Chris Sadler: "Buď přestaneš hrát, nebo přijdeš o sluch..."

Ale teď už pojďte na rozhovor! (témata volně navazují na předchozí díl zde) Tak jak je to s těmi tvými brýlemi, Chrisi?

Původně jsem je viděl u... Znáš Orbital?

Před nedávnem hráli v Lucerně. (smích)

Tak oni tyhle brýle mají. A když jsme byli s kamarádem před mnoha lety na jejich koncertě, bavili jsme se o tom, že by to bylo fajn zpestření pro hraní. Kamarád byl v té době ještě v Praze, postupem času se na to zapomnělo a on se odstěhoval zpátky do Anglie. Asi rok poté mi od něho zničehonic přišel balík a v něm ty brýle. Vyzkoušel jsem to na jednom z vůbec prvních Climaxů snad v roce 1998 a mělo to takový úspěch, že je od té doby používám. Ale časem se rozbijí, moje zásoby se tenčí a už se nevyrábí. Mám dvoje žlutý, i když jedny z nich jsou už spíš jenom na náhradní díly. Dále pak modrý, zelený a jako perličku mám verzi v růžové barvě se třpytkami. (smích) Některý mají LEDky nebo dokonce lasery a postupně prošly vývojem nad rámec původní verze...

Je vlastně pro DJe důležitá image?

Já si myslím, že je to vedlejší. Pouze zpestření... Ale kdybych já hrál bez brýlí, tak by mě asi nikdo ani nepoznal.

Už bys nebyl ten pán s brýlemi... (smích)

Míša: Sem tam se mi stane, když jedu s Chrisem na hraní, že se mě lidi ptají, jak se jmenuje Chris vlastně jménem. Minule jsme byli na nějakém hraní, přiběhl jeden fanoušek a nadšeně mu podával ruku, že ho má moc rád a pořád říkal: "Honzík, Honzík". Po chvíli mi to došlo a zeptala jsem se: "Prosím tě, kdo je ten Honzík?" A on: "Ahá, on se nejmenuje Honzík? Ne, Chris je jeho vlastní jméno, je to Angličan. Ahá, to jsem vůbec nevěděl!" (smích)

Abych byl upřímný, já jsem to také nevěděl, ale tušil jsem, že to z rozhovoru vyplyne. (smích) Nejsem na scéně zase tak dlouho a už vůbec si nemyslím, že vím všechno - spíše naopak nasávám informace. Na druhou stranu nejsem ovlivněný ničím...

Je fakt, že by si někdo mohl myslet, že tím, jak tu žiju dlouho, jsem rodilý Čech a že Chris Sadler je jen pseudonym.

Chrisi, říkal jsi, že máš rád Discovery a History Channel... Baví tě televize?

Ani moc ne, ale ty dokumenty můžou být prakticky o čemkoliv a já jsem zvídavý člověk. Televize mě nebaví, ale když už ji sleduju, tak by to mělo být něco, z čeho se dozvíš nebo naučíš to potřebné. Zajímají mě třeba dokumenty o druhé světové válce... Nejde mi prostě do hlavy, jak se něco takového mohlo stát relativně nedávno a přímo tady v Evropě. Je to neskutečný, jak jeden jediný člověk může mít takový negativní vliv na celou Evropu. Kdyby nebyla druhá světová válka, všichni bychom byli úplně někde jinde a to vše kvůli jednomu jedinému člověku. To mě fascinuje nejvíc. Jak se lidi mohli nechat takhle zmanipulovat a jak náckové mohli být tak zlí. Mamka to zažila na vlastní kůži, dělo se to za jejího života.

To víš, zřejmě dobrý PRko Goebbelse...

No a jsme u toho!

Míša: Kolikrát se ho pokoušeli zabít, co?

Chris: A kolik lidí zabil on...

Pojďme raději zase k muzice. Jak vypadá tvůj pracovní týden? V pátek a v sobotu asi většinou hraješ…

Neděli beru jako začátek svého víkendu, takže prostě jdeme do hospody, dáme pár drinků... (smích)

Jak vypadá tvůj pracovní den?

Jak který... Úterý vypadá úplně jinak než pátek.

OK, tak třeba to úterý...

V úterý spím, dokud se nevzbudím...

Spíš rád a dlouho?

(smích)

Takže nemůžeš dospat?! (smích)

Ne, když mám múzu, skládám hudbu, pokud není doma Míša. Když je Míša doma, tak to prostě nejde. Musela by poslouchat třeba 50x stejnou smyčku. Když na tom člověk dělá a soustředí se na jednotlivé nuance, to je něco jiného, ale když jsi prostě ve stejné místnosti a jsi nucen poslouchat to samé furt dokola, musí to být fakt peklo. Jinak se starám o bookingy, PR a další agendu. Zdá se, že život DJe je o tom, že vstaneš v šest a neděláš nic. Ale není tomu tak - už jen to vybírání nový muziky na hraní... Každý den vychází stovky tracků, a když chceš mít tu nejlepší možnou muziku, musíš to naposlouchat. Věnuju tomu hodinu každý den, a když den vynechám, další den dvě hodiny.

Míša: Chris není DJ, který vstává k obědu. Když nemusím do práce, tak jsem ale většinou já ta druhá, která jde z postele... (smích)

Chris: Abych nezapomněl, tak samozřejmě venčím ráno psa.

Míša: V poledne... (smích)

Máš psa? Jakého?

Freestyle. :) Je to už můj třetí pes a vždycky říkám, že je zbytečný, skoro až krutý, kupovat si psa s papírem, když jsou útulky plný ubohých psů bez domova. Takže to je třetí pes z útulku...

Míša: Řekni celou tu story o Stevovi... (smích)

Chris: Bývalá přítelkyně si vzala našeho společného psa k sobě. Po nějaké době, kdy jsem dalšího psa už ani nechtěl, jsem se nakonec rozhodl, že se koukneme do různých útulků, jestli najdeme nějakýho pejska, který by nám mohl být sympatický. Asi po dvou měsících hledání jsme našli našeho Steva. Takový středně malý, chlupatý, roztomilý, hezký... Říkali, že jsou mu prý tři roky a my na to, že je to ideální stav! Nechtěl jsem štěně, protože všechno rozkouše a počůrá, ale starého psa taky ne, protože brzy umře. Jeli jsme se na něj podívat, vzali jsme si ho, nakoupili hračky a všechno možný a teprve pak jeli na veterinu. Když jsme se zeptali, kolik je mu let, veterinář koukl na zuby a oči a říká: "Tak deset, možná dvanáct!" (smích) Šli jsme od veterináře, Míša brečela, že nechce pejska, který nám za rok umře... Uvažovali jsme o tom, že ho do útulku vrátíme, ale nakonec jsme to prostě udělat nemohli. Takže máme starého důchodce se zdravotními problémy, ale je výborný a milujeme ho.

Míša: Všichni ho milují. (smích)

Říkáš, že když máš múzu, tak skládáš... Kde ji bereš? S tou už se probudíš?

Chris se podívá na Míšu, Míša se směje. Já se začínám červenat... Ale ne, spíš prostě přichází spolu s ostatní hudbou. (smích) Třeba tě při tom poslouchání tracků něco napadne, pak něco slyšíš a máš úplně chuť zapnout mašiny a začít skládat...

Co dalšího tedy děláš během dne?

Hledám třeba i nějaký zajímavý sety do rádia, což je taky náročný. Sice to mám jen jednou za dva týdny, ale vždycky tam prezentuju mix od nějakého slušného zahraničního DJe. Set musí být dobrý, kvalitní, 60 minut a nesmí tam být jingly nebo voiceover. Občas oslovím ty DJs osobně a občas prostě musím poslechnout hromadu setů, než najdu něco použitelného. Někdy je to docela fuška...

Co si myslíš o mejdanech, které stojí podle tebe fakt za to? Říkal jsi, že hraješ hlavně o víkendech, ale co si pamatuji například starou Meccu, tak ty nejlepší mejdany byly hodně často ve středu. Možná proto, že to byly mejdany neplánované... (smích)

Tenkrát jo... To bylo něco jako Free Mondays, ale ve středu. Škoda, že tam tyhle mejdany už nejsou, ale prý jsem tam stejně na blacklistu. Byly to mejdany pro normální lidi, ne pro ty s nosem nahoru. Pro ně byla
Středa Gratis v Mecce mejdan, kam se prostě šli pobavit. Vezmi si taky Free Mondays v Roxy - sice tam hraju jen jednou za půl roku, ale je to vždycky úplně nejvíc, protože když jde člověk na párty přes týden, tak nečeká mejdan měsíce a právě kvůli tomu je to často právě mejdan měsíce. (smích)

Bydlíš tady na Žižkově, co si myslíš o věži? Její tvůrce má pocit, že sem nezapadá a neustále se umísťuje mezi nejošklivějšími stavbami...

Mně se opravdu líbí. Teď v ní otevřeli i jednopokojový hotel...

Míša: Nahoře je hotel s jedním pokojem, další částí je vyhlídka, a třetí křídlo tvoří další restaurace...

To musí stát hrozné peníze...

No... Kdybych chtěl nějakou holku pozvat na rande, tak bych s tím asi dojem udělal. (smích)

Já na tohle tedy moc nejsem...

Míša: Na romantiku?

To ne, spíš na takové věci... (smích)

Chris: A kam bys ji tedy vzal?

Pozval bych ji k sobě a něco bych uvařil... (smích)

Chris: Hm, být holka a pozvat mě k sobě, tak mi hned blikají očička a myslím si, že od toho něco očekáváš. (smích)

Míša: To by se u Chrise nestalo, protože nevaří... (smích)

Vaření tě nebaví, Chrisi?

Mě nebaví vařit cokoliv, u čehož trvá příprava déle, než samotná konzumace. (smích) Takže třeba toasty a párky zvládnu, ale můj koníček to rozhodně není a za gurmána se nepovažuju. V tom jsem celkem typický Angličan...

Míša: Díky bohu, že nemám doma Pohlreicha... (smích)

Takže fish & chips?

Zkusils někdy fish & chips? Já to mám moc rád - je to náhodou výborný jídlo!

Míša: Naposledy jsme fish & chips měli v Brightonu a popravdě se jednalo o asi nejhorší fish & chips, co jsem kdy jedla - ryba vodnatá, hranolky smažený tak potřetí dokola...

Chris: Pravda, tam jim to příliš nevyšlo. A zrovna u moře, kde by člověk očekával něco extra... Ale když se to povede, je to báseň!

Takže jsi totálně nenáročný ve všech směrech?

(Chris se směje...)

Míša: V některých směrech náročný je, ale myslím si, že ho v nich uspokojuji...

Jste hodně "busy"?

Chris: Já se rozhodně nenudím...

Míša: Já ani ne. Co jsem prodala tavernu, tak mám konečně celkem klídek a poklidnou a nestresovou práci v nově postavené motokárové aréně v Horních Počernicích.

Chris: Jezdíš rád na motokárách?

Že váháš!

Chris: Tak uděláme "race!" "Henheeeeeeeeeeeeeen!" (smích)

Míša: Miluju motokáry a s Chrisem jsem samozřejmě vždycky tak kolo pozadu - je to blázen! (smích)

Není to o tom jezdit smykem... (smích)


Když se tě promotér zeptá, co bys na akcích případně změnil?

Třeba si myslím, že rozdělení klubů na VIP a ne VIP je špatný... My jsme takoví, vy jste makoví. My jsme něco extra, tak se nebudeme míchat mezi vás, verbež. Myslím si, že bychom měli pamatovat na základní pilíře, na kterých byla taneční scéna postavená: Peace (mír), Love (láska), Unity (jednotnost) a Respect. Rozdělení na VIP je jasně v rozporu s těmito zásadami.

Ono to tak nějak začíná platit po celém světě, že se ty pomyslné nůžky rozevírají...

Já jsem to tedy ještě neviděl - hrál jsem poslední dobou v Londýně, v Brightonu, v Rakousku. Prostě jsou kluby, kde to jede a kde vůbec. Párty je hlavně o lidech, jakou si ji udělají, takovou ji mají. (smích) Třeba mě štve, že se tady moc neřeší zvukové vybavení, protože taneční hudba prostě vyžaduje kvalitní zvuk...

Co třeba nějaké halovky? Tam ten zvuk bývá dobrý...

Naposledy jsem hrál na Mácháči a tam byl zvuk super! Ale na většině halovek jede trance nebo teď aktuálně progressive-electro sound... Mácháč je skvělý tím, že je a odjakživa byl hlavně o stylu house, i když občas ne tak úplně. Mrzí mě, že vymizely ostatní styly. Kde je techno? Kde je tech house? A kde další akce s jiným stylem? Ale to je taková česká specialita - všichni se chytí jednoho stylu a dělá se to tak dlouho, dokud se to nezabije. Dříve to bylo všechno techno, techno, techno, lidi to přestalo bavit, tak se začaly dělat progressive a trance akce. Je to škoda. :(

Co Svojšice?

Mám rád organizátora Svojšic Džejára. Dělá to srdcem, přitom přemýšlí nad tím, jak by to mělo uspět, jak to udělat tak, aby to na sebe vydělalo. Loňský ročník mě mrzel - všechno bylo větší, lepší, ale lidí bylo méně než ten rok předchozí. Mrzí mě to kvůli Džejárovi, ale i kvůli lidem, kteří se sami ochuzují o skvělá jména a zážitky z fakt dobrých akcí. Nepamatuju si, že by Džejár udělal neúspěšnou akci a jak Svojšice tak Christmaska jsou pořádány se srdcem a na těch akcích je to vidět.


Přemýšlel jsi někdy, a teď nechci, aby to vyznělo špatně, nad evangelizací scény nebo prostě nad jejím rozvojem? Máš přeci ty cíle takové vyšší...

Asi tak před deseti lety existovala v Praze ve Školské ulici DJ škola. Říkal jsem si, že to umím, tak proč nezkusit dělat lektora. Měl jsem jen jediného studenta, kterým byl DJ Madman. Udělal nakonec celkem slušnou kariéru. Říkal, že jsem mu pomohl, ale už tenkrát jsem si uvědomil, že učit neumím. Když něco ovládám skoro až automaticky, tak to pak neumím vysvětlit. Přišel jsem tedy na to, že učení pro mě nebude...

Přemýšlel jsi někdy nad tím, že bys scéně třeba něco vrátil?

Pokud můžu, rád podporuju služebně mladší české DJs nebo producenty - pozvu je třeba ke mně do rádia nebo hraju v setech jejich muziku. Občas se mě někdo zeptá, jestli třeba nedoporučím nějakého neznámého DJe, ovšem musí to být lidi, ve které opravdu věřím, teprve pak to udělám...

Štve tě, když se někdo živí na tvém jménu?

Ne. Pro mě je to kompliment, když někdo dělá stejnou práci jako ty, stejně jako ty. Imitace je formou lichocení...

Co ti scéna dala a co ti naopak vzala?

Vzala mi zdraví...

Míša: To nám všem! Když na párty vypiješ 4 láhve bublinek a k tomu ty krabičky cigaret..

Tak mě odvezou... (smích) Co třeba sluch?

S tím je to horší. Sice se dělají špunty na míru, ale může tě to stát 1000 euro a pak zjistíš, že se s tím nedá hrát. Snažím se, abych neměl moc nahlas sluchátka, ale abych pořádně slyšel nebo mi to přeřvalo různý ozvěny, mám občas dost nahlas odposlech. Sluchátka mám na pravé ucho a odposlech poslouchám vlevo, takže sluch v levém uchu mám značně horší než v tom pravém. Když na mě někdo mluví v hlučném klubu, musím se na něj otočit pravou stranou. Ale zase to má výhodu doma - když se chci vyspat, lehnu si na to horší ucho a hned je větší ticho... (smích) Rozhodně nechci přijít o sluch jenom kvůli práci, ale co mám vlastně na výběr? Buď přestaneš hrát, nebo přijdeš o sluch...

Míša: Když budeš sportovat, tak ti půjdou do háje klouby. Když někdo bude sedět od rána do večera u kompu jako ty... Jsi slepý, Borisi?

Ne, zatím fotím. (smích)

Chris: Hluchý?

Ne, nosím špunty. Teda kecám, ale snažím se... Když to moc řve, tak jo! Nepřemýšlel jsi o nějaké benefici? Znáš Macia? Škoda, že jeho pokus nevyšel úplně tak, jak bychom si přáli...

Tak třikrát do roka na nějaké benefici hraju. Většinou se někdo ozve, jestli bych nezahrál a myslím, že je fajn jednou za čas někde zahrát a podpořit dobrou věc. Musí být rozumně nastavené vstupné, aby to lidi byli ochotni podpořit, což možná byl problém této akce, kterou pořádal Macio na podporu dětí s cystickou fibrózou. Vstupné bylo moc vysoké - lidi jsou ochotní darovat charitě, ale zase ne tolik. (smích)

Stále někde čtu polemiku na téma underground vs. komerční akce - přijde mi to, jako že je řeč o dvou neslučitelných táborech a popravdě tomu moc nerozumím... Jaký na to máš názor?

Jé, tak to je něco pro mě! (smích) Přijde mi, že ti hudební intelektuálové, kteří tohle téma tak horlivě řeší, nějak zapomněli, že jde o párty, o zábavu, o nic víc. Třeba od některých lidí slyším, že na Climaxu hraju komerčněji než kdysi na začátku. Ale kdo to tvrdí, evidentně na začátku nikdy nebyl. Jak jsem zmínil v minulosti už mnohokrát v rozhovorech, hudební koncepce Climaxu byla vždy čistě o party music bez předsudků vůči více mainstreamovým skladbám. Vždycky jsem sem tam hrával i známější hitovky, pokud byly dobrý a líbily se mi. Rozdíl není v tom, co se hraje, ale v tom, že určitá skupina lidi kteří to dřív neřešili a chodili se bavit na mejdany, teď jdou jenom rejpat a brblat o tom, jak to není jako dřív. Myslím si, že je úplně jedno, jestli je nějaká skladba komerčně úspěšnější, nebo ne - jde jen a jen o to, jestli je ta hudba dobrá, nebo ne...

A jaký je rozdíl mezi tou dobrou a tou špatnou? (smích)

Chris: To je strašně subjektivní otázka...

Míša: Když už jsme u toho undergroundu, pro mě je underground takový nenačančaný klub, třeba i pití do kelímku. Chodí tam lidi, kteří si nehrají na VIP, frajerky tam nemají jehly s dvaceti centimetry, člověk se tam cítí tak nějak víc v pohodě. Neškatulkovala bych underground podle hudby, ale spíše podle lidí...

Že jo? Není to prostě o tom - podívej se, jaké mám umělé kozy, jakou mám kabelku a tak dále... Nehledě na to mi přijde, že na underground akcích se ti lidi baví víc, jsou tam prostě primárně za tou zábavou a ne: "jsem tady a teď koukejte, jaké mám boty..." (smích) Už jsme tohle téma nakousli, ale když se řekne rychlá jízda, omezení a hranice, uznávání autorit, co to v tobě evokuje?

Jak by řekla moje mamka, nikdy jsem autority moc neuznával. Nadělal jsem si tím pro sebe spoustu problémů jak ve škole, tak později i v životě. Třeba jednou mě chytli za rychlou jízdu ve Slovinsku. Sebrali mi pas a já si říkal, že to není fér, tak jsem se rozčiloval. Nakonec jsem se trošku neovládnul, začal jsem jim nadávat, a tak mě zatkli. Ten den jsem měl hrát v Abatonu. Musel jsem k soudu v Mariboru, kde jsem to nějak vyhádal, zaplatil nějakou pokutu a musel jet zpět do Prahy jako drak, abych to hraní stihnul...

Se Slovinci mám také jednu zkušenost. Kvůli hulení nás pěkně vydusili na hranicích a za 0,3 gramu nás nechali trčet na sluníčku ve 40°C vedru asi pět hodin a pak jsme jim ještě zaplatili asi 130 euro... Máš nějakou autoritu, nechci říkat, ke které vzhlížíš, ale které si vážíš?

Vážím si spousty lidí, ale že by pro mě byli autoritami, to fakt ne. A česká spravedlnost? Nic ve zlým, mám fakt rád Čechy, ale když Čech, který zabil mého bráchu, dostane amnestii, tak je něco špatně. Jak je možný, že někdo někoho zabije a vyvázne naprosto bez trestu?

Míša: Stejně tak Chris a jeho přístup České republiky k rasismu...

Nelíbí se ti to?

Rasismus vůči Romům je tady tak zakořeněný, že bych se nedivil, kdyby se v Čechách objevil nějaký extrémně pravicový politik jako Hitler a začal řečnit o tom, jak jsou Romové špatní, jak by měli být vyhnáni do pracovních táborů a měl by určitě nevídaný politický úspěch a mezi lidmi popularitu. A nakonec by se dostal tam, kde byl Hitler tenkrát. Slyším, jak lidi říkají: "cikáni do plynu" a běhá mi z toho mráz po zádech. Přál bych si, aby tihle lidi navštívili Auschwitz, aby viděli ty plynový komory, ty pece a místnosti plný lidských vlasů. To mě hodně mrzí a děsí, ale je to jediná věc, která mi vyloženě na České republice vadí. Znám spoustu slušných Romů, kteří jsou automaticky odepsaní jen kvůli barvě pleti. Lidi nadávají, že skrz sociální dávky okrádají stát, ale ve skutečnosti ti, kteří opravdu okrádají stát ve velkém, jsou bílí muži v oblecích. Lidi nadávají, že jsou nepoctiví, ale já jsem byl okraden, podveden nebo zbit a vždy to udělal bílý Čech. Nesnáším snad kvůli tomu všechny bílý Čechy? Ne, protože každý člověk je jiný a zaslouží si být posuzován podle svých vlastních činů a ne podle činů jiných...

Míša: Já si myslím, že je to kus od kusu - prostě nelze všechny házet do jednoho pytle, navíc prostě nejsme tak multikulturní jako Londýn...

V Londýně je stejné jako například v Paříži, snad i více cizinců než domorodců. Je to vcelku jasné, že je to tam jinak a že se na to lidi koukají jinak... Co trest smrti? Jaký máš názor na trest smrti?

Nikdo nemá právo učinit takové rozhodnutí! Navíc u toho trestu smrti je tolik možností, že se může stát chyba, a co potom? Absolutní jistotu nemá nikdo a nikdy! Někteří lidi by si ten trest smrti asi zasloužili, ale když nemáš jistotu... Jak bys mohl vzít někomu život?

Míša: Já bych ty lidi raději týrala, než je zabila... (smích)

To nejde! Co to je za trest, někoho zabít?! Už jsme někde jinde, ne?

Ve středověku, když se kradlo, tak se sekaly ruce a myslím, že to byl celkem efektní trest. Nejen, že dotyčný už toho asi moc neukradl, ale zároveň to jasně ukazovalo i dalším, co se jim stane, když...

No to je docela hezký, ale mě teď nedávno jeden člověk okradl o docela dost peněz a bylo by asi fajn zrovna tomuhle člověku ty ruce useknout... Ale stejně si nemyslím, že by se měli lidi za jejich činy vraždit, nebo se jim sekat části těl.

Míša: To ne, ale třeba mu propíchnout ruku šroubovákem, aby do ní už nikdy nemohl nic vzít. (smích)

Tebe bych nechtěl mít doma! (smích) Co třeba potrat?

S tím souhlasím - myslím, že je lepší potrat, než vzít do světa nechtěného člověka, který nemůže mít ty nejlepší možné předpoklady, že se ve světě bude moct pořádně realizovat... Stejně tak si myslím, že kompletní rodina není nutnost. Pokud je o dítě dobře postaráno, je šťastné a spokojené, rodiče můžou bydlet klidně i odděleně.

Míša: Pánové, odcházím. (smích)

To je přece hezký! Náhodou, kdybyste čekali miminko a třeba by to nevyšlo, tak by tě nehnal na potrat, což by stejně tedy nemohl, ale víš jak... (smích)

Míša: Nechtěla bych se o dítě starat sama...

Poslední otázka na závěr - jakou otázku jsi chtěl dostat a nikdy jsi ji nedostal?

Potěšila mě ta tvoje s autem. Je to moje vášeň, ale nikoho to nikdy nezajímalo, každého zajímá jenom ta hudba. Mě ta auta občas baví víc jak ta hudba! (smích)

Tak to jsme dva! (smích) Moc vám děkuji za velmi příjemně strávený čas a uvidíme se na Climaxu. Všechno nejlepší k narozeninám, Chrisi!

Děkuji všem čtenářům, kteří se dostali až sem! Byl to opravdu rozsáhlý rozhovor a tak mě těší, že jste stránku po minutě nezavřeli a prokousali jste se až sem. Vážím si toho a nešetřete mě v komentářích! Také připomínám, že mi můžete dát tip na někoho dalšího, koho byste chtěli vyzpovídat!

Ptal se CoreFoto v prosinci 2012.

foto: CoreFoto

Chris Sadler se představí na dalším dílu své rezidentní noci Climax 30. března v klubu Roxy!