Saša Michailidis: "...vidličky pod žebra."

Juki & Dancer  (Techno.cz) vs. Saša Michailidis (Radio 1)
2. října 2003; café Euforia

V úvodu tě společně s našimi čtenáři určitě velice překvapíme. Rádi totiž pokládáme "originální" a neotřelé otázky. Proto: shrň nám prosím stručně v jakém období jsi začal intenzivně vnímat hudbu, a kdy poprvé došlo ke kontaktu s pražským Radiem 1?

Nečekané... :) Muziku poslouchám od dětství. Jistou dobu jsem prožil v zahraničí, takže se nabízela možnost poslechu spousty věcí, které tu byly k dispozici pouze prostřednictvím rádia Luxembourg, nebo jiných zahraničních vysílání. Že má něco extra, to v té době člověku pochopitelně nedošlo a uvědomil si to až když se ocitl tady. Jedinou cizí písničku tu slyšel na státním rozhlasu Hvězda pár minut před  celou. Za moc sice nestála, ale alespoň byla. Jinak k Radiu 1 jsem se dostal přesně před deseti lety. Zašel jsem tam s tím, že chybí filmový pořad a já že bych ho rád dělal. Bylo mi tehdy  osmnáct, v životě jsem nic takového nedělal, nikdy jsem v rádiu nebyl, školený hlas jsem neměl, nikdy jsem nepsal a do kina jsem chodil jenom tak, že jsem chodil do kina. :) Zkušenosti veškeré žádné a oni byli tak velkomyslní, že mě vzali. Časem jsem pak začal dělat i DJe.

To mi tedy prosím vysvětli, kde se vzala ta síla a impuls přijít a posadit se před mikrofon? Jaké byly fyzické začátky tvého vysílání? To musela být sranda….

Nevím jsme-li stejně staří, ale v té době bylo Radio1 to jediné možné, prostě fenomén, exot. Lehká anarchie, volnost a zároveň v určité míře profesionalita. Mně se to strašně líbilo a měl jsem pocit, že přesně vyjadřuje mé pocity. Rádio jsem chtěl dělat jako koníčka a tak to šel zkusit. Nejdříve jsem mluvil s nějakou holkou, která mi sjednala schůzku se šéfem Vladimírem Vintrem - z toho jsem šel úplně do kolen. Seděl u toho i Jirka Neumann a Lenka Wienerová, současná ředitelka. Dali souhlas k tomu filmovému pořadu a já jsem vyvaleně napsal svou první recenzi na film, Noci šelem to byly. No a protože jsem netušil, má-li ta recenze vůbec nějaký smysl, zaběhl jsem do Mladé Fronty za Mirkou Spáčilovou a dal jí to přečíst. Ona mi to vrátila a řekla, že kdyby ten film nebyl měsíc po premiéře, tak to otiskne. Nevím, jestli mi tím chtěla zvednout sebevědomí, nicméně dodnes si toho vážím.

Takže tvé premiéře už de facto nic nebránilo…

Dohodli jsme se, že se to bude jmenovat Film o páté a vysílat že se bude ve čtvrtek, což je den premiér. Šel jsem poprvé do studia v Bunkru a zrovna tam vysílal Michal Máka. Vstoupil jsem do studia a říkám: "Prosím tě, Michale, nemám vymyšlenou žádnou hudbu na začátek, nebo jako podkres vysílání." A Michal šáhnul do přihrádky po kompilaci Seven Inches, řekl, že "ta čtyřka je dobrá" no a tu skladbu od Ultramarin už používám deset let... Michal mě trošku zaučil a pak jsem sbíral zkušenosti za pochodu. Byly to kouzelné doby.

Jsme tedy v období, kdy si se zapracoval a měl pravidelné vysílací směny. Časem v Radiu 1 docházelo k určitým změnám a tebe čekala pozice programového ředitele. Abychom, ale nepředbíhali. Jak ke všemu vlastně došlo?

V jednu chvíli jsme všichni moderátoři tušili, že to celé tak nějak nefunguje. Prostě jsme s tím nebyli spokojení a nesměřovalo to tam kam by podle nás mělo. Paradoxně v té době byly výsledky poslechovosti rádia moc dobré, ale i okolí nám dávalo najevo, že něco není v pořádku.

O co šlo konkrétně?

Jednoduše o všechno. Od způsobu fungování rádia, komunikace až po počet lidí v denním vysílání, obsah archívu, výběr nových skladeb. Naše výhrady jsme sepsali a předali ředitelce, v té době již Lence Wienerové. Byla to takové petice s velmi dramatickým názvem "Žít a ne přežívat"...:) Potom jsme to ještě probírali s Lenkou a Josefem Sedloněm a vyústilo to v to, že dočasně nastoupím do funkce programového ředitele, což u nás znamená i práci hudebního dramaturga. Na začátku to byla opravdu jen taková dočasná úmluva, protože jsem studoval školu s úplně jiným zaměřením a chtěl jsem se věnovat jinému oboru než rádiu. Postupem času mě ale ta práce chytla a už tři a půl roku mě zaměstnává naplno.

Nedostal si se během svého působení coby programového ředitele do kolize s formátem ostatních komerčních rádií?

Ani nevím proč bych se do nějakého konfliktu měl dostat. Nejsem profesionálně vyškolený a všechno se učím za pochodu. Za ty roky v rádiu trochu tuším, o čem jsou formáty klasických komerčních stanic, ale odborník na to rozhodně nejsem. Co ale vím je, že dobrá polovina běžných rádiových formulek a pravidel se pro Radio1 buď vyloženě nehodí nebo jsou přímo proti filozofii toho radia.

A co Media projekt, který zkoumá poslechovost rádií u nás? Před necelým rokem jeho práce vyvolala v souvislosti s několika pražskými rádii velký ohlas a nelibost. Co si oněm myslíš a jaký vliv na vaši práci má?

Je to jediné takové měření poslechovosti rádií, které u nás existuje. Nejsem sociolog a netuším, je-li to dělané dobře, nebo špatně. Nicméně z mého pohledu a hlavně pohledu obchodníků, kteří pro rádio shánějí peníze, je to jediné kritérium, které mají. Nejlepší je to ve Finsku, kde to mají vyřešené  elektronickou cestou a výsledky mají hned po ruce. U nás je podobná varianta pro rádia pořád příliš drahá. Větší problém než Media projekt je spíš podivné rozdávání vysílacích licencí. Balík peněz, který směřuje do rádií je dost omezený, protože vždycky mají přednost televize, tisk a bilboardy. A když se z toho balíku má rozdělovat do několik desítek rádií, pak je pro někoho problém se uživit, protože náklady na provoz rádia se ožulit nedají.

Zkus mi prosím načrtnout nějaký modelový příklad, jak konkrétně se vás výsledky tohoto  průzkumu reálně dotýkají…

Ve chvíli, kdy přijdou nová čísla Media projektu, hned mi píšou známí, kteří jsou nějakým způsobem zainteresování v celém tom mediálním byznysu a zajímají se o ně. Protože co si budeme povídat, rádio je prostě normální byznys. My nedostáváme žádné dotace, nejdou k nám žádné peníze zvenčí. Všechno, co si vyděláme, jde pouze z reklamy. A tady se Radio1 dostává do křížku se svou filosofií, a totiž, že chce hrát dobrou muziku a přitom solidně existovat. Dobrá muzika se v tomhle státě nerovná zisk. To krutě poznávají i hudební vydavatelství.

Proč potom nezměníte formát svého vysílání…pokud jde o zisk, bylo by to poměrně logické, ne?

To možná ano, ale proč bychom to dělali?! Nás baví, že hrajeme to, co máme rádi! Pro nás je zásadní přežít v téhle divočině a zároveň prezentovat hudbu, kterou sami rádi posloucháme. K jediné změně formátu v celé historii Radia 1 došlo ve chvíli, kdy kolem roku devadesát šest přišel nový americký vlastník a udělal změnu, o které si myslel, že přinese rádiu víc posluchačů a peněz. Jenže ta změna byla tak nešťastná, že to po čtrnácti dnech skončilo a vše se vrátilo do "R1" kolejí.

Chápu-li to správně pokus o změnu formátu jste tedy v historii již zažili…

Jo. Najelo se tehdy na plný playlist, kde se objevovala spousta starých vykopávek typu Led Zeppelin a spol. To byl fakt velký průšvih, protože to nezkousli lidi ani moderátoři. Američané sami se zježili a pochopili, že když to nechají na nás, bude to lepší. V tomto ohledu jsou naši vlastníci zlatí. Oni nám do toho prostě nekecají. Dokud plníme jejich plán, tak je vše v pořádku.

Když už spolu řešíme byznys, jak jste vnímali příchod Expres rádia a neuvěřitelně velkou mediální kampaň, jíž rozjeli po výsledku statistické nuly Media projektu? Dotkl se vás nějakým způsobem? Přeci jen k vám nabízeli určitou alternativu a možná i určitý počet posluchačů přetáhli…

Ono, když ti šlape na paty nějaká konkurence, je to vždycky lepší. Když jsi sám, zakrňuješ a dostáváš se do stavu kdy všechno má čas. Ale s konkurencí najednou zjistíš, že to čas nemá! Přišel někdo, kdo hrál částečně to co my. A to nás vyburcovalo k práci.

Ty hele a jaké rádio vlastně posloucháš? :)

Pracovně všechna, ale na opravdový poslech jen Radio 1 a kvůli zpravodajství Radiožurnál.

Rád bych se teď zastavil u programu Radia 1 a kultury projevu vašich moderátorů. Stáhl jsem si z webu jednu recenzi s názvem "Ráno s Radiem 1," kde zaznívá vcelku vtipná kritika na neschopnost vyjadřování, vad v řeči, nespisovné češtiny...

To byla ta recenze na RadiaTv.cz. :) Tohle je letitej problém. Teď jsem se o tom bavil s naším obchodním ředitelem, který mi říká: "Mám schůzku s klientem a on na mě: "Já nechápu jak tam můžete mít člověka, který neumí říct r!." A jdu za druhým klientem a on mi nonšalantně odráčkuje: " To je ale superrr, že tam máte člověka, kterrrej neumí rrr!´" Jedněm školený projev vyhovuje, jiní ho nesnesou. Netoužím po "vyžehleném" vysílání, mám rád lidskou tvář radia. Vím, že posluchači tu "člověčinu" ve vysílání vycítí, což je asi vůbec to nejhezčí co tohle rádio umí nabídnout. Na druhou stranu musím říct, že s přibývajícím věkem našich posluchačů a s postupem doby vůbec, málokdo už má náladu na těžkej androš v projevu.

To je další téma, které mě zajímá. Je již vcelku zřejmé, že pomalu dochází ke generační obměně. Nedávno jsme to řešili s kluky z časopisu XMAG, jakým způsobem ji vnímáš ty?

My jsme zase nedávno na tohle téma diskutovali s vydavatelem XMAGu Tomášem Zilvarem a Ivo Pospíšilem ze shopu v Radosti. Protože je nám všem kolem třicítky, zákonitě nemůžeme vědět co poslouchají  patnáctiletí: jedni asi "Bravo" věci, jiní zase hip hop, další punk...kdo ví? Takže dosazení mladého kluka na pozici šéfredaktora časopisu pro lidi jeho věku je velmi zajímavý tah. Přijde mi to jako dost slušná odvaha.

Jinak, když to zmiňuješ: punk vám ve vysílání chybí!

Punk ve vysílání chybí. To bude asi daný tím, že nikomu, kdo teď v Radiu 1 pracuje není pod pětadvacet. Je poměrně velký problém najít mladší lidi, kteří k vysílání v rádiu přistoupí s pokorou. Teď budu vypadat jako mudrující stařec, ale fakt je, že dnešní dvacetiletí jsou mnohem sebevědomější, věří si. To je pro život jenom dobře, ale s takovým přístupem je někdy těžké pochopit, že hlavní jsou ty lidi, pro které hraješ a ne ty sám. Zní to zaprděně, ale tak to prostě je.

Zkus mi prosím popsat, jak komunikuješ s moderátory? Určitě to není žádný med. :)

Vždycky pošlu SMS a maila, kde mají napsané, že to zase posrali a nedostanou výplatu. Já se s nima nepatlám, se na mě podívej... :) Ne, teď vážně. Na práci v Radiu 1 jsou nejlepší ty lidi kolem, je to tam příjemný. Proto i konflikty se dají vyřešit rozumně, protože se  se všema dá normálně mluvit.

V závěru našeho povídání by bylo dobré prozradit, jaké máš ty své osobní hudební preference. Co vlastně poslouchá Saša Michailidis?

Hech, stárnu. A upřímně řečeno, mezi DJs Rádia 1 jsem jeden z těch popovějších.

Skoro jako náš velký oblíbenec Béla?

Ale no tak! To už je trošku extrém. :) Béla občas překračuje hranici, ale to on dobře ví, nikdy mu to nezapomenu připomenout... Jsem zatížený na melodie a hlasy. A když slyším, že je to poctivý, pak to beru. Samozřejmě tě někdo může oblafnout jako třeba teď single Starsailor Silence Is Easy, který je tak šikovně vykalkulovaný, že se rád nechám oblafnout. Jinak stylové preference nemám žádné, poslechnu si rád cokoliv.

A neprojevují se na tobě profesní deformace?

Pravda je, že tím, že mám hudbu kolem sebe furt a navíc se dostávám do "páprďáčtějšího" věku, tak hodně poslouchám pomalejší věci. Klidné, balzámové, spíš k poslechu než k tanci.

Teď nám na um ještě přišlo jedno téma, které bude mnoho našich čtenářů zajímat. V médiích se to už propíralo tisíckrát, ale nikdy ještě ne s tebou. Unzipped a Jana Kománková vs. Rodrýgo. Co tohle vlastně znamená? :)

Vidličky pod žebra. :) Společníci,  se kterými se do krve pohádám, ale zároveň mě tu hodinu baví. Unzipped je pořad o elektronické muzice, který jsem už dlouho na Radiu 1 chtěl. Od samého začátku je v pořadu Jana Kománková, která má na hudební branži takový hodně realistický přístup, což hodně lidem vadí. Nejdřív Unzipped připravovala společně s Michalem Nanoru a bylo to velmi zvláštní a nové. Potom přišla Katka Kozáková a bylo to uhlazené, mělo to řád a ustálený tvar. Jenže to nevyhovovalo holkám, obě cítily, že to není ono. Nakonec se objevil ďábelský Rodriguez. Řekl jsem fajn, ale pojďte mi říct, kam ten pořad chcete směřovat. Oni, že to udělají pořadně vostrý, styl "sejmi, co se ti nelíbí." Je to dvojsečná zbraň, ale sami si ji zvolili. Lidi na to u nás nejsou zvyklí a oni si to holt musí obhájit.

Takže? …

Spousta lidí říká, že to je strašný, třeba jako XMAG že je to "to nejhorší, co mohlo potkat taneční scénu". Jenže neuplyne týden aby se o tom pořadu zase někdo nezmínil. Po roce a půl fungování Unzipped o něm teď lidi mluví. A poslouchají ho...