Michal Breeth: "Měl jsem pocit, že to měla taneční hudba u vás dost těžké..."

Michale, kalendářní léto je sice za dveřmi, ale venku to tak rozhodně nevypadá... Co děláš v těchto dnech? Makáš na muzice?

Přiznám se ti, že momentálně šla muzika trochu bokem. Musím se soustředit především na svoje pracovní povinnosti a kromě toho dělám na Slovensku promo pro jeden zahraniční festival, každý týden připravuji svoji  radio show 4 Elements a když k tomu přidám ještě nějaké hraní, tak je toho víc než dost. (smích) Mimo toho všeho se ještě můj produkční parťák Peet před pár dny oženil, takže má v tuto chvíli hlavu úplně někde jinde...

S elektronickou hudbou jsi přišel do styku již v devadesátých letech, ale mě by spíše zajímalo, jaký jsi měl vztah celkově k hudbě jako malý kluk?

Podle matky byl můj vztah k hudbě velmi dobrý již od kolébky, ve které jsem usínal se zapnutým rádiem. Moje mamka byla barmankou v jednom vychytaném bratislavském baru, takže už od první třídy na základce mi doma hrávaly kazety DJských hvězd té doby. A tak se to vlastně vleče dodnes... (smích)

Jako dítě by ses charakterizoval spíše jako hodný a poslušný kluk, nebo rebel, který vyvádí různé naschvály a vylomeniny stejně tak, jako tomu bylo u mě? (smích)

Osobně se vnímám jako celkem dobré a poslušné děcko. To, že jsem si propíchl ruku lezením přes plot nebo zlomil klíční kost při fotbale, do toho nepočítám. (smích)

Vraťme se do devadesátých let, kdy byla situace na československé scéně po pádu komunismu určitě jiná než na Západě. Takže má další otázka zní, jak jsi ji vlastně v těch devadesátkách vnímal, a kde nejčastěji jsi s ní přicházel do styku? Myslím tím nějaké kluby a podobně...

O nějakých nezávislých klubech nemohla být v té době řeč. Buď jsi mohl zajít na diskotéku, do baru, ale jak si pamatuji, tak kolem roku 1992 začaly postupně vznikat první techno a rave akce. Já jsem měl v té době rád spoustu různých stylů hudby. Vyrůstal jsem na Depeche Mode a začal jsem postupně přicházet k tvrdší elektronice jako Front 242 nebo Nitzer Ebb. Oproti tomu jsem měl hodně rád i měkčí house věci, které v té době prezentoval ve své populární hitparádě Dance Chart – Julo Loderer aka JLDeejay. S ním jsem se po chvíli zkamarádil a nakupoval od něho ty nejlepší desky svého života. (smích)

Byl jsi rezidentem dnes již legendárního klubu Doubledecker... Mohl bys o své rezidenci a konceptech tehdejších akcí trochu více popovídat?

Doubledecker nebyl klub, ale párty, která se konala dvakrát ročně ve vysokoškolském klubu Elam. Její první vydání, pokud si dobře pamatuji, bylo v roce 1998 a hostem byl Mijk Van Dijk. V té době to bylo na Slovensku něco mimořádného! Párty se odehrávala na třech pódiích a fungoval při ní element, který byl pro kteréhokoliv jiného promotéra nedostižný, a to, že v něm byla lidská síla více jak 100 studentů (členů klubu) a ti dokázali během dvou nocí z toho starého a fádního komunistického prostředí vytvořit něco, co vyráželo zahraničním DJům a umělcům dech. Pamatuji si na třetí edici s podtitulem Underwater, kdy byl celý klub vytapetovaný ve stylu podvodního světa. Na televizorech běžely animace žraloků, na stropě jsi viděl trubky a uzávěry vyrobené z papíru, které simulovaly prostředí ponorky. Na hlavním pódiu, které mělo kapacitu 500 lidí, bylo 10 venkovních oken za sebou. Kluci venku postavili stavební lešení, na které dali 10 projektorů, které přes ta okna promítaly vodní animace. Byla to doba plná entuziasmu, originality a bezpochyby i kvalitních extází. (smích) Feos mi povídal, že nic podobného v životě neviděl... DJs k nám jezdili opravdu rádi! I když jsem hrál od šesti ráno, lidi tam zůstali a akceptovali to, co jsem hrál, tu mou hudební definici, filozofii jak se já na hudbu dívám a jak ji cítím. Ne jako dnes, kdy často někam přijdeš a lidé očekávají, že budeš hrát to, na co se chtějí právě teď bavit. To je doména komerčních diskoték a ne klubů!

Michal Breeth live @ Techno Element, Subclub_7_6_2013 by Michal Breeth

Trochu se přesuneme v čase a zeptám se tě na tvou cestu ke klokanům do daleké Austrálie. Za jakým účelem jsi tam vlastně odcestoval, co všechno jsi tam v rámci své kariéry zažil a prožil a co sis odtamtud odvezl zpět na Slovensko?

Ondřeji, to je těžká otázka... Rozhodl jsem se tam jet, protože mi bylo 28, a uvědomoval jsem si, že buď to udělám teď a nebo se už nikdy nenaučím anglicky, tak jak jsem to chtěl. Absolvoval jsem Basic english a následně kurz Cambridge certificate a potom ještě jeden semestr obchodní školy. Bylo to o to těžší, že můj velmi dobrý kamarád mě tam zval již dva roky předtím, ale kvůli DJské kariéře jsem odmítl. Takže jsem vyndal 80 svých desek z obalů, nechal je jen v papíru, narval je do kufru a jel jsem... O prvním víkendu, kdy jsem do Austrálie dorazil, jsem navštívil klub Chinese Laundry, který funguje v tamní čínské čtvrti dodnes, kde hrál Ben Sims. Tam jsem potkal týpka, který mi dal flyer na svůj vinylový e-shop. Zůstali jsme v kontaktu a po čase jsem šel hrát do jeho radio show a následně na dva mejdany. Jeden se odehrával 150 km za Sydney, 12 km hluboko v pralese na místě, kde od západu k východu přecházelo vedení elektrického napětí a byl tam vysekaný asi stometrový pás. I když to nebyl úplně můj primární styl, na všech akcích jsem hrál jenom slovenské techno. Pro ty lidi to bylo asi to samé, jako bych hrál něco z opačné strany galaxie. Jenom seděli a poslouchali, tři mi koukali přes rameno a po každé desce se mě ptali, co to je za label a chtěli jméno producenta. Když jsem skončil, dorazila za mnou partička lidí a jedna slečna mi říkala, že ještě nikdy předtím neslyšela něco takového a že si to hrozně užili. A vlastně o tom ta hudba má být – o poselství, odkazu a hlavně pohodě. Kromě toho jsem si z Austrálie přivezl úplně jiný pohled na život, přístup k práci a jak by věci měly správně fungovat, což je to, co na Slovensku dodnes nefunguje. A zároveň určitou inspiraci a to takovou, že pokud se podíváš do hrnce někoho jiného, nedíváš se tam proto, abys mu záviděl, že uvařil více polévky než ty, ale proto, aby ses něco naučil!

Určitě má každý DJ v rámci své kariéry svůj osobní hudební vývoj... Jaký byl ten tvůj?

Začalo to velmi komerčně a nestydím se za to. Jak jsem již vzpomínal, když jsem začal, tak slovo "scéna" ani nebylo ve slovníku cizích slov. Průlomem pro mne bylo, že jsem se v roce 1995 stal rezidentem MM Night Clubu, což byl v té době nejlépe vybavený podnik v Československu. Disponoval laserem a úžasným zvukem JBL. Odtamud jsem se dostal do Elamu, jenž mi dal obrovskou hudební svobodu, ve které jsem našel sám sebe a našel jsem i to, co mě opravdu baví. Myslím, že to bylo v roce 1999, kdy jsem si řekl, že chci hrát jenom to, co mám rád, a to mě do roku 2005 nasměrovalo k technu. V roce 2004 jsem začal moderovat svou vlastní show 4 Elements na celostátním Radiu FM a dostával se k house setům, u nichž jsem najednou poslouchal jinou strukturu a hloubku hudby a byl jsem z toho opravdu fascinovaný, protože techno v té době začalo být moc tvrdé a rychlé. Po setu, který jsem slyšel od Hernana Cattanea z Moonparku v Argentině, jsem si řekl, že to je to pravé, co chci hrát! Mám ale pořád stejně velmi rád i techno a jeho dnešní podoba se 126-128 BPM mi velmi vyhovuje.

Nakousli jsme tvůj hudební vývoj a je tedy na místě zmínit i tvou vlastní hudební produkci a spolupráci s labelem OneWay... Kdy jsi se svou produkcí začal a jak si aktuálně stojí label OneWay?

Vzniklo to velmi spontánně. V určitém momentu jsem vycítil, že by bylo dobré, kdyby se mi podařilo spojit několik šikovných lidí, které okolo sebe mám. Konkrétně to byli Peet, Drahosh a Jožka Mihalik. Díky Jožkovi, který měl kamaráda ve Velké Británii, jsme se dostali k vydavatelství UNT! Dnes už se vlastně na Beatport nedostaneš jinak, než jako sublabel už zavedeného vydavatelství. Začali jsme vlastně řešit dvě vydavatelství najednou – OneWay a UNT!. Po čase se Jožka oddělil se značkou UNT! a dnes se o OneWay primárně stará Peet. Občas se mu trochu snažím pomoct s komunikací s producenty a řešením hudby. Naším hlavním zaměřením je house a tech house, ale nebráníme se ani určitým formám techna. Pokud chceš, aby bylo vydavatelství komerčně úspěšné, je to opravdu tvrdá práce. Pro nás to naštěstí není jako primární záležitost a máme to více jako hobby. V první řadě jsme chtěli mít vlastní platformu na vydávání naší hudby...

Neměl bych opomenout tvoji další velmi důležitou aktivitu, kterou je právě show 4 Elements na slovenském Radiu FM. Takže pěkně po pořádku... Jak dlouho tato show vlastně funguje? Jaký je její program a jací hosté se v rámci tohoto pořadu představili?

No... Už jsem to párkrát natáčel. (smích) Show začala v listopadu 2004, takže funguje už 9 let. Za tu dobu měla různou délku a to od tří do pěti hodin. Za posledních pár let se to ustálilo na třech hodinách a vysílá se každý pátek od devíti od večera do půlnoci. V první hodině prezentuji singly dle mého výběru a za poslední dva roky mohu díky bohu a velmi rád zařazovat singly ze slovenské a české produkce a alespoň trochu napomáhat jejich prezentaci. Druhá hodina patří našemu hostovi, ať už formou interview nebo následným setem hosta. Ve třetí hodině hrajeme vždy set od zahraničního DJe. Přiznám se, že na všechny si za tu dobu nevzpomenu, ale pár jmen si pamatuji. Byli to například Paul Van Dyk, Hernan Cattaneo, Ramon Tapia, Carlo Lio, Oliver Huntemann, Dave Seaman, Tom Novy, Crazibiza, Ralph Lawson, Neil Quigley, Guy J, Jon Rundell, Marco V a mnoho dalších, díky kterým jsem se v rámci rozhovorů dozvěděl o hudbě opravdu mnoho!

Naťukněme poměrně diskutované téma a tím je porovnání české a slovenské taneční scény... Jak to vnímáš a cítíš? V čem je ta, či ona lepší?

Čechy měly vždy velmi silné rockové kořeny, což je vidět i dnes na velkém počtu lokálních festivalů, které se u vás konají. Možná se mýlím, ale v minulosti jsem měl pocit, že to měla taneční hudba opravdu dost těžké. V letech 1990 až 1991 se chodili čeští DJs učit na Slovensko, jak mají věci fungovat. Stavovská organizace DMC měla sídlo v Bratislavě a prvním časopisem o taneční hudbě byl slovenský Discobox. Ale časy se mění. (smích) Vynecháme to všechno mezi tím a v posledních třech až čtyřech letech, v době velké komercionalizace taneční scény, se ta česká postavila na nohy. Vždycky u vás bylo velké množství halových akcí, ale na těch scéna a klubové prostředí nikdy nestojí. Za poslední dobu však vidím velké množství skvělých klubových nocí s výbornými zahraničními jmény, která vám může Slovensko jen v tichosti závidět. O klubech jako Roxy, kam chodí pravidelně super DJ jména, asi hovořit ani nemusíme. Myslím, že i u nás jsou stále ještě lidé, kteří mají snahu, ale dnes mám čím dál tim silnější pocit, že si tady vystačíme i s místními kolotočáři, kterým se podvolili nejen majitelé klubů, ale většina DJs (především těch mladých) a rádií. Vždy je všechno i otázkou peněz, což je pochopitelné, že lidé musí řešit finanční otázku DJs a hostů – to, co je finančně možné, a o co je zájem. To má za následek fakt, že je velké množství lidí, kteří si myslí, že house je Afrojack nebo Swedish House Mafia.

Které vystoupení v České republice v tobě zanechalo nejsilnější zážitky?

Je těžké za ty roky vypíchnout jedno. Absolvoval jsem u vás více skvělých hraní jak v klubech tak na festivalech. Co mělo z mého pohledu opravdu "koule", bylo společné hraní ze 4 gramců a 2 mixů se Shimkem na Apokalypse. To bylo přeci jen něco, co bylo mimo klasiku. Jednak prostředím, technickým zabezpečením, ale hlavně publikem a atmosférou.

Během tvé kariéry jsi kromě prestižních festivalů nejen ve své domovské zemi vystoupil i v zahraničí a pravidelně se objevuješ například na festivalu Balaton Sound nebo Bónusz. Popiš nám atmosféru těchto velkolepých festivalů...

Balaton Sound je festival TOP kvality! Ne nadarmo získal minulý rok ocenění jako nejlepší festival střední velikosti v Evropě. Je třeba určitě říci, že zaslouženě a díky tomu se prodají dva měsíce před festivalem vstupenky na nadcházející ročník. Rok od roku je jeho organizace stále zdokonalována do nejmenších detailů. Při svém druhém hraní na tomto fesťáku jsem hrál na pódiu Johna Digweeda s názvem Bedrock stage před Guy Jayem a Joshem Winkem. Byl to zážitek, na který se nezapomíná. Bónusz je indoor festival podobného druhu, který se koná v halách Hungexpo v Budapešti, kde jsem měl tu čest doteď hrát též dvakrát. Od roku 2011 jsem měl všeobecně velké štěstí hrát na různých mimořádných akcích a jednou z nich byla i klubovka v Bahrainu. Některé věci jdou opravdu těžko popsat. (smích)

Co děláš, když se chceš opravdu odreagovat a muzika to není? :)

Je to asi 7 let, co jsem začal chodit do posilovny. Nijak mimořádně se nenamáhám s výkony a intenzitou. Je to hlavně otázka kondice a vyčištění mysli. To bylo pro mě jako pro člověka, který opovrhoval zvedáním želez, tím největším překvapením. Vycházíš z posilovny a čistá hlava. Holt endorfiny skvěle fungují. (smích) Vydrželo mi to dodnes, ale jenom musím občas více bojovat s leností...

27. června vystoupíš na akci Creative on the Boat, která se odehraje přímo na řece Vltavě, na lodi Bastei. Jak se na tento večírek těšíš?

Těším se mimořádně! Myslím, že pro každého DJe je spojení léta, vody, atmosféry a skvělé hudby to, co můžeme nazvat definicí "dream job". Když to navíc spojím s prostředím Prahy a Vltavou, tak je těžké popsat pocity očekávání. Zároveň cítím zodpovědnost vůči lidem, kteří na tuto párty přijdou, aby odešli s co nejlepšími pocity a skvěle se bavili!

Hrál jsi někdy v minulosti na obdobné party?

Přiznám se, že ještě ne. Svého času jsem na takové "boat party" byl jako návštěvník, ale zatím nikdy jako DJ. Bude to má premiéra.

Co si pro všechny návštěvníky akce připravíš?

Já doufám, že jenom tu nejlepší hudbu a s ní i spojenou zábavu, jakou si taková fantastická letní akce zaslouží.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Asi hlavně zdraví jak pro sebe tak i pro mé nejlbližší a žít v pokoji a vyrovnanosti sám se sebou. (smích) Ostatní plány se už nějak poddají. Vždy je všechno tak, jak má být!

A závěrečný vzkaz pro čtenáře?

Léto máme před sebou, tak si ho všichni užijte, jak nejlépe dokážete, a mějte se rádi. Nechť je vám dobrá hudba příjemným průvodcem, zdrojem energie a relaxu. Vidíme se na lodi!

Ptal se subgate v červnu 2013.

foto: archiv

Michal Breeth se znovu představí v České republice a to ve čtvrtek 27. června na akci Creative on the Boat na lodi Bastei.