Mladí a neklidní: Kuba Kubíček

Před pár týdny jsi se vrátil z výletu po Panamě, Guatemale a Kostarice. Jak se ti cestovalo a hrálo? Jak sis ten výlet vlastně užil?

Jak se mi cestovalo? To je dobrá otázka. Pokaždý je to dobrodružný, když člověk letí sám do těchto států. Mám asi ksicht provokatéra, takže na prohlídkách zpravidla strávím víc času. Posledně třeba kvůli vinylům - pro lidi je to tam oldschool, nezdálo se to celníkům, tak zavolali psa a bylo to - půlhodinka zdržení a vysvětlování proč s tím cestuju a jelo se dál... Ale mám rád cestování - objevil jsem ho, baví mě a když to jde, tak proč ne, zvlášť ve spojení s hraním! Super byla párty Cubism v Kostarice. Protože už tam jezdím dlouho, ti lidi nás znají, jsou už skoro jako rodina a hrozně rád se tam vracím. Některé z nich vídám častěji než svou babičku. Oproti tomu třeba ve Vertigu jsem měl zmatky s technikou a rozhodně jsem si tohle hraní neužil tak jako jindy. Nemělo to koule...

Jak jsi se k hraní dostal a kdy ses poprvé postavil k mixu?

U kamaráda na bytě, kde se kolem toho motalo víc lidí a pořád to bylo tak, že za chvíli a podobně... Šel jsem si to taky zkusit a zjistil jsem, že to jde, a že to slyším. V listopadu 2007 jsem si koupil vlastní playery a začal jsem si hrát doma, zkoušet a kombinovat. Krátce nato jsem poprvé odjel na Kostariku a jelikož mi bylo líto nechat doma techniku za hromadu peněz, tak jsem si ji odvezl s sebou. Hrál jsem ve stánku za dva hamburgery a piva (smích). Fakt! Každej pátek - bylo tam třeba 13 lidí, tam prostě nikde nikdo nebyl. Přes den jsi tam potkala tři lidi, a v baru, když bylo patnáct lidí, tak to bylo nabito.

Kdy sis řekl, že do toho jdeš a začneš se hraní věnovat aktivně?

Zhruba v únoru 2008, kdy jsem se vrátil z Kostariky a na letišti mi zazvonil telefon, ve kterém se ozvalo: "Hele, já bych chtěl, abys v Retru otevřel akci TOP 10 DJs. Pošli mi svoji biografii a nějaké sety." Já v tu chvíli neměl nic. Hrál jsem několikrát pro kamarádku na privátních akcích, což do té doby bylo mé jediné vystupování před lidmi... Když jsem přijel z Kostariky, měl jsem asi sedm cédéček, co jsem dostal od kamarádů a z toho jsem hrál... Hrál jsem z toho asi rok a půl. (smích) V té době jsem ještě neznal Beatport, nevěděl jsem, že se tam dá hudba kupovat. Kamarádka mi tenkrát vymyslela, že když se jmenuju Kuba Kubíček tak budu Cubic, protože Cubik už byl. Biografii mi napsal kamarád na šest řádků a s tím jsem začínal...


Když jsi začínal, hrál jsi stabilně v jednom klubu, nebo to bylo stylem "každý pes, jiná ves"?

Hrál jsem hodně v Retru, ale tam jsem spadl... Musel jsem tam hrát komerci, se kterou jsem přestal v roce 2010. Takže v té době u mě přišel ten zlom, kdy jsem fakt začal cítit, že by to mohlo mít nějakou budoucnost. Tehdy jsem začal dělat rezidentní mejdan a postavil jsem se k tomu čelem. Začal jsem hodně selektovat hudbu, kterou jsem hrál a jel jsem jenom underground.

Co bylo cílem tvé první cesty na Kostariku? Byla tam už tehdy vidina nějakého hraní?

Nikdy před tím jsem necestoval a měl jsem tenkrát tu možnost. Kamarád poslal fotku, upravenou ve photoshopu, jak je to tam nádherný, na které seskládal dům, pláž... Vlastně to tam tak vůbec nevypadalo! Takže po příjezdu jsme žili dva měsíce v baráku na ploše 20 čtverečních metrů, kde byl záchod, sprcha a linka v jedné místnosti. Tenkrát to pro mě ale bylo nejlepší, nejdobrodružnější... Přivezl jsem si tam playery, protože jsme mysleli, že tam zůstaneme minimálně rok.

Tvoje další cesta na Kostariku v roce 2010 už ale byla za určitým cílem, za hraním. Jaké to bylo, vrátit se tam a vědět, že už to nebude o dvou burgrech, pivech a třinácti lidech u plážového stánku?

Bylo to super - dopředu byl domluvenej kontakt a hraní. Místo, kam jsme jeli, už jsem znal, mluvil jsem konečne trochu anglicky, vypadalo to jako idylka. Tři týdny jsme si užívali a pak jsme se přesunuli za Ileanou (majitelkou klubu, kam jsme se vydali hrát). Tam jsme zahráli na párty, která se konala za úplňku na pláži. Mám pocit, že v Chile bylo v té době nějaké velké zemětřesení a byly tam obavy z menší tsunami. Lidi zapíchali louče podél břehu - kdyby se začalo něco dít - abychom utekli. Tahle akce ve mně zanechala spoustu vzpomínek a dojmů. Byl to tehdy další moment, kdy jsem si říkal, že to má fakt cenu. Neuplynul ani rok a já tenkrát dostal nabídku hraní. Poprvé mi zaplatili letenku a ještě jsem si po čtrnácti dnech domů odvezl výdělek. Hrál jsem tam tenkrát 5x během dvou týdnů, a to byl další zlom - nepřišlo to najednou, ale postupně...

Na jakou akci, kam jsi byl za uplynulý rok pozván, nejraději vzpomínáš?

Určitě na listopadovou Flow v Roxy! Byla to edice s českými mladými talenty. Tam jsem cítil, že se začíná hýbat něco dalšího a klukům za to děkuju, protože mi to otevřelo zase o trochu víc dvířka na českou scénu. Rok 2012 byl hodně těžkej. Udělal jsem každej Cubsim s kvalitními producenty od Anglie až po Mexiko, ale lidi jsou nepoučitelní a jakmile je někde vstupný, nejdou. Takže jsem na mejdanech prodělával, ale to je vedlejší... Hlavní je atmosféra, co tam pokaždé panuje. Já na nich sice nějaký finance prodělám, ale vrací se mi to v úplně jiných, pro mě v mnohem podstatnějších hodnotách, jako jsou nabídky kvalitního hraní...

Cubic let it Flow by Kuba Cubic Kubíček

Jaké jsou tvoje plány v roce 2013? Už máš nějakou vizi, co se bude dít?

Momentálně vím, že pojedu znovu Centrální Ameriku někdy na podzim... S tím rovnou spojím nabídku a kontakt na hraní v Kolumbii a Peru, pokud to bude jen trochu možné. Je to všechno kousek a škoda nevyužít každé zkušenosti nebo kontaktů. Nedostal jsem se tam určitě čistě jenom kvůli hudbě - všechno to začalo jako kamarádství a teď se to otáčí dalším směrem k více a více nabídkám různých hraní. Tady v Čechách mám jediné pravidelné hraní v Chapeau Rouge , 2. patru a teď i v Roxy. Myslím si, že mi taky hodně pomohlo vykašlat se na hraní kdekoliv za jakýchkoliv podmínek jen proto, abych hrál a byl "vidět". Teď jsme s Peetem Sandersem rozjeli novou noc ve 2. patře Stereo Session, kam na příští mejdan pozveme geniálního kytaristu Tonyho Ackermana... Bral bych hraní třeba na Bukanýru a v klubech, co za to stojí. Mimo to začínám skládat a s kamarádem dáváme dohromady studio. Beru si teď lekce na Logic a chci to tenhle rok posunout o level dál - začít skládat a najít v sobě pro to tu zlatou trpělivost...

Jak aktuálně vnímáš elektronickou hudební scénu u nás?

Jsem hrozně rád, že jsou tu lidi jako kluci z Flow - Fatty M a Roman Rai, kluci z Be At: Schwa a Ark, parta kolem Roxy a na západě třeba Da Moon, to je všechno, co se tady v Čechách děje na kvalitní elektronické hudební scéně (mluvím o undergorundu). Štve mě také, že je tu fakt málo lidí, pro něž melodický set automaticky neznamená komerční odpad a chápou ten podstatný rozdíl... Další věc je, že lidi se tady musí naučit, že zaplatit sto padesát korun za producenta je fakt směšná částka. Vždyť je to jeden míchanej drink!

Je na české scéně někdo, s kým bys rád spolupracoval?

Určitě, je to zhruba asi pět šest lidí, kteří tady tu scénu povznášejí a jsou jediní, kdo tu něco pro scénu a ne pro vlastní výdělek dělají. Jsou to Schwa, Ark, Roman Rai, Fatty M a Da Moon. To jsou lidi, o kterých vím a se kterými bych rád spolupracoval, protože drží nějakou hodnotu.

Druhým rezidentem párty Cubism je tvoje partnerka, DJane St. Claire. Spolu jste začali dávat dohromady projekt, který jste loni představili na Kostarice... O co šlo?

Je to tak. Tam jsme hráli na fotbalovém stadionu a řekli jsme si, že zahrajeme společně. Když jsme viděli, jak to fungovalo na ten dav lidí, shodli jsme se, že při podobných příležitostech v tom budeme pokračovat. Klárka hraje převážně beaty a já spíš melodičtější sety, takže jsme to zkombinovali a lidem se to líbilo...

Poslední Cubism s Rayem Okparou byla podařená akce se skvělou atmosférou... Co nás čeká příště?

S Rayem to byla pecka - lidi se bavili, stejně jako on sám... Přijede zase! ;) Vlastně tak trochu i díky tomuhle podařenému mejdanu máme na příštím Cubismu, který je 15. června, Johnnyho D. Zase je to o kontaktech a vzájemných vazbách, Johnny totiž Raye přivedl k hraní. Sám je zapsaný pod labelem Oslo, který je jedním z TOP pro ty, kteří v hudbě chtějí něco dokázat a někam dojít...

Co posloucháš kromě věcí které hraješ?

Všechno, kromě dechovky. Vážně, když se mi líbí hip-hopové tracky, stáhnu si je a doma si klidně zahraju hip-hop nebo pustím vážnou hudbu, v autě, když spěchám, D´n´B. Dechovka je ale konec, to se nedá...

Na pražské scéně jste vlastně dva "Kubikové", jeden (ty) psán Cubic a druhý psaný Cubik. Nebývá v tom trochu zmatek?

Jsem rád, že to zmiňuješ, protože oficiálně už nehraju jako Cubic, ale úplně obyčejně jako Kuba Kubíček, dělám party Cubism v Jakubské ulici a hotovo, vyřízeno. Tenkrát to všechno bylo hrrr, letiště a za tejden mejdan - neměl jsem nic. Prostě všechno narychlo... Pak už bylo pozdě cokoliv měnit a teď, s hraním v cizině, kde hraju pod vlastním jménem, začínám používat jen Kuba Kubíček...

Myslíš, že u nás máme dobré hudební publikum?

Publikum máme skvělé, když se sejde a ví, o co jde!

terezi

foto: terezi a Lukáš Klusák