Dan Walterstein: „..pro klub Roxy jsem teď kompletně v nemilosti."

Juki & Dancer (Techno.cz) vs. Daniel Walterstein (ex-Roxy, Radio 1)
21. října 2003; café Euforia


"Dostal jsem se k ní naprosto jednoduše. A to tak, že mezi mnoha kytarovými, acid-jazzovými a hip-hopovými CDéčky se v jednom poděbradském klubu začaly vyskytovat i taneční věci," zahájil své povídání náš host, DJ a bývalý produkční klubu Roxy Daniel Walterstein. Na otázku k prvnímu kontaktu s klubovou taneční scénou pokračuje: "Pocházela od jednoho tanečního maniaka, který nám tehdy pouštěl různé věci od Underworld, Speedy J, Scana X a podobně. Prostě věci, které byly a ještě dnes patří mezi ty monstr komerční. Začal jsem tak tedy trochu pást po taneční hudbě a dostal se k legendárním partám jako Shamen, nebo Sunscream. Objevil jsem jednoduchou věc. Totiž, že ze mě nebude žádný radikální hudební rocker či hiphoper, ale hudbu budu rozlišovat na dobrou a špatnou", říká.

Po urovnání osobních priorit se Dan stává pravidelným návštěvníkem různých koncertů a představení. Někdy v té době naráží i na první ryze taneční parties: "Jezdili jsme často do Ládví, hlavně na akce v režii Roxydust nebo Lighthouse. Prostě jsme sebrali auto, narvali do něj pět lidí a vyrazili do Prahy. Vidět jsme byli i v Roxy na populárních a dnes již legendárních Shake akcích. Navštívit třeba tenhle mejdan se rovnalo zaručeně dobré zábavě. Podotýkám, že pro mě (vždycky jsem řídil) bez jakýchkoliv drog či alkoholu. A to nás to fascinovalo daleko víc než dneska," doplňuje. Zájem o kulturu, jíž sebou taneční parties přinášejí proto záhy iniciuje aktivitu v domácích Poděbradech.

Krystalizující zájem o house, nejvíce v podání jednoho z českých matadorů Tvykse tak společně s DJem PCm inspiruje k organizaci pravidelných večírků. Dan Walterstein vzpomíná dál: "Byl to dokonalý underground, rozhodně ne o penězích. Šlo spíš o obrovské nadšení a dobré přátelství. V zápalu práce zároveň přichází s vlastním projektem - prvním místním porevolučním hudebním klubem. "Vesměs mě do něj navezli známí. Měl jsem vydělané nějaké peníze a investoval je. Výdělečná činnost to rozhodně nebyla, spíš naopak.

Když zavíral druhý klub, tentokráte pokus jeho kamaráda, začal pracovat v prestižní firmě, kde se etabloval v pražském prostředí. Zaměstnání však svou povahou nesplňovalo jeho představy a odchází. Dan k tomu povídá: "V prosinci 99 jsem zjistil, že mám na účtu pár korun a musel situaci začít řešit. Prvního ledna se ozval kamarád jestli bych mu nemohl pomoci na baru v Roxy, jelikož všichni byli po Silvestru hodně unavení. Nastoupil jsem tedy v devadesátém devátém za pult a odešel v únoru 2001 - s nabídkou práce PR (public relation pozn. Juki)," uzavírá Dan Walterstein svůj úvod. Kavárnou se linou příjemné vůně, přiobjednávám si další pivko a spouštíme palbu svých otázek…

Ty hele, tak to mi tedy vysvětli, jak k takové věci dojde:) Přeci jen - nebývá příliš obvyklé, aby zaměstnanci na baru fungovali po roce práce na pozicích PR managera. To bude určitě nějaká záhada…

To máš pravdu. Je to takový trochu zvláštní. Já jsem prostě starej prudič. To znamená, že když se mi něco nelíbí, tak to hned řeknu na plnou hubu. Kdekoliv pracuji, hodně věcí se mi nelíbí. Jako barman, aristokrat pracujícího lidu, jsem měl občas příspěvek vůči produkci v Roxy. Někdy v té době nastupovala nová ředitelka Jana Heřmánková. Nevím jak k tomu přesně došlo, zda-li na doporučení či jinak, ale nabídka práce PR prostě přišla. Nikdy jsem v té době nic takového nedělal. Možná tam byl i takový náznak, že horší než za minulého vedení to být nemůže. Vzal jsem to a dostal tři týdny k zapracování. Myslím, že se mi to povedlo a v klubu konečně začaly fungovat takové ty věci jako včasná propagace a podobně. Když jsem to přebíral, tak bylo například zcela normální, že měsíční programy byly hotové až v půli měsíce. Takových věcí bylo vícero. Stejně tak webové stránky. Bylo to hodně nervů a stresů, ale bavilo mě to. Prostě jeden člověk na PR v Roxy je hotový robotismus. Dopadl jsem tak, že v týdnu jsem v klubu pracoval a o víkendu kalil. Nasával jsem pomalu produkční atmosféru a časem si všiml hodně věcí, které se mi nelíbily.

Můžeš mluvit trochu konkrétněji? Pro náš další hovor je to dost důležité.

Prostě jsem měl pocit, že některé věci jdou dělat mnohem lépe - kreativněji. Například, že Roxy nemusí lézt tolika cizím agenturám do zadnice, což tehdy hojně dělávalo a že určité smlouvy jsou pro nás hodně nevýhodné. Stejně tak, že někteří DJs berou na své kvality neúměrné honoráře. To, že se najednou objevil někdo radikální se myslím vedení Roxy dost líbilo. Někdo, kdo peníze ušetří a pokusí se klub dostat někam dál. Nejsem přesvědčen, že se všechno povedlo na sto procent. Je to práce o neustálém běhání po klubu, volání telefonem a koordinace lidí. Tahle činnost de facto vydržela až do července tohoto roku.

Takže jsi skončil.

Původně jsem chtěl odejít už v květnu, ale něco se ve mně zlomilo. Říkal jsem si, že na druhou stranu tam člověk prožil kus života a úplně se od Roxy oprostit nelze. Proběhla tedy dohoda, že zůstanu do konce prázdnin a potom se uvidí. Ačkoliv byl můj odchod mírumilovný, dnes je z toho silná křeč a jak možná i víte, nepříjemná roztržka. Mimo to byl naplánovaný festival, jenž jsem až tolik nepodporoval, jak by si třeba vedení Roxy přálo. V současné chvíli jsem tedy klubu Roxy v nevůli.

Když už jsme načali toto téma, s několika lidmi jsme o problému mluvili a prý docházelo i ke konfliktům s jakousi výměnou pozic. Nechceme se v tom příliš rýpat, ale od tvého odchodu se k nám dostala spousta zajímavých, leckdy až úsměvných fám. Osobně jsem přesvědčen, že celá kauza se dostala do bubliny polopravd a poškozuje obě zúčastněné strany. Proto zcela jednoduše: k čemu z tvého pohledu vlastně došlo?

Tak. Upřímně je o tom velmi těžké mluvit a moc velkou radost z tvé otázky nemám.
Nicméně, v Roxy se mluvilo i o možnosti prohození naší práce s Tolgou Alačamem.
On se teď věnuje PRku a dělá ho s určitými rezervami velmi dobře. Vize toho, že bych se mu začal opět věnovat já a on produkci se někomu líbila a někomu pochopitelně ne. Navíc Tolga ovládá tři světové jazyky, tudíž z mé strany by nějaký extrémní posun v PRku neproběhl. Dohodli jsme se tedy, že odejdu. Navíc mě lákalo dělat něco úplně jiného. To je takový ten moment, kdy si člověk zváží priority a hodí to za hlavu. Navíc bych se chtěl oženit a mít děti. To prostě s touhle prací moc skloubit nejde.

To asi opravdu nejde. Ale co jiného, že?

Víš, opravdu nechci abych svým potomkům musel v sobotu vysvětlovat, že jdu připravovat nějakou party. To asi chápeš. Teď, když jsem mimo toho pracovního Roxy cyklu, mám konečně čas na normální věci. Dokonce chodím o víkendu na fotbal, což je úplně super. Pasivní fandění je moje velké hobby:) Takže finálně si říkám, že moje rozhodnutí bylo správné. Z druhého pohledu musím říct, že mi to částečně chybí. Prostě vypadneš z modelu, který máš navyklý a opustit to není zase tak jednoduché.

Vrátím se teď k tvému působení v klubu Roxy. Problém s výměnou pozic nebyl jediný impuls, jenž stojí za současnými problémy. Komunikace je dost vypjatá, máš dokonce snad zákaz hraní, byl jsi vyloučen z bookingu. Myslím, že pootevřít vrátka, aby naši čtenáři mohli nahlédnout dovnitř by nebylo zcela od věci… Ostatně, je to v tvém vlastním zájmu.

No dobře. Tak já tedy řeknu jednu věc. V rozhovoru pro XMAG jsem naznačil, že jisté věci, které v Roxy jsou, fungují špatně a nejsou pro klub dobré. Jsem přesvědčen že jsem řekl svojí pravdu. Byl jsem za svá slova a názor de facto potrestán. Pokud se něco dělá a nedopadne to úplně dobře, máš právo to říct nahlas. A není jediná smlouva, interní dohoda či síla, která by ti to mohla zakázat. Abys to pochopil. Náš postup původně nebyl takový, že budeme všude říkat: "Jsme mistři světa." Já jsem tedy pár věcí nakousl a sami víte, že v XMAGU bylo jasně popsáno, jak se bude cesta Roxy ubírat. Takže některé změny, jež jsem nastolil na začátku roku (levné vstupy, levné české party, nebo vstupy zdarma) se dnes dějí ve velkém a ten klub opět nastartovaly. Dnes je o víkendu pravidelně plný a lidé to dobře vědí. Do Roxy se zase chodí. Když shrnu svoje postupy, myslím, že přinesly opravdu hodně. A to nepočítám své nápady jako breakbeatová noc Breaksome, Future Soundz, Elektra, rekordně úspěšné Silvestr parties... To všechno jsem vymyslel já a byl bych rád, kdyby se na to na té druhé straně trošku myslelo.

No dobře, ale v zimě a na jaře to bylo s návštěvností opravdu velmi bídné. Jaké jsou teda příčiny? To není tvoje chyba?

Na jaře to bylo špatné, protože se blížily festivaly. Navíc v té době všeobecně lidé nikam nechodili. Napsaly se o úpadku a krizi spousty různých článků. To je možná dobře, jelikož klubeři se potom velice rychle vzpamatovali.

Teď mě napadá vcelku zásadní otázka Dane. Ty jsi byl od počátku zaměstnancem Roxy, nebo Linhartovy nadace?

Ano. To je velmi důležité zmínit. Já jsem byl zaměstnancem Linhartovy nadace a ne Roxy.

No vidíš to. Jaký je tam tedy personální vztah mezi oběma subjekty?

To je jako kdybys chtěl vysvětlit teorii relativity. Je to nevysvětlitelné. Prostě to neumím.

A není to tak, že si odkryl nějaké funkční principy provozu Roxy a stal se nepohodlným? Víš co myslím. Nadace, Roxy, obec…to je taky dobré téma a asi spíš šité pro někoho jiného…

To ne. Spíš si myslím, že to začali odkrývat špatně informovaní novináři. Když jsem si otevřel Reflex, psalo se tam o tom, že Tolga jako tiskový mluvčí uvedl po nějaké roztržce mezi klubem a Linhartovou nadací v souvislosti se mnou, že nemám s Roxy vůbec nic společného. Což je tedy v současné chvíli bohužel holý fakt. Od té doby mě zajímalo, jak se novináři z Reflexu dostali k informaci, že mezi Roxy a Linhartovou nadací nějaké roztržky vůbec jsou. Tyhle věci považujeme za natolik interního charakteru, že nikdo včetně mě by je tam nedával. Můžeme se teda jen domnívat odkud tyhle úniky pocházejí. Když tam, ale byla uvedena konkrétní jména… Já jsem rozhodně osobně neměl žádný důvod podobné věcí říkat komukoliv. Navíc, když k žádným roztržkám mezi klubem a nadací nedošlo. To že se lidé občas pohádají je normální, kór u takového kolosu jako Roxy.Ve chvíli, kdy jsem se informoval u Petra Holce, který se o tu rubriku stará, proč tam něco takového uvedli, hrozně jsem se rozčílil. Na tomto základě jsem byl potom od Roxy úplně odstřižen. Většina lidí tam ke mně zaujala postoj jako k nechtěnému elementu. Další důsledek je ten, že nemůžu ani fungovat pod bookingem, který jsem s Davidem Urbanem pro Roxy stavěl. A to jsem tam přitom dostal lidi jako Ladida, nebo Lucca. Jednoduše moje práce. Na tohle téma musím uvést, že nejsem nijak nenávistný ani nijak odhodlaný se mstít. Není to moje povaha. Mrzí mě, ale jedna věc. Ta pravda, která leží někde uprostřed se nikdy nemůže dostat ven, jelikož druhá strana si stejně bude hájit jen svůj názor.

To je zajímavé, takže jednoduše a v sumáru?

To znamená, že ať už kolují fámy jakékoliv, tak zásadní informace z mé strany je ta, že jsem z klubu Roxy odešel na základě nespokojenosti vedení klubu v čele s ředitelkou. Odchod proběhl naprosto normálně a slušně. Všechno v klidu a pohodě. Najednou… Hele, prostě takhle. Zástupce Linhartovy Nadace, jako můj zaměstnavatel, se mnou do budoucna v managementu klubu dál počítal, dnes si myslím, že jsem na to vůbec neměl přistoupit, protože by sled událostí určitě nešel proti mně. Vzhledem k tomu, že si to lidé, kteří teď ve vedení fungují asi nepřejí a paranoidně si mysleli, že to ohrozí jejich pozice, vznikla vlastně tahle bitva. Já jsem teď jednoduše člověk, který je kompletně v jejich nemilosti.


Nám spíše přijde, že se zde jedná o jakýsi dlouhodobější problém, kde se na sebe nabalilo mnoho komunikačních šumů, jež vyústily v tvůj odchod. Nebo se pleteme a jde o něco velmi jasného - konkrétního?

Mám prostě jiný názor na vedení a ředitelku klubu Roxy. Budu si jí samozřejmě vždy velmi vážit, protože to ona mi tam dala tu možnost abych se dostal k určité práci, která mě obohatila a otevřela jiné obzory. Dostal jsem se do toho modelu, kdy tě většina lidí z taneční scény zná. Půlka tě bude mít logicky vždy za úplného debila a prudiče, ten zbytek tě respektuje. To je naprosto v pořádku, nemá smysl hrát, že jsi kamarád se všemi a podobně. Takže vděčný jí jsem. Jenže v jedné chvíli jsem řekl: "Nelíbí se mi, jak to funguje a myslím, že to může fungovat lépe. Některé věci bychom měli dělat víc, některé míň a některé vůbec." No a z toho to asi celé vzešlo. Jako kdyby vadila osobní kritika lidí. To se člověk holt musí naučit přijímat. Ta kritika nevycházela jen z mé strany, ale já jsem vždycky huba nevymáchaná a tak říkám věci naplno…to je asi pro některé lidi nezkousnutelná věc.

Dane, jak tedy hodláš tento konflikt řešit dále? Budeš vyvíjet nějaké aktivity, které s celou věcí posunou?

Chci se snažit, aby ti lidé ke mně necítili nějakou zášť, nebo si nevysvětlovali věci jinak, než jsou. Myslím si totiž, že z takového místa se jen tak neodchází. A když to někdo dobrovolně udělá, lidé tvrdí: "Hele, tebe vyhodili z Roxy." Ne. Odešel jsem sám. Jinak hodně lidí se snaží zakopat, aby tam mohlo zůstat. Roxy totiž bude scéně vždycky vévodit, je velmi silná. Hrozně moc mi vadí, že nějací lidé tvrdí, že jsem Roxy uškodil. Proboha, to není pravda! Když bylo klubu nejhůř, šel jsem za něj demonstrovat do parlamentu. Já nemůžu být člověk, který by škodil Roxy.

Víš něco o systému fungování klubu? To je věc, která nás zajímá asi nejvíc. Přijde nám to totiž až nehezky neprůhledné.

O klub se stará Roxy a.s a celé to probíhá pod vedením Linhartovy nadace. Já jsem měl nadační umělecké stipendium. To ti umožňuje fungovat jako zaměstnanec, kterého si daný subjekt vychovává. Nebýt nadace, tak Roxy už dávno nefunguje a své boje prohraje. Jsou to fenomény v trianglu: Roxy, Akropolis a Radio1. Tři věci, které fungují a mají dlouhodobý smysl. Pro kulturu jsou nepostradatelné. Vůbec to celé vnímám jako specificky české klenoty. Abych to završil, modely jako že já chci někomu uškodit mě strašně serou. Já jsem chtěl fungovat pod Roxy bookingem a ta situace mě teď naprosto šokuje. Jasně, někdo si určitě řekl: "No jo, pan Dan Cooley si založil booking, aby měl kde hrát." To, ale není pravda. Tehdy jsem si říkal, že tu jsou lidi, kteří dobře hrají a nemají žádné zařazení. Řekli jsme si, že si vychováme bandu svých DJů, jež tu budou hrát po boku hvězd. Budou representovat klub. A všichni ti lidé, kteří ten klub dnes representují mají poctivý přístup. Když se podíváš, kde je dnes Rai, Lucas, Airto…. A dneska je ten booking tak rozrostlý, že právě tihle kluci jsou odsunuti na druhou kolej. Zpět k tématu. Rozhodlo se, že moje jméno už nesmí být s klubem Roxy spojováno.

Říkáš tedy, že mezi honoráři našich hvězd a lidí typu těch, které jsi jmenoval je obrovský nepoměr?

Rozdíl v kvalitě hraní tu není prakticky žádný. Jediné co pozoruji je, že hvězdy nemusí chodit do práce. Občas spatlají nějakou věc, kterou vydají. To aby bylo vidět, že se něco děje a zároveň si tak dělají self promo. Tak to prostě chodí. Všichni Funové, Cubikové, Airtové… musí chodit přes týden do práce a o víkendech ještě dřít na desky a svoje vybavení. Má to svoje kouzlo, ale mají to hustý. DJská hvězda si po víkendu lehne, do středy odpočívá, chodí na masáže a solárka. Takové to očištění těla i mysli. A v pátek si už říká: "Jo jo, to zas bude dneska panečku! Peníze, sláva…. Jo jo."Ovšem tohle berte s rezervou..i hvězdy musely dřít, aby se někam finančně i výkonnostně dostaly…to je zkrátka pravidlo: Nemakáš? - Nemáš!

V závěru bych se rád zastavil u tvého působení v Rádiu 1. Minule jsme tu byli s vaším programovým ředitelem Sašou Michailidisem, který nám podal vyčerpávající výpověď o společné práci. Moc dobře jsme se u toho pobavili. Takže tentokráte pro nás již tradiční otázka. Jak si na tuhle bandičku narazil ty? :)

Bylo to někdy v roce devadesát pět. Nejsem jeho fanoušek úplně od počátků, nicméně ještě v dobách Rádia Stalin jsem ho už nějakým způsobem vnímal. Problém byl v tom, že v Poděbradech byla potíž ho naladit zhruba do roku devadesát šest. Rádio mi bylo sympatické svým nenásilným pojetím a originální formou moderování. Já prostě nemám rád, když si v osm ráno pustím přijímač a nějaký trouba tam vyřvává, jak je to super, že je pondělí ráno a jak to všecko rozjedem. To je hovadina. V pondělí v osm ráno je to leda pořádný opruz. No a mě bavili rozespalí lidé na Radiu 1. Pak mě napadlo, že bych to mohl zkusit. Spojil jsem se s Jirkou Neumannem a ten mi umožnil dvě zkušební vysílání. No a od té doby tam jsem. :)

Pamatuješ si co jsi hrál ty dvě hodiny?

No jasně. Hrál jsem The Cure, U2, Pixies, Sugar Cubes a takový věci. Nějakou elektroniku asi taky. Pak jsem dostal pravidelnou směnu. Pochopitelně jsme to všichni dělali zadarmo. :) Pro mě to znamenalo přijet z Poděbrad, odbít si tu svého koníčka a vrátit se zpátky. Třeba tohle mí rodiče dříve vůbec nechápali.Dnes mě pravidelně poslouchá i babička:o)

Tak. Úplná tečka. Prozradíš nějaké perličky ze soukromí?

Proč ne? Mám o deset let mladší přítelkyni, která ještě studuje vysokou. Je to žena, kterou miluji a se kterou budu mít děti. To je jasná věc. Tímhle rozhovorem jí musím poděkovat za všechno co pro mě dělá. Hodně mě podporuje. A někdy tedy v pořádně vypjatém životě. Pracovně se začínám věnovat produkci v úplně jiném pražském klubu a hodlám se určitě nadále věnovat i DJingu. To znamená hrát všechny druhy houseu, breaky a možná i trochu drum´n´bass.