Braunbeck: "Bojím se, jak bude Berlín vypadat za deset let..."

Loni ses stal členem klubu a labelu Watergate, tvoje tracky hrají Ame, &ME, Rampa, Blond:ish, Adriatique i Solomun. Tohle všechno je snem spousty producentů a DJů. Jaké je podle tebe tajemství takového úspěchu?

Stále na sobě pracovat, nikdy nepřestávat a to nehledě na to, jak těžké to někdy je, kolik propadů člověk musí zažít a kolik trpělivosti v sobě nacházet. Když to fakt chce a dělá ho to šťastným, tak musí pořád pokračovat.

Myslíš, že ti pomohlo i to, že žiješ v Berlíně?

Pro lidi odjinud je Berlín něco speciálního, občas mám pocit, jako by do zdejších DJů vkládali hodně očekávání. Pro mě je to spíš o tom, pohybovat se kolem berlínské scény, pozorovat, jak jsou všechny ty krásné rozmanité projekty a crew, o kterých nikdo mimo Berlín neví, kreativní. To je něco, co mě hodně inspiruje, z čeho se učím, tohle je můj osobní benefit ze života tady. Je to poklad.


Co pro tebe ještě znamená Berlín?

Svobodu.

Spousta lidí si poslední dobou stěžuje, jak se Berlín mění. Že tam už elektronická hudba nemá tak jednoduchý život a podporu jako dřív. Jak to vidíš ty?

Nikdy to neměla jednoduché, teď je to ale ještě složitější, protože se město mění, gentrifikuje, kluby se musí stěhovat nebo končit kvůli velkým projektům, hotelům, rozvoji čtvrtí. Nájmy rostou a hudební prostory bojují o přežití. Koukat na to, jak lidi, kteří na něčem tvrdě pracovali tolik let, teď nemají podporu, kterou si zaslouží, je dost smutné a frustrující. Nakonec spousta míst zmizí, bojím se, jaké tohle město bude za deset let. Samozřejmě Berlín není jen o nočním životě a akcích, ale jsou jeho důležitou součástí.



Zpátky k Braunbeckovi! Jaká je tvoje hudební historie? Kdy ses poprvé setkal s elektronickou hudbou a co tě motivovalo k tomu začít se jí věnovat?

Poprvé jsem slyšel house music ve svém rodném městě na plovárně, velký brácha mého kamaráda měl kazeťák a pouštěl na něm francouzský house. Okamžitě mě to dostalo a už nepustilo. Když jsem byl starší, začal jsem chodit do lokálních house a techno klubů, ve dvaceti jsem se rozhodl pořádat s kamarádem vlastní párty, a protože se nám to rozjelo, dostali jsme se s vlastními akcemi do tehdy nejvíc hot klubu Rocker33. Pro ten jsem nakonec pracoval přes čtyři roky, tam jsem se naučil pořádně hrát a začal dělat vlastní hudbu. To bylo na přelomu let 2008/2009. Dneska vím, že to období, kdy jsem byl 7 dní v týdnu tomu všemu tak blízko, podílel se na nočním životě, potkával svoje idoly, hrával s nimi a učil se všechno o hudebním průmyslu, byla moje klíčová zkušenost, která mě dovedla tam, kde jsem dnes.

Měl jsi nějaké učitele nebo moudré rádce, na které ses mohl obracet?

Za ta léta jsem mluvil s mnoha lidmi, někteří mi dali nějakou radu jednou za čas, někdo se mnou probíral věci stále. První vlastní studio jsem měl v prostorách Keinemusik Studios v Berlin Wedding, takže jsem měl k těmhle klukům blízko, vlastně jsem seděl hned za vedlejšími dveřmi. Hodně jsem se toho naučil už jen tím, že jsem koukal, jak pracují, a poslouchal jejich doporučení. Trpělivost, nespočet hodin, produkování kousku za kouskem, tracku za trackem – tohle byla asi nejlepší rada a pro mě zároveň nejtěžší lekce, protože s trpělivostí jsem míval velký problém. Ale nakonec se to naučíš. Když dáváš do svého řemesla energii a čas, chceš být stále lepší, věnovat tomu víc a víc, pořád se vyvíjet.




Na který svůj track jsi dnes nejvíc pyšný?

Momentálně na poměrně novou skladbu "De Trum" – má takový ten "classic touch", je jednoduchá, šlape, je sexy. Je nejblíž tomu, jak teď chci znít. A taky, což je velká vzácnost, se nejvíc blíží stavu, kdy můžu říct, že jsem pyšný na nějaký svůj track. Jsem na sebe hodně náročný a tohle je pro mě velký pokrok. :)

Řekni nám něco o tvém labelu Sol Eterno. S jakou vizí jsi ho zakládal?

Chtěl jsem být ve vydávání hudby nezávislý. Hlavním cílem labelu je poskytovat umělcům, které máme rádi, platformu pro jejich hudbu. Většina těch lidí jsou moji kamarádi, vím, co dělají, čeho jsou schopní. Společně budujeme vlastní zvuk vydavatelství, svůj vnitřní kruh.


Byla rezidentura ve Watergate vždycky tvým snem?

No jasně! Do Wategrate jsem chodil pravidelně jako návštěvník už od roku 2006 a později jsem si strašně přál tam pravidelně hrát. Teď jsem dokonce rezident, vystupuju jednou za měsíc, jsem součástí crew, agentury a labelu - je to úžasný pocit!

Jaká další nezapomenutelná místa jsi poznal během posledních pár let, kdy cestuješ jako DJ po světě?

Je jich hodně. Ale můj největší "highlight" bylo hraní v DC10 pro Circoloco na Ibize. To byl další můj splněný sen.




Co tě udržuje v kondici a fresh?

Silná mentalita, sport a podpora rodiny a kamarádů.

Ještě než se rozloučíme, pověz nám, co víš o Praze?

Moc toho nevím, takže beru do Prahy kamarády z Berlína a zdržíme se do neděle. Chceme to město pořádně poznat.


Ptala se DISTRIKT7 crew v únoru 2020.

foto: archiv

Německý DJ a producent Braunbeck se představí 28. února v pražském klubu DISTRIKT7 na akci DISTRIKT NIGHT vol. 1.