Martin Kučera: "Byl jsem celkem aktivní kluber."

Když jsem zaregistroval tvoje jméno poprvé, často to bylo ve spojitosti s tvými reakcemi na práci českých novinářů. K tomu se ale ještě v rámci našeho rozhovoru dostaneme. Dnes patříš objemem své práce mezi špičky promotérského nebe coby jednatel United Music. Máš za sebou organizace několika velkých halových akcí i koncertů, jako například světoznámé Prodigy v Brně. Vezměme to však pěkně po pořádku, jak jsme všichni zvyklí. Kde ses vůbec vzal?

Pocházím z jižních Čech, z malého městečka mezi Táborem a Pelhřimovem. Vyrůstal jsem tam asi tak do osmnácti let a chodil do Pelhřimova na gymnázium. Pak jsem odešel studovat, žít, pracovat a bavit se do Prahy. Už tady žiji nějakých deset let.

Jak vypadal tvůj teenagerovský život na malém městě? Já jsem vyrostl v metropoli a dost dobře si to nedovedu pořádně představit…

Já začnu od dětství. Mám na něj prefektní vzpomínky, protože jsem využíval všechno, co takové místo a hlavně příroda nabízí. Hodně jsem jezdíval na kole, hrál tenis, atd.. Taky jsem vedl skautský oddíl a organizoval tábory. Bohužel jsem ho musel později zrušit, protože klesl zájem a mladý lidi se začali orientovat na jiný druhy zábavy jako počítače. Tradiční hodnoty je prostě přestaly zajímat.

Můžeš nám trochu přiblížit svoje rodiče? Co dělala třeba tvoje máma? Taky byla Junák?

Mamka je učitelka a otec pracouje v průmyslu. Prostě úplně normální rodina. Jako učitelka má moje máma krásný vztah k dětem a stejný uplatňovala i na nás. Takže žádný pedant, jak by tě mohlo napadnout. Jinak jestli tě zajímá co poslouchali, byly to spíš takový ty notoricky známý věci jako Rolling Stones, Bob Dylan nebo Beatles…

No dobrá, chodil jsi tedy na gymnázium. Jak to vypadalo tam?

Tam se pochopitelně hodně chlastalo. Byl to rok devadesát-devadesátjedna, takže si to asi umíš dost dobře představit. Na těchhle menších městech jel hodně punk, metal a tak. Takže příležitostí vyrazit bylo dost, ale spíš na tyhle záležitosti – třeba koncerty Visacího Zámku, Tří Sester, atd. Nosily se hodně číra a byla to taková hodně zvláštní forma revolty, kdy nebylo ani proti čemu moc protestovat. Každopádně mě to ale bavilo. Byl to takovej sport. Jezdili jsme třeba i na Sedmičku nebo do Propasti do Prahy, prostě všude, kde se něco zajímavého dělo.

Jak v té době vůbec vypadal klubový život v Jižních Čechách? Bylo kam chodit?

No jasně! Třeba v Táboře vzniknul rockový klub Orion. Tam začínaly jezdit kapely z Prahy a občas se objevil dokonce i DJ. Hodně to ale jelo v místních kapelkách. Pamatuji si, že se snažili mít zvuk jako Sepultura nebo Panthera. V tom jsme prostě tehdy hodně jeli…

Hele, co třeba Depešáci nebo Aplhaville, to tě nebavilo? Přeci jen v tom už bylo hodně elektroniky a…

Hech, ve škole jsme měli hodně depešáků, kteří byli naprosto jednoduše identifikovatelní. Moc mě to nebralo, protože mi to přišlo spíš jako disco a dost silná komerce z Bravíčka. Lidi co to poslouchali tady měli svoje idoly typu Petr Muk, Shalom a to nám přišlo naprosto odporný. Takže Depešáci svým způsobem do téhle skupiny lidí spadli. Jinak měli jsme tam i skinheady, áčkaře a tak. To se pak mlelo na těch vesnických diskotékách a maturitních zábavách. Taky jsem dostal párkrát přes držku.

Dobře. Po gymplu přišla určitá křižovatka, co se životem dál. Kam ses vydal?

Podal jsem si několik přihlášek na vejšky v Praze a Českých Budějovicích. V Praze se to nepovedlo, a pak jsem jel na zkoušky do Českých Budějovic. Byl jsem sice úspěšný, ale přišlo mi to oproti Praze jako město, které by mě nebavilo a tak jsem se rozhodl vrátit do hlavního města. Nastoupil jsem tedy na vyšší odbornou školu, která byla zaměřená na diplomacii, marketing a reklamu. To mě dost bavilo a zaujalo na první pohled. Díky lektorům jsem našel důležité kontakty v agenturách a už při škole jsem v jedné takové reklamce pracoval.

Teď trochu odbočím. Můžeš čtenářům, kteří se s těmihle termíny moc nesetkávají vysvětlit, co vlastně znamenají?

Jasně. Pracoval jsem v jedné takové malé firmě pro malé klienty. Vytvářely se katalogy a různé propagační předměty. Nebo se třeba organizovaly různé výstavy a prezentace. Pak jsem nastoupil do PR agentury a tam šlo hlavně o to protlačit produkty společností do médií neplacenou formou. Když si tady udělám reklamu na Time Warp je to přesně to o čem mluvím:))

Šibale:) Dobře, tak dál…

No. A právě díky tomuhle jsem se seznámil s velkou spoustou zajímavých lidí. Skončil jsem školu a začal pracovat v bance. Po dvou a půl letech jsem nastoupil do velké mezinárodní reklamní agentury a měl na starosti velké značky typu Coca Cola, Staropramen nebo cigarety Camel.

Tak. A pokud vím, přesně tady je bod zlomu, kdy ses poprvé setkal pracovně s taneční scénou jako takovou, že?

Přesně tak, Juki. Dělali jsme pro Camel velkou taneční akci v malé Sportovní hale na Výstavišti - Chemistry on Tour. Dělal to hlavně Jarda Krampol a o produkci se staral Kire Tomoski. S nima to byla dobrá spolupráce, všechno se dařilo velice dobře až na drobné problémy na místě. Museli jsme tam spoustu věcí dohánět, protože slibovali spoustu krásných dekorací a navigační systémy – když jsem tam přišel a ze stropu haly visel velbloud, který vypadal jako molitany napíchané na klackách. Navigační systém byly fixou udělané šipky "pozor velbloud" a vypadalo to jak od dítěte v mateřské škole. Nechal jsem to všechno sundat,  ale jinak to byla perfektně udělaná akce a přišlo tam hodně lidí. Do dneška na to, myslím, všichni vzpomínají. Jen pro přesnost, já jsem tam působil jako konzultant a dohlížel na reklamní prezentaci na akci. Tedy branding, hostesky a podobně.

Tohle pro tebe bylo naprosto zásadní setkání. Vzpomínáš si na svůj první kontakt s dnes již skoro legendou Jardou Krampolem? A ostatně, stejná otázka by mohla směřovat i k osobě Kireho Tomoskiho, se kterým jsi později navázal spolupráci v JPA.

Jarda v té době dělal klub Mecca - byl jakýmsi králem a všichni se s ním prostě chtěli kamarádit. Přišel mi jako zajímavej člověk, co hodně viděl a hodně slyšel. Měl jsem k němu určitý obdiv a respekt. No a Kire, který byl produkční a mimo jiné dělal třeba Shake v Roxy. Měl styl, který se dá velice těžko popsat.

Počkej, jak to myslíš “těžko popsat?“

Hele, já byl zvyklý z firem na lejstra, plány a tabulky, schvalování a podepisování, co ti budu vyprávět. No a Kire Tomoski jel po telefonu a systém "per huba". Na jednání ani nenosil papíry, nedělal si poznámky. Takže mu spousta věcí utíkala a nebylo úplně lehké ho uhlídat. Ve finále to ale všecko udělal naprosto perfektně. Byla to s ním trošku legrace.

Chodíval jsi na mejdany už někdy před tím, nebo Chemistry on tour byl opravdu tvůj první event?

Chodil. Chodíval jsem do ČKD a na LPC na Proboštských jezerech. Myslím, že jsem v té době byl celkem aktivní kluber.

OK. Pojďme pomalu do další části našeho povídání. Jak ses vlastně dostal do úzkého kruhu lidí, kteří se točili kolem osoby Jirky Pokorného a jeho agentury JPA?

V té reklamce jsem pracoval ještě asi dva roky. Pak jsem odešel a rozhodl se dát si chvíli pauzu. Udělat si prostě čas na sebe a na svýho psa. Abych se úplně nenudil, vymysel jsem after party po druhém ročníku festivalu Creamfields. A jelikož jsem znal Kireho a věděl, že na Creamech dělá produkci, zavolal jsem mu a chtěl se s ním domluvit. On mi řekl, že je to nesmysl a ať se na to vybodnu a jdu jim pomoct s festivalem. Měl jsem nějaké kontakty, volné pole působnosti a opravdu jim mohl být k užitku. No a bylo to. Takže jsem si to během posledních příprav trochu osahával a začal shánět peníze. Těsně potom jsem začal pracovat pro Philips na akcích BE DJ s Maurem Piccotem v Abatonu, ale i v Polsku a na Slovensku.

Zastavím tě. Co to znamená  “sehnat peníze“ na akci nebo festival?

Není to žádná sranda. Měl bys mít alespoň nějaké základní marketingové znalosti, a moje výhoda byla, že jsem znal lidi, kteří ty peníze rozdělují. Agentura a banka mě prostě naučily mluvit jejich jazykem a to se mi hodně osvědčilo. Líp se jim se mnou jednalo, jelikož jsem nebyl úlnej mimoň, co chce peníze na party a neví vlastně proč. Když už do toho sponzoři dávají peníze, chtějí z toho maximum vytěžit - chtějí být vidět.
Záleží taky hodně na jakou akci je chceš. Je mnohem jednodušší je dostat na něco, co už lidé znají, jednoduše nějakou známou značku. Creamfields v tomhle mělo nesmírnou výhodu. Vždycky ale záleží na schopnostech jednatele a náklonnosti lidí, kteří o penězích rozhodují.

Nyní úplně jednoduše. Tři magická písmena, která se už téměř neobjevují – JPA.

Hehe, tak je asi jasné, že JPA nebyla firma o stopadesáti zaměstnancích s ředitelem, který je potká jen na vánočním večírku. Poslední rok jádro firmy tvořil Jirka Pokorný, Kire Tomoski a já. Jirka měl na starosti řízení firmy, částečně sponzory a booking umělců. Kire produkční záležitosti a já sponzory a mediální kampaně. Té práce bylo tolik, že jsme spolu strávili víc času než s kýmkoliv jiným. Chvíli mi trvalo než jsem Jirku dobře poznal. Ve stresu totiž hodně eskalují emoce a co se mi asi nejvíc nelíbilo, je jeho chování k ostatním lidem.

Můžeš to prosím trochu konkretizovat?

Jo. Byla to jistá přehlíživost, neúcta hraničící s arogancí. Ale když je člověk pod tlakem, tak prostě reaguje jinak, to je jasný. Jsi-li dlouho v extrémní poloze, může se to prostě stát.

No, přišel třetí ročník Creamfields a velký průser. Trochu symbolicky se touhle otázkou celý třípísmenný kruh uzavírá. Po povídání s Jiřím, Kirem tu mám tebe, takže si neodpustím stejnou otázku. Proč to?

Důvod byl a stále je stejný. Mezi druhým a třetím ročníkem se dělala spousta akcí. V Abatonu, v Benešově, v T-Mobile aréně, projekty pro další klienty, a tak. S některými věcmi jsme prostě a jednoduše začali příliš pozdě a nepodařilo se vyjednat dobré podmínky se sponzory. To samé bylo s kampaní i bookingem umělců. Ta kvalita nebyla na takové úrovni jako ročníky předchozí. No a to všechno se odrazilo na návštěvnosti a následně na velké finanční ztrátě.

Jak jste situaci řešili dál?

Sedli jsme si a přemýšleli, co s tím. Naštěstí byl zabookovaný Tiesto a my do něj vkládali obrovské naděje a očekávání. Kire odjel na tři měsíce domů do bývalé Jugoslavie, a my začali trvdě pracovat na další akci. Té zásadní.

Zásadní proto, že měla vyrovnat ztráty na Creamfields.

Určitě ne stoprocentně, ale počítalo se s umořením podstatné části dluhů, co po festivalu zůstaly.

Pamatuji si, že tady proběhla bitva na otevřeném poli s Tomášem Zilvarem coby společníkem akce, že? Můžeš nám prosím prozradit o co šlo?

Tam došlo k velkému problému! Úplně stručně: první akci, tedy Paul Van Dyka dělala Imedia společně s JPA. S tím, že Imedia se starala o kampaň, nějaké sponzory a JPA o další  sponzory produkci. Akce se povedla a během příprav Creamfileds se vedly další jednání o tom, že by se Tiesto zrealizoval na stejném principu. Imedia ale začala zneužívat faktu, že JPA měla po festivalu problémy a chtěla si akci udělat sama – dát JPA jen nějaké směšné odstupné. Na to pochopitelně Jiří nepřistoupil. Bohužel to ale byl natolik rozjetý vlak, že se nedalo vystoupit. Byl rozjetá kampaň, Imedia prodávala vstupenky a měla zajistit nějaké sponzory. Takže se udělaly dohody, Tiesto se povedl, a u Imedia zůstala většina peněz, které teď dluží JPA.

Co s tím Jiří dělal?

Dalo se to právním zástupcům, a jak je to dál už nevím. Ztratil jsem přehled.

Ty, poslouchej...a JPA ještě vůbec existuje?

Myslím, že ano. Ale jak říkám, já jsem nebyl ani společník, takže po Tiestovi jsem z toho vystoupil a kluci si to řeší spolu sami.

OK. Na Tiesta jsem se šel také podívat a byl jsem tou návštěvností neuvěřitelně překvapený. Bylo tam tak dvanáct tisíc lidí a všichni podléhali davové psychóze. Máš ty pro tenhle nezvyklý jev nějaké svoje vysvětlení?  Já osobně prostě nevěřím tomu, že je tu tolik lidí, co poslouchá jeho – podle mého názoru hloupou muziku…

Taky jsem byl překvapený. Ale Tiesto je taková hvězda, že překračuje hranice taneční scény. Hraje se v klubech i na diskotékách. Tenhle člověk v Holandsku dvakrát za sebou vyprodal halu pro čtyřicet tisíc lidí. Myslím si, že mu hodně pomohl třeba jeho propracovaný marketing, a taky ta olympiáda, na které hrál. Ono to prostě není jen hudbou, kterou tenhle DJ hraje. Je to prostě fenomén, který nemá v historii taneční scény obdoby. Navíc je to celkem skromný člověk, který rozhodně nemá žádné zvláštní hvězdné manýry.

Další téma je relativně nová United Music. Jak k tomu došlo a  kdo všechno se téhle agentury účastní?

Po novém roce jsme se potkali s Gabem z G productions a shodli se, že jsme ze stavu na scéně už hodně unavení. Tak nás napadlo, že využijeme jeho produkční schopnosti a kvalitní catering. Já jsem dal do vínku svoje kontakty na sponzory a zkušenosti z marketingem, no a Jiří nabídl bookovaní umělců. United Music je značka, která naše akce zaštiťuje. Jinak formálně je to společnost United Music Events a já jsem její společníkem a jednatelem.

Společníkem?

Od prvního září je mým partnerem holandká společnost Krafty, takže počínaje akcí TDK Time Warp fungujeme v nové struktuře. Od začáku roku jsme připravili  tranceovku s Arminem Van Buurenem asi pro pět tisíc lidí. To byl velký oříšek, protože hned týden po tom byl Orion Hall s The Prodigy. Třetí akcí byl Mácháč s Paul Van Dykem.

Víš co? Směřuj hned k letošnímu Mácháči. To byl prý pěknej průser!

Tak víš co? Já si nemyslím, že to byl průser.

No jak jinak taky…

Ne opravdu! Tu party zachránilo krásný počasí a byla tam naprosto úžasná atmosféra. Chtěl bych všem moc poděkovat, protože tu party udělali hlavně návštěvníci. Ti lidé, kteří to kritizují teď zpětně říkají, že si to vlastně dost užili. Došlo tam k určitým problémům při odbavování na vstup i na akreditacích, trochu byly poddimenzovány bary a hlavní stage.

Ano, mí přátelé tvrdí, že museli čekat až tři hodiny.

Tři hodiny tam rozhodně nikdo nečekal. Tam byl ten problém, že kvůli několika produkčním dodělávkám se areál otevřel o necelou hodinu později. No a díky počasí spousta lidí přijela zkrátka dřív. Pak je jasné, že když v rozmezí dvou hodin přijede pět tisíc lidí, tak se to ucpe. Byly tam dva vchody, které byly avizovány dopředu, ale u toho druhého moc lidí nebylo. Jinak prodeje vstupenek nenasvědčovaly tomu, že tam bude více než pět tisíc lidí. Prostě kvůli tomu, že v ten den zrovna začalo léto jich přijelo o tři tisíce více.

Teď dobře poslouchej. Mám tady takovou malou letní kauzičku. Před časem mi volal naprosto brunátný a rozčilený Martin Boháček ze Studia 54, že jsi napsal na své webové stránky, že nemáš s oficiální afterparty, kterou oni pořádali, nic společného. Martin se zdál být opravdu naštvaný kvůli tvému chování. O co přesně šlo?

Pravda je, že já jsem s organizací téhle afterparty neměl vůbec nic společného. Martin mě před Mácháčem požádal, že by chtěl dělat afterparty a já jsem ji podpořil a dal na letáky. Navíc hrál na festivalu na hlavní stagi. Veškeré zajištění a povolení si měli kluci ze Studia 54 vyřídit sami. Oni to ale vůbec neřešili. Neohlásili to městu, nekomunikovali s policií. Takže se ve Starých Splavech začaly tvořit fronty aut, ucpala se silnice, a nikdo to neřešil. Lidé si začali stěžovat a sepisovat petice. Pochopitelně já jednám s městem a správou Mácháče. Tím, co jsem napsal, jsem chtěl dát najevo, že to není mnou organizovaná akce, abych neměl pro příští rok problémy. Byla to zkrátka naprosto živelná party bez pravidel, a to mě naštvalo. Když jsem se jel s pár lidmi na after podívat, musel jsem zaplatit za všechny vstup, a nikdo  se mnou nebyl ochotný komunikovat. Zkrátka mě to naštvalo a vzhledem k jeho chování se už nemáme o čem bavit.

Dobře Martine, ale ty taky nejsi úplný svatoušek. Já jsem tě poznal na základě téměř výhrůžných dopisů českým novinářům, kde si pro sprostá slova vůbec nechodil daleko. Ostatně tohle byla první věc, kterou jsem ti řekl, když jsem ti poprvé stiskl ruku, vzpomínáš si na to? Taky sis tu vybudoval jistou image…

To je pravda. Tohle si uvědomuji. Jsou to věci staré asi dva-tři roky. Neznal jsem ještě dobře vztahy mezi lidmi ani tohle prostředí. Ale jednu věc si stále myslím – spousta novinářů (lidí co píšou na taneční servery) v době, kdy jsem byl v JPA, ke které jsem byl loajální, vůči ní ventilovala určitou nenávist, zášť nebo závist. Tyhle věci mě prostě štvaly a proto jsem reagoval jak jsem reagoval. Po několika případech jsem se uklidnil a došlo mi, že to nemá smysl. Teď si myslím, že s drtivou většinou lidí, kterých se to týkalo, nemám vůbec žádné problémy.

Je teď na scéně něco, co ti vysloveně hýbe žlučí?

Možná pár promotérů, kteří dělají průsery a pak to kvůli nim schytávají ostatní. Ale jinak zůstávám celkem v klidu a soustředím se na to, co dělám.

No dobrá teda. Pojďme pomalu do finále našeho povídání. Blíží se velká podzimní akce s následnou afterparty. Času málo, tak v rychlosti prosím. Hodně zajímavé téma je licencování podobných akcí. Jak se to konkrétně dělá a co to všechno pro tebe jako promotéra obnáší?

Jednání o české verzi Time Warpu probíhaly už v minulé roce. Německý partner si na naší scéně vybral tři promotéry, kteří tu byli de facto největší. Byl to Jirka Pokorný, Gabo a Aleš Bleha. Po novém roce vznikla platforma United Music a logicky se tak jednání dostala i na mě. Asi největší úlohu hrají reference, které partner v zahraničí dostane od ostatních – třeba DJs, kteří tu občas hrají. Další věc je osobní aspekt, kdy si s nimi sedneš a přesvědčíš je, že jsi schopen to zprodukovat na stejné úrovni jako oni.

To asi hodně cestuješ, že?

Je tam hodně cestování, ale ti lidé také hodně jezdí sem. Jde o výběr lokací, takže se tu byli podívat třeba na Boby centrum, pavilony v Brně, Sazka arénu a podobně. Když přišli do Průmyslového paláce, tak si málem sedli na zadek. Přijede sem hodně lidí z Německa a sponzorovi se ten prostor líbil nejvíc.

Takže ty vlastně vstupuješ jako lokální promotér do takového malého tendru, že?

Přesně. Ty musíš vypracovat koncept a přesvečit zahraničního partnera aby si tě vybral.

To zabírá celkem dost práce i nervů. Má to pro tebe vůbec smysl, když je tam stále tak velké riziko, že se něco přihodí a ty proděláš?

Je to celkem adrenalin. Ale kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám. Dávám do toho veškerou svojí energii, čas, kontatky a zkušenosti. Když ale přijdou lidi a party se povede, je to úžasná satisfakce a skvělý pocit.

Kolik času denně ti taková jedna akce zabere?

Time Warp v tuhletu chvíli deset-patnáct hodin denně. Ale těžko se to dá nějak konkretizovat, protože toho paralelně připravuji mnohem více. Jinak aktivní práce takového festivalu je asi půl roku, a když nechceš stresovat, tak vlastně celý rok. To je de facto minimálně jeden rok. To si málokdo uvědomuje.

Tečka. Nějaké osobní novinky, perspektivy pracovní budoucnost?

Osobních novinek moc není, protože všechno tenhle rok obětuju práci. Pilujeme novou strukturu United Music společně s Krafty. Nedávno jsme otevřeli music shop Krafty Music, začíná fungovat booking a management DJ´s pro akce United Music, ale i ostatní promotéry. Chystáme plány na příští rok, kde chceme nastavit hodně vysokou úrověň parties, a dát lidem to nejlepší, co umíme. Jsem rád, že díky holandským partnerům můžeme domácímu publiku přiblížit kvalitu a úroveň tamních akcí. TDK Time Warp bude takovou první velkou ochutnávkou. Myslím si, že nejlepší bude přesvědčit se na vlastní kůži za týden v Průmyslovém paláci.