Tomáš Zilvar: "jsem už starej.."

Juki & Dancer (Techno.cz) vs. Tomáš Zilvar (Imedia publishing)
08.09.03; redakce časopisu XMAG

Stejně tak jako v předešlých případech, i tebe se v úvodu zeptáme na stručný souhrn vlastní biografie ve vztahu k taneční hudbě a oblasti v níž podnikáš. Určitě to bude stručné, jelikož lidí, kteří o tobě nikdy neslyšeli zřejmě nebude příliš mnoho.

Začátkem řeknu, že se nesnažím svou osobu nijakým způsobem mediálně presentovat. Spíše se pokouším poukázat na naší práci. Proto si myslím, že čtenáři o mě moc nevědí. Není to ani mým cílem a podobné věci spíš nechávám na mediálně již provařené tváře. Začal jsem, když mi bylo šestnáct a odjel studovat do Anglie. Už tehdy se ke mně nějakým způsobem dostalo mixování hudby z gramců. V Manchesteru mě zaměstnali v rádiu, protože už předtím jsem pracoval jako moderátor. Jmenovalo se Galaxy FM a tam jsem se de facto dostal k celé mašinérii klubové scény. Tehdy jsem si říkal: „Ty vole, to by bylo super u nás!“ Vrátil jsem se zpátky a Aleš Bleha, kterého jsem znal, začal jako promotér, jemuž finančně vše fungovalo uvažovat a dělat fanzin pro L-Klub. Jmenoval se Trip2House a fungoval k němu ještě rádiový pořad. Já měl kontakty na britský Mixmag a říkali jsme si proto, že bychom společně mohli zkusit něco dělat. Každopádně nikdy jsem to nezapíral a hlásím se k tomu. Zakladatelem časopisu byl a nikdy mu to ani nikdo neodpáře Aleš Bleha. Ti co Aleše znají osobně však vědí, že Aleš umí věci rozjet, ale dělá mu problém u nich zůstat - viz Svojšice, rádio Life nebo Trip.

Jakým způsobem jste tedy společnou práci na časopisu začali?

Ten fanzin se nejdříve kopíroval na nějakých tři sta kusů a já je zkoušel vozit například do pražské Radosti. Vždy jsem přivezl nějakých 20 Mixmagů a kousek jsme přeložili. Zde si to kupovalo pár DJů, kteří byli rádi, že se to k nim dostává. Postupem času začal časopis vzkvétat. Aleš se naučil pracovat profesionálněji, našel tiskárnu a podobně. Tím pochopitelně vstouply náklady. A zrovna v té době se však přestaly dařit parties. Bylo jasné, že musíme učinit nějaký krok. Já jsem studoval VŠE a založil tam s kamarády firmu. Museli jsme pochopitelně splatit základní jmění a Alešovi se dařilo stále méně a nebyl schopen plnit své závazky. Jednoho dne přišel, že končí a chce se věnovat promotérské činnosti. Připravoval totiž Svojšice 98.

Ty, ale skončily finančním neúspěchem…..

Aleš se v té době naprosto stáhnul pryč a my všichni řešili co s tím. U časopisu máš jednu nevýhodu, totiž že nesmíš vypadnout z prodeje déle než na měsíc a na Aleše jsme fakt nemohli čekat. To by tenkrát znamenalo konec časopisu. Řekli jsme si ok, Trip2House je minulost, budeme se jmenovat Trip. Rozhodli jsme se pokračovat ve třech. V listopadu 98 přišel další, že odchází pracovat do jedné velké telekomunikační společnosti. Zbyli jsme dva a jelikož mého kolegu hudba nezajímala tolik co mě (a my v té době již vydávali o jeden časopis navíc {č. Telefon pozn. Juki}), rozdělili jsme si je. Já si nechal znovu přejmenovaný Tripmag, protože jsem to vždy dělal kvůli zájmu o hudbu a nezajímala mě jen mechanika médií.

To už jsme ale v období značné popularity časopisu, mnozí vaši současní čtenáři si ho zcela jistě velice dobře pamatují…

Měli jsme relativně malej náklad a žili systémem “z ruky do huby.“ Už čtyři měsíce jsme k časopisu dávali dokonce i CDčko. Před tím totiž existoval obrovský problém: psali jsme o něčem co si lidé nemůžou poslechnout. Přemýšleli jsme jak na to a rozhodli se vydat první kompakt. Neměli jsme ani potřebné peníze a prostě si řekli “hop nebo trop.“ Nevím jestli jsme si tenkrát ubalili brčko, nicméně jak jsme byli mladí a nezkušení, tak i pořádně odvážní. Vydalo se tak cédéčko, které jsme dostali z F-Commu. Pak se udělalo druhé, už slabší a třetí - Burianův Trancing. Opět velký úspěch a s ním přišel i první sponzoring. Podařilo se a my se v nákladu přehoupli přes patnáct tisíc. Společně s druhým Trávovým mixem jsme se dostali na pozici, na které se držíme dodnes. Mezi hudebními časopisy si nás čtenáři oblíbili nejvíc a mě to hrozně těší - ne kvůli byznysu, ale kvůli tomu že mám pocit, že lidi ten časák baví a zajímá

Proč vůbec došlo ke změně názvu Tripmag na XMAG? Byl to čistě jen vykalkulovaný marketingový tah, nebo se objevil nějaký skutečný problém?

V marketingový tah jsme to nakonec proměnili. Ve skutečnosti to byla z nouze ctnost, protože když jsme se přejmenovali na Trip, přišel nám dopis z agentury 10:15 promotion, že na slovo vlastní ochranná práva. Pátrali jsme tedy a zjistili, že v roce devadesát jedna dělali na České Televizi pořad s názvem Trip a zaregistrovali si ho i na časopis. Sešli jsme se a oni po nás chtěli paušálně platit deset tisíc měsíčně. Nikde však neexistovala jistota, že v budoucnu nebudou chtít více. Kompromis by se dal najít, ale vznikaly tím další právní problémy a tak jsme se rozhodli přejmenovat ho rovnou. Změna nám pomohla. Na druhou stranu je trošku škoda, že jsme přišli o tak zajímavý název, kde bylo jméno drogy ve jméně. Říkali nám sice, že jsme Bravíčko pro smažky, ale ve finále holt pro tuhle generaci…slovo drogy funguje. Když je ti patnáct tak tě témata jako tahle jednoduše zajímají. A my si nemůžeme dovolit o nich nemluvit. Myslím, že prevence prostřednictvím našeho časopisu je velmi důležitá. O drogách je třeba otevřeně psát a ohrožené informovat.

Béla Némeshegyi v minulosti vystřídal Honzu Babku na pozici šéfredaktora. V současné chvíli se redakce mění a Béla z místa odchází. Tato zpráva vyvolala mírný rozruch, hlavně ve spojitosti s jeho nástupcem Štěpánem Dlouhým. Můžeš nám prosím zrekapitulovat své důvody? Co se tedy stalo?

Byl u nás Honza, kterého na mediální scéně považuji za největšího profíka - co se týče hudební žurnalistiky pro mladé lidi. Během jeho působení přišla na scénu jiná generace než ta, na kterou jsme byli zvyklí. Jeho práce postupem času přestala bavit a rozhodl se odejít. Byl tu už Béla a tak jsme to hodili na něj. Nicméně se ukázala jedna velmi podstatná věc, jíž tu dnes všichni řeší jako krizi taneční scény.
Podle mně žádná krize není, na něm to bylo krásně vidět. Béla je prostě starej.

Myslíš z pohledu naší generace?

Ano. Nejsme staří životně, ale z pohledu lidí, kteří dnes chodí na parties. Je to skupina lidí kolem sedmnácti do pětadvaceti let. Pak jdou pryč, jelikož na akcích nemají už co najít. Letos jsem si prostě uvědomil, kde je chyba. Stará garnitura, která na ty akce chodila - dnes nechodí. Není to o penězích, ale o změně priorit. Takže tady se ukázalo, že je konec. Kdybychom pokračovali dál, stalo by se nám to, co časopisům typu Dívka, kde pracují třicetileté učitelky a mladým holkám říkají co a jak. Rozhodně nechceme, aby takhle dopadl i náš XMAG. V tom je asi základní problém. Taneční hudba žádnou krizí neprochází, krizí prochází jen ti, kteří ji dříve reprezentovali. Problém je, že je to krize středního věku J Parties patří mladým. A to nejsem ani já, ani Béla ani Jana Kománková ani Rodrigues. To jste kluci vy nebo Štěpán Dlouhý.

Z vyprávění víme, že jste s Bélou řešili mnoho vzájemných konfliktů. Jak se ti s ním spolupracovalo?

Béla Némeshegyi je profík. Svou práci dělat umí. Je maličko konfliktní osoba, takže měl pár problémů s lidmi, kteří na taneční scéně pracují. To mě maličko trápilo, ale na druhou stranu je tu má každý. Tak prostě šoubyznys funguje.

Nebyl to tedy váš dlouhodobý osobní spor?

Nebyl to náš spor. Potíž byla, že Béla chtěl časopis čistě hudební. Ony, ale bohužel ty tisíce profilů hudebníků už nikoho nezajímají. Málem jsme tu měli vytvořený normočlánek, kde “chudák mladý DJ z předměstí se poctivou pílí vypracoval ve světovou hvězdu..“ Stačilo jen vyměňovat jména DJs a měst, jinak ty články byly v podstatě stejné.
My jsme chtěli, aby udělal zábavu. Párty je přeci o zábavě a k ní patří holky, světla, pití a taky hudba - není však jediným aspektem. Problém také byl, že redakce nechodila mezi lidi. Říkal jsem jim: „Kdy jste byli na posledním mejdanu? Vždyť já tady z vás nejstarší kmet jezdím kalit s mladejma a nikoho z vás jsem neviděl v šest hodin ráno na festivalu! Tam je ten reálnej život našich čtenářů a pokud chcete zvracet, budu raději když to uděláte rovnou na stánku, ale budete kalit! My jsme časopis o “kalbě.“ A v tom to celé bylo. Béla bral práci i samotný časopis hrozně seriózně a tím pádem se odlučoval od naší cílové skupiny. Ve chvíli, kdy se mluví o krizi taneční scény je prostě potřeba změna a nový směr, to ví přece všichni. Každopádně bych chtěl na tomto místě Bélovi poděkovat. Odvedl kus práce, vnesl řád do našeho punkáčského stylu a jistě v archívu najdete spousty zajímavých věcí, které vznikly díky jemu. Jinak co se týče rvačky s Trávou, můžu říct jen jedno: „Bélo, co jsem mohl dělat, já Trávu prostě nepřeperu!“

Těžce se mi zakrývá úsměv:) Po Bélově odchodě a ostatních personálních změnách si tedy kormidlo svěřil Štěpánovi Dlouhému. Mít dvaadvacetiletého šéfredaktora není příliš obvyklé…

Já jsem měl teď už nějaké změny vymyšlené, ale přišel Štěpán a přesvědčil mě, že může tu čerstvou krev opravdu přinést. Teď už máme časopis na stole a hodně nás to nakoplo. Myslím, že se čtenáři mají na co těšit a já můžu slíbit, že se minimálně zasmějí.

Věříš tomu, že Štěpán svou práci zvládne? Přeci jen, redakční vedení není žádná legrace..

Je samozřejmě blbý, že předáváš volant časopisu jinému člověku. Musíš mu věřit, nebo jsi v pr…i. V podstatě takhle, Štěpán tuhle práci nikdy nedělal. Na druhou stranu nemůžeš vědět jestli je schopen to zvládnout. Na věku nezáleží, osmnáctiletý člověk může být daleko schopnější než šedesátiletý. Tak se mi Štěpán projevil a ačkoliv z XMAGu také jednou vyroste, na mediální scéně o něm ještě hodně uslyšíme. Já preferuji raději život s chybama než sterilní prostředí bez vady.

Cítili jste snad i vy nějaké zásadní problémy, například v klesajících prodejích?

Například číslo s Ladidou a Luccou na přebalu je historicky nejprodávanější. My pokles necítíme. Ale je jasné, že musíme počítat se zákonem klesajícího mezního užitku. To znamená, že první pivko ti chutná, druhé taky, třetí už méně a z desátého se pobleješ. My jsme téhle zemi dali jenom u XMAGu zhruba čtyřicet cédeček. Když to vynásobíš průměrným nákladem pětadvacet tisíc, dostaneš se přes milión kusů. Je proto jasné, že nic nového už přinést nemůžeme. V tomhle mě třeba bavil Štěpán, že řekl: „Hele mám známé na freetekové scéně, uděláme freetekk CD.“ Dát takové věci na cédéčko je samozřejmě otázka. Štěpán to přinesl a já říkám OK. Letos byl Czech Tekk největší, ale to neznamená, že jsme v krizi a budeme dělat freetekový časopis. Děláme nejprodávanější časopis o elektronické scéně a Czechtek byl největší festival. Ostatně. Co je to komerce? Kupovat naftu do generátorů nebo si generátory pronajmout od firmy?

Takže jaký má freetekkové číslo vůbec smysl?

Chceme do této komunity udělat sondu. Šli jsme k ní velice obezřetně, jelikož ji nechceme zničit. Například na CD proto není žádný tracklist. Takže jsme klukům od systémů řekli, v pohodě, my representujeme jádro komerční scény, ale na Czechtek jsme jezdili už do Hostomic.Vám letos přišlo čtyřicet tisíc lidí a začínáte být naprosto normální pop. O nic jiného nejde.

Vrátím se ještě k vašemu pracovnímu systému v redakci. Poměrně dost nás rozesmály historky o pokutách… Za kelímek, za dveře…. :)

Když máš v redakci třeba sešlost dvaceti lidí, tak začne být hrozný bordel. Ztrácí se CDčka, kupí se nádobí…znáš to. Můžeš vyčlenit jednoho chudáka, který bude dělat sluhu a nebo říct: „Ukliďte si to sami.“ Pokud ne, tak jednoduše dostanete pokutu 20-30 korun. Za sebe můžu jen říct, že veškeré vybrané peníze jdou na likvidaci lepry. Klidně ti můžu ukázat poslední děkovné potvrzení. Je to organizace s názvem „Likvidace Lepry“ a upřímně můžu říct, že mám škodolibou radost, když vidím chuť pokutovaných zaplatit. Radím všem firmám - zaveďte to taky.

Nechme v závěru časopis časopisem a podívejme na další téma, které mě v současné chvíli velice zajímá. Ty jsi jedním z iniciátorů vznikající Asociace českých promotérů. Jak se na přípravách angažuješ nyní?

Konkrétně zatím nijak, jen chci iniciovat její založení. Dost bylo Megatronů, tohle prostě nejde. Asociace by rozhodně neměla být kartelová dohoda, která zakáže underground. Když se lidi podívají na Techno.cz, tak zjistí, že v Čechách do konce října není žádná pořádná party. V polovině listopadu se pak promotéři rozhodnou dělat akce a na konec budou brečet všichni. Kdyby tu nějaká instituce už v červnu řešila rozdělování termínů na podzim, půlka problému by byla pryč. Je tu další věc. Promotéry máš poctivé a nepoctivé. Já nechci ty nepoctivé trestat, ale je mi smutno, když návštěvníkům nic ze slibů nedají a za měsíc už organizují znovu. Tady nemá smysl zatahovat do toho veřejnost, nebo dělat nějaké černé listiny. Jde o to vytvořit etický kodex, jenž má za úkol dohlížet hlavně na bezpečnost. U nás na akci ještě nikdo neumřel, ale až se to stane a zrovna dítěti nějakého papaláše, odehraje se hroznej průser a odnesou to všichni bez rozdílu. Takže určitá morální kritéria tu existovat musí. Dále by měla kontrolovat a předcházet podvodům na návštěvnících, tedy v případě absence hvězdy vyžádat korespondenci a podobně. Stejně tak omezení promotérů praxí, nebo příspěvky na taneční kulturu od státu. Těch věcí je opravdu hodně.


Juki & Dancer

Pozn: Pro úplnost si můžete ještě připomenout rozhovor s Bélou Némeshegyi a Štěpánem Dlouhým

.