy novináři vedli diskusi o významných osobnostech, které si takovýhle materiál na Techno.cz zaslouží, většina prstů a pohledů mířilo právě na něj. To, že je Vilém Gleich známou postavičkou pražského nočního života, však není celý důvod, proč pro nás byl zajímavý. Věnuje se totiž i další poměrně důležité a pro mnoho lidí "nezbytné" činnosti. Společně s Lumiérem a bandičkou přátel produkuje de facto jediný opravdu vkusný a nevulgární mejdan pro gay a lesbickou komunitu a jejich snažení po právu konečně nabírá odezvu daleko za hranicemi homosexuální minority.
Fakt, že tento rozhovor vychází přesně před jeho posledním jarním dílem je pak spíše příjemnou náhodou a všem otevřeným lidem proto připojím své doporučení a pozvání.

Rozhovor se opět uskutečnil díky podpoře klubu Mecca v příjemné mírně industriální atmosféře. Hosté tentokrát volili hovězí, středně propečený steak s bramborem, kuřecí soté s kořením, plzeňské pivo, kvalitní italskou kávu a pochopitelně chutný zákusek.

www.mecca.cz


Jedním z lidí, kteří se na taneční scéně v Čechách pohybují již přes jedno celé desetiletí jsi také ty Viléme – jeden z prvních pražských houseových DJs. Krom toho, že cestuješ po klubech a velkých party, věnuješ se také společně s Lumiérem organizaci mejdánků, z nichž ten aktuálně nejznámější bude asi gay friendly Lollypop v Radosti FX. K tomu všemu se ale ještě dostaneme. Takže. Žiješ celý život v Praze, nebo jsi vyrůstal někde jinde a teprve později se přestěhoval?

Narodil jsem se na jižní Moravě, kde jsem společně s rodinou vyrůstal zhruba do svých šesti let a potom se odstěhoval do hlavního města Prahy. Mámě se tam přestalo líbit a já jsem se těšil na něco nového. Byla to pro mě ze začátku docela velká změna co si vzpomínám, ale pak jsem si postupně začal zvykat a celkem v pohodě se zařadil.

Jakpak jses popral se vzdělávacím systémem Viléme?

Udělal jsem si jenom rekvalifikační kurz na číšníka. Víš, mě školy nikdy moc nebavily a snažil jsem se před nimi vždycky utéct. I když jsem se chtěl alespoň donutit kvůli našim, nešlo to, bylo to ještě horší. Nejspíš asi k mojí pozdější smůle. Dnes je mi to celkem líto, ale myslím si, že už se nedonutím s tím něco udělat, smůla.

Ty se hraním živíš celou tu dobu, nebo jsi dělal i něco jiného?

Člověče celou dobu intenzivně ne. Chvíli jsem pracoval jako prodavač, z donucení jsem byl i nějakou dobu na civilce. Prodával jsem známky ve filatelii. Byla ale speciální pro sběratele takže tam byly třeba kusy za sto šedesát tisíc korun a podobně. A někdy kolem devadesátého prvního jsem vlastně začal hrát.

Okej, ale nepředbíhejme…

Jasně. Někdy kolem těch patnácti jsem přičichl k diskotékám. Poslouchal jsem úplně všechno, hodně třeba černou muziku a funky. Hodně mě bavili Soul to Soul, ale i britská kytarová scéna typu Depeche Mode nebo Duran Duran. Jeden čas jsem miloval Erasure. Zvláštní, třeba tuhle kapelu když si poslechnu po letech, přijde mi to strašně přeslazený. Ale vážně hrozně moc, každopádně tenkrát jsem si na tom hodně ujížděl.

Existovala tu podle tebe nějaká klubová scéna před pádem totality vůbec? Hodně lidí se v tomhle trošku rozchází…

Byla tu spíš punková a rocková scéna. Bunkr a tak podobně byly kluby kam se chodilo. Mě to nic neříkalo, tak jsem tam ani nechodil. Jinak za komunistů jsme třeba chodili do Alfy, což byla diskotéka uprostřed Václaváku. Později přišel Valdek na náměstí Míru, dávno potom MišMaš, Uniqum atd. To bylo uvnitř paneláku, kde si za takovými těmi klasickými skleněnými dveřmi zůstal rovnou na tanečním parketě. To byl celkem úlet. Hrál tam tenkrát myslím Michal Viktořík a Luděk Formánek. Ty jsem měl celkem rád, na druhou stranu tu nikdo jiný ani nebyl. Za komunistů ses prostě neměl kam jít bavit.

Pojďme pomalu k tvému hraní. Kde jsi vlastně v tom roce devadesát jedna začínal?

V Radosti FX. DJ Spejbl, já a Bidlo byli vlastně první rezidentní DJs. Stalo se to tak, že jsem se nějakým způsobem seznámil s majiteli klubu a oni přišli s tím, že hledají DJe. Asi jsem se jim hodil a tak jsem to vzal. Perličkou je, že jsem hrát vůbec neuměl a začal se učit až tam. Byl jsem vlastně úplně první DJ toho klubu. Po mě přišel Pavel Bidlo, ale ten už měl nějaké zkušenosti; já jsem se prostě s majiteli domluvil u stolu, že zkusím bejt DJ. Trávil jsem tam každý den a učil se vůbec úplně základní věci, třeba jak fungují gramofony. Už před tím jsem věděl, že chci dělat house a mixovat muziku. Byl jsem totiž na výletě v Amsterdamu, kde jsem v jednom klubu tancoval na výbornou muziku asi šest hodin v kuse. Bylo to fakt dobrý.  Měl jsem jasno v tom, co chci dělat. Byl jsem tam tenkrát se Spejblem a ten byl vypruzelej, že tam nejsou žádný holky…no já byl ve svém živlu a užil si to. Ráno to začal rozebírat a nastala podobná situace jako s Loutkou. Celou dobu se mu to zdálo nějaký zvláštní na jeho vkus a teprve potom jsem mu to řekl (pánský klub ponz. autor). Hehe, to byla taky dobrá švanda.

Hele, a jaká byla atmosféra těch časů dole v klubu?

Vynikající. Mohl si hrát co si chtěl a lidi řvali nadšením. To bylo dobrý, ale zase znesnadněný tím, že jsem měl strašnou trému. První pět let to fungovalo naprosto neskutečně. Všichni byli zvědaví a klub si mohl dovolit dělat párty i v pracovním týdnu a nevěnovat tomu žádnou reklamu. Bylo prostě stále narváno a já myslím, že jsme si to tenkrát všichni pěkně dávali.

Kam ses teda, alespoň chodíval bavit?

Hodně jsem se chodil inspirovat Loutkou. Když otevřeli Radost, tak Loutka začal dělat s Bláhou vlastní akce v Radiopaláci v prostoru, kde dneska sídlí Gejzeer. Přesně si nepamatuji jak to dělali, ale bránili se jakémukoliv zkomercionalizování. Ty jejich začátky byly fakt underground. Všechny kluby včetně Radosti pro ně byly diskotéky. I když já jsem se snažil ho vyprofilovat jako houseový kvalitní klubík.

Kdo tam v té době kromě rezidentů ještě hrával?

Člověče, hrál tam často Aiffel, Braun…

No! Co je vůbec s Braunem? Ten se nám nějak úplně vytratil….

Netuším, kde je problém. Myslím, že ani žádnej není, akorát se nepotkáváme tak jako dřív, to je celý. Takže ani nevím kde hraje a jak se má. Ale já myslím, že se má v pohodě a mně se vždycky líbilo jak hrál. Ty, když si vezmeš muziku kolem a kolem, hlavně to co se teď hraje…. Tak já to mám asi fakt trošku jinak. Vracej se osmdesátky, různý remixy a remaky no a je to zase o píď komerčnější. Mám takové období, kdy tápu a neumím se nějak zařadit. A ani nevím jestli se mám vůbec někam zařazovat. Mě ale prostě přijde, že většina DJs tady hraje hrozně podobně nebo mě to poslouchat jednoduše vůbec nebaví. Hrajou prostě věci "aby neurazili" a chybí tomu experimentování. V tomhle ohledu si vážím třeba Lumiéra což je hudebně obrovská osobnost. Třeba Ondra Tvyks je na tom podobně, akorát já mívám občas problém to strávit jelikož používá hodně disharmonií a bývá to pěknej blázinec.

Kde si začátkem devadesátých let vůbec nakupoval desky? Vzpomenul jsi Aiffela….  :)

Měl tady krámek už Aiffel v té době, jinak jsem jezdil do Nizozemí nebo Anglie. Později už víceméně v Praze, třeba v DiscoDucku. V poslední době nakupuju na internetu nebo od DJe Funa. Jinak, když jdu hrát, tak desky vybírám podle prostoru, kde hraju. Za těch třináct let se v tom už celkem dobře vyznám. Je prostě důležitý, aby to sedlo a vnímám to podle toho, kam choděj jaký lidi a jaká je tam atmosféra. Když jdu třeba do Defilé, tak si beru loungeové desky – napůl taneční. To samé do Backdoors. Prostě prostory, které jsou spíše barové. No a v klubu vytáhnu z kufru občas i nějaký hitovky.

Hraješ velmi dlouho a hodně lidí tě dobře zná. Cítíš se být hvězdou? Jak se k tobě vůbec fanoušci chovají?

Jak to vypadá, když se někdo vnímá jako hvězda? Mně to tak rozhodně nepřipadá. Je pravda, že asi už hraju delší dobu, ale vnímat se jako hvězdu mě ještě nenapadlo, he? Fanoušci? Myslíš tím můj blízký okruh známých předpokládám. Tak mám pocit, že ti se ke mě mnohdy chovají ještě líp než já k nim, bohužel. Myslím, že je dobré mít takové fanoušky. Jsem za ně rád.

Mám na tebe takovou perličku Viléme. Na netu jsem kdesi v Lidových novinách vyčetl, že jsi byl první DJ a učitel Míši Salačové. To je celkem psina, copak nám tomu řekneš?

Bez komentáře.

Já ti klidně zopakuji otázku… Jak k tomu vůbec došlo?

Úlet.

(Několik převelice košatých souvětí z nichž se popadáme za břicho se v rámci autorizačního procesu v těchto místech záhadně ztrácejí. Redakce serveru pevně věří, že jde o technické nedopatření a to i přes hlasitý nářek našeho zdrceného hosta repetetivně opakujícího stydim, stydim, stydim a měnícího barvu v obličeji v rychlém sledu za vražednými pohledy a křečemi v čelistech. pozn. redakce)

Fajn. Pojďme na další téma a tím je nezávislá pražská gay scéna a váš mejdánek Lollypop. Jaký podle tebe současný stav téhle komunity v Praze?

Celkem dobrý. Mám pocit, že Lollypop funguje naprosto perfektně. Bylo to jednou měsíčně a teď je to jednou za dva. Je mezi tím větší pauza, aby se lidi na tu akci více těšili. Možná kdyby nebyl Lollypop, asi bych hraní už dávno zabalil. A jiných párty podobného ražení moc není.

Takže Lollypop je svým způsobem na taneční scéně monopolní gay friendly akce v celém městě, co?

Přesně tak. Možná právě proto tak dobře funguje. Akorát mi teď hodně chybí něco na léto a chtělo by to asi venku.

Myslíš, že by se v Praze chytla akce na způsob velkých pouličních gay pride? Kamiony, karneval….

Na to si myslím, že je Praha asi trochu  malá -  na takovéhle velké projekty sotva. I když těžko říct, tady může být gayů obrovské množství….fakt na to nejsem schopen dost dobře odpovědět.

Zpět k Lollypopu. Jak bys ho stručně charakterizoval lidem, kteří o něm vůbec nic nevědí?

Je to výtečně rozjetá párty, kde potkáš hodně zajímavých pěkných lidí, kluků, holek, a tuny jejich kamarádů. Je tam výtečná atmosféra a dohromady se vším všudy se z toho vytváří něco tak originálního, že je asi nejlepší se tam zajít podívat než o tom dlouze vyprávět. Prostě dobrá hudba dotvářená skvělou performance se stejně skvělými tanečníky se všemi druhy lidí dohromady. A myslím, že se nám to podařilo pěkně stmelit. Vadí mi ale, že tu chybí nějaká alternativa. Totiž to, že když se chci jít na podobnou akci bavit, nemám kam. Na Lollypopu totiž obvykle hraju a nikam jinam se mi moc nechce. Když teda mluvíme vysloveně o gay akcích.

Pokud vím, tak tady v Praze je těch normálních "gay a lesbických" klubů, které by měly nějakou úroveň zatraceně málo, že? Všichni si na to tedy alespoň stěžují.

To je naprostá pravda. Tady prostě mají lidé pocit, že jsou stále pod poklicí a nemají kam chodit. Jde tedy o to, aby tu začal fungovat esteticky příjemný a nevulgární taneční gay klub. Aby to nebylo zamindrákovaný a vnucený.

Jasný. No pojďme pomalu k obecným otázkám, nezbývá nám už příliš mnoho času.
Hodně často mi hlavou vrtá otázka, zda-li má být DJ primárně bavič nebo umělec, který hraje hlavně pro sebe a své “dílko“ potom prezentuje ostatním.

Já si myslím, že určitě obojí. Něco mezi tím a závisí to na osobnosti. Musí být umělec, ale ne příliš zakoukaný do sebe. Jde o to, jak to má. Každej DJ by podle mě být muzikant. To je třeba Lumiér. Když na nějakém místě poprvé, tak se hodně ptám. Jak je to veliké, jaký lidi tam choděj a podobně. Na akci se těším a klidně se i připravuju čtyři dny dopředu.

Posloucháš kromě houseu i jinou hudbu vůbec? Třeba, když odpočíváš doma?

Víceméně poslouchám nový desky a také si rozšiřuji svoji CD diskotéku. Jinak bych chtěl hrozně začít produkovat, protože vždycky začnu a nikdy nic nedokončím. To je obrovská škoda.

Tak jo, poslední otázka. Hrál si minulý rok na nějakém z festivalů?

Jo. Hrál jsem na Mácháči. Tam to bylo dobrý až na to extempore s Kaisersozem. Vyhodil nás totiž od gramců totálně ožralej a agresivní o hodinu dřív. My jsme byli rozehraný a měli narvaný stan. On to hned do pěti minut vyhnal. Nikdy jsem to nerozváděl, ale jde o to, že nás přišel střídat dřív. Já jsem byl našpuntovanej a už jsme věděli, že lidi jsou v tom správném varu. On to utnul a navíc tam dělal produkci, takže jsem nemohl nic dělat. On mi normálně vytrhl desky s tím, že bude hrát z mých desek. Já jsem se ohradil a on mi řekl ať jdu do píči a bylo vidět, že mi normálně natáhne. Nevěděl jsem jestli se s ním mám prát, nebo jak se zachovat. Byl jsem prostě v šoku.

Díky za rozhovor.

Rozhovor připravil Juki.
Foto: Dancer

Víkend v klubu Mecca:

OLYMPIA CLOSING PARTY
DJs: Brian, Louis de Liberte (bass), Loutka (djloutka.com), speciální closing set by TT (Soul Gangsters)
chill-out - Renda (LeClan)
každý návštěvník dostane zdarma CD OLYMPIA "HOT SUMMER DAYS"
start 22:00, vstup 250 CZK
styl: house
info:http://www.mecca.cz

HOUSER IN DA HOUSE
DJs: Romano, Norman (residents, 2 Decadent), Miki Killa
Live: Hassan (bass quitar), Ivan M (on saxophone)
21:00 vernisáž dekadentního umělce Antonína Tesaře
decadent show & decadent atractions, s aktuálním výtiskem časopisu Houser vstup zdarma!
vstup 190 CZK, start 22:00
styl: house
info:http://www.mecca.cz